No jo, představte si to!
Že naše zahrada v noci ožívá, není žádný překvápko. Bývá tam občas rušno. Od sov, přes různé další bytůstky až po……………
Vánoční pohádkový skřítky!
Nikdy jsem na ně nevěřila, ale asi jsou!
Jen díky nenápadným fotopastem jsem zjistila, že se k nám v noci nastěhovávali. Postupně jeden po druhým.
Tenhle s hodně zakroucenou čepičkou přišel jako první:
Za ním, s určitým odstupem dorazil jeho větší brácha:
Netrvalo dlouho a přišli takový dva mrňousci, ještě trpasličí miminka:
A jako poslední dorazil tendle s rozcuchanou bambulkou:
Aspoň tedy se to tak zdálo!
Jenže…………………když jsem pak ráno překvapeně koukala na záhon, co se nám to tam nastěhovalo a porovnala s nočníma fotkama, tak………….je tam ještě jeden!
Podaří se vám odhadnout, kterýho ze skřítků neodhalila fotopast?
😀 😀
Přišlo mi to blbý dát jako páteční hádanku, páč otázka by měla znít, kolik skřítků na fotce najdete. Což jako počítat umíme fšicí, že jo. Pak mě ale napadlo, že se můžu zeptat takhle, jako hádání by to asi bylo blbý, ale tak nějak mimo soutěž…. co?
No a prostě máme plný záhony skřítků. A nejsou sádrový 😀






Milý Ježíšku!
Pošli prosím Petře sádrového trpajzlíka, zjevně je to přesně to, co jí v tom záhonku chybí.
A taky aby hlídal ty ostatní trpaslíky, aby se tolik nemnožili.
Rebel pochopitelně nalezen.
Drahocený Jéžišku, chraň Tě ruka Páně mi kdykoliv nadělit cokoliv sádrovýho, natož trpaslíka. Nesnáším je a hned by, chudák, letěl.
Nějaká dobrá duše by mohla paní domácí na zahradě nenápadně a tajně, mezi svázané zimní trpaslíky, posadit cca 15cm sádrového tak, aby mu z trávy vykukovala jen ručička se zdviženým prostředníkem. Ten by se ně tam líbil.
Já na fotkách místo trpaslíků hledám pana Javůrka. Buďto mrazy nevydržel, nebo není v záběru, nebo su slepá. Přežil brouček?
Tak už vím, proč paní domácí tak pečlivě zamyká branku!
Udělám cokoliv, aby se mi tohle nedostalo domů 😀
To zní skoro jako výzva – jdu shánět trpaslíka s fakáčem ?
Ne to fakt nedělej, to není dobrej nápad.
🙂 🙂 Petrs, hlavně na tebe jsem myslela.
Sádrač jen přes mou mrtvolu.
No, Kuskusi………… popravdě…já se furt vyhýbala tomu to napsat. Ten mráz ho zavraždil. On byl v té době už hodně rozběhlý do jara. Bylo a je mi to hrozně moc líto, protože konečně zažíval to, co strom zažít má. Těšila jsem se z toho, jak se rozmáhá, jak konečně žije. Tak se můžu utěšovat jen tím, že to aspoń zažil. Jeho místo nezůstalo opuštěný, dali jsme tam jinýho, ale ..on byl prostě první.
Tak tak, jak říkáš, aspoň to zažil.
Čas je relativní.
No já vím, ale…. prostě ale. Byla to velká smůla. Jeho malej kámoš, výrazně menší, to zvládnul. Tak aspoň mohl zažít ten pocit roztáhnout svobodně kořeny a větve.
zasnezeni skritci jsou teda parada
Jo, když na to zasněží, nebo to namrzne, vypadá to moc hezky a tu zahradu to oživí.