Velkoprocházka.
Proč skořicová? No, to uvidíte za chvilku na fotkách.
A proč velkoprocházka? Protože jsme jednak šli fšicí komplet. Teda takhle – komplet jsme šli naštěstí jen kousek, pak se pan Mouses naštěstí rozhodnul, že to balí a vrací se na domácí půdu. Došlo k tomu ještě na loukách, což bylo dobře, páč jako pravil Brtnik: „Ty vole to bychom ty jeho kecy poslouchali celou dobu, ešče, že se vodpojil takhle brzo.“ Pravdou je, že pokud se s námi rozhodne vydat dál, je to utrpení 😀 . Ne pro něj, kterej celou dobu kafrá a stěžuje si. A nechává se poponášet, aby se pak naštvaně vyrval z náručí, s povykováním, že „Stačilojásám!“. Aby vzápětí začal opět hudrat znovu a vyzývat nás k návratu. On netrpí. Trpí zbytek – záměrně píšu zbytek, protože dle něj je hlavní částí on, my tvoříme poníženě ten zbytek – výpravy. Páč von tu kušnu fakt nezavře. A v průběhu cesty navíc zesiluje.
Tak tentokrát jsme tu velkoprocházku absolvovali v tichosti. A že to teda byla velkoprocházka. Courali jsme se lesama celý dopoledne. Taky nebylo kam spěchat, když bylo to dlouhý volno, který jsme si udělali. A v tichosti to bylo i proto, že jak víte, Talinka je za tu hodnou – nebo max. skorohodnou, když nemá zrovna teda den 😀 – a tak se buď nemluví vůbec a jen se v tichosti jde a rozhlíží se a nebo se mluví jen velmi tiše. Ba ani pískat se nemusí.
Takže tichá procházka. Ale vlastně jen tak úplně tichá nebyla. Páč jak jsme v těch lesích byli dlouho, začalo nám oběma pěkně kručet v břiše hlady 😀 A já jsem tak sondovala na co by moje drahá polovina mohla mít chuť, až jsme se dobrali toho ořechovo-jablečnýho chlebíčku. A úplně se mi v tom lese rozvoněla i ta skořice, které je v něm taky hodně.
A tím se vracím k tomu názvu, proč skořicová. Posuďte sami proč – protože v tuhle dobu – je to vždycky jen poměrně krátká doba, chytne listí v bukovým chrámu přesně skořicovou barvu, která září všude kolem. Po krátkém čase uvadne do podzimně hnědé, ale v tuhle chvíli se koupete ve skořici. Kterou navíc já naprosto miluju. Tak se pojďte vykoupat se mnou:












Díky za pěkné fotky. Přesně takovým skořicovým lesem procházíme denně na psích procházkách na kraji Prahy. Nádhera!!
To je prostě úchvatná barva! Letos se i stále ještě drží, jak není zima, tak ta šeď do toho ještě nevstoupila. Jsou záplavy listí a Rumíček může do něj skákat.
Bezvýhradně souhlasím – skořicová je úžasná barva i chuť ..
Že jo, že jo, žejooooooo!!! Miluju skořici, je tak úžasná.
Tuhle barvu v bukovém lese mám moc ráda. Ještěže má Rumíček bílý čumák a nožky, jinak se v té barvě ztrácí.
Jojoooo, pro něj dokonalý mimikry 😀 😀 . A když v tomhle pobíhali ještě s Bubinkou, bylo to ešče lepčejší.