Setkání to bylo opravdu krátký a tak i článek bude velmi krátký.

 Jela jsem od zubaře. A byla jsem radostná, že to i tentokrát klaplo a nedělo se mi nic krom prohlídky. Abych nemusela dlouho čekat, hupla jsem do tramvaje, která mě přiblížila k Hlaváku a tam, že si počkám na svou devítku. Normálně jezdím prostě jen tou devítkou, přímo, bez přesedání. Tak ani nevím, co mě to popadlo. Ale popadlo mě to dobře, vyšlo z toho příjemný a radostný intermezzo.

Páč.

Stojim si tak na tý refýži a tu jsem si všimla bandičky výbornejch týpků. Už sice starší ročník výroby, ale žádný dědulové, vůbec, výborný týpci a evidentně se života těšících. Aby taky ne. Protože…….. voni to byli Skotíci!! Jo, pravý a nefalšovaný Skotové, takový jak je člověk zná z filmů z těch hospůdek 😀 😀 . Byla kolem nich bublina pohody a dobrý nálady. A ta bublina mě fcůcla. Pánové tam evidentně už delší dobu řešili nějakej dopravní zádrhel a tak jsem se opýtala ešivá „Can I help you?“

Ou jé, jak zaklínadlo nějaký kdybych řekla. Byli naprosto nadšený a už to jelo. Netrvalo dlouho a bavili jsme se jednak nad tím, že jako říct Národní třída, aby tomu bylo rozumět……… nic moc 😀 😀 . A nic moc taky pro mě to, že se mi to snažili vokázat v telefénu, na kterej ofšem moje voči byly krátký…. Legrace spoustu. 😀 😀 Hele já nevim, jak voni to dělaj, že si z ničeho nic nedělaj a při všem se tak pěkně bavěj. To je prostě naprosto typický. 

Dohodli jsme se posléze, že teda ta Národní třída je ten bod kam potřebujou a tak jsem jim řekla, ať se ničehož nevobávaj, že pojedou se mnou, protože já tam jedu taky.  Kdyby byla někde poblíž typická skotská hospůdka, byla by tahle věta důvodem, abychom tam fšicí zašli 😀 😀 . Nebyla. A nebyl taky Endrjů, kterej se někde pozdržel a na kterýho bylo nutno halekat, až jeden pravil – „No co, tak ho tady necháme, ne? “ a zubil se na mě. Zubila sem se taky. Celou tu dobu sem se zubila, páč s nima protě bylo hrozně fajn. S cizíma lidma. Který jsem viděla sotva pár minut a který zase nikdy už neuvidim. Když jsem poprvé v jejich reakci slyšela „Lavly“ řečený tak typickým přízvukem, okamžitě, okamžitě jsem se začala usmívat ešče víc, protože –  na mysli mi vytanulo výborný video na téma Skoti v automatickým výtahu 😀 😀 . Znáte to? (snad mě nezavřou, ale tohle prostě musím 😀 )

https://www.youtube.com/watch?v=HbDnxzrbxn4

Měla jsem co dělat, abych se neřehtala nahlas, protože tohle video naprosto zbožňuju a i když ho uvidím po tisící, pokaždý se budu smát a vykřikovat  „Skotlánd, frýdoom!“

Klábosilo se v tramvaji tak, že jsem nás pak málem omylem vyexpedovala o stanici dřív 😀 😀 . Takže jsme se zase měli čím bavit. A když jsme všichni vystoupili a rozloučili se, tak mě vám to bylo fakt líto. Popřála jsem jim, ať si užijou Prahu a říkala si, že kdyby to šlo, půjdu s nima  taky do nějaký tý hospody, kam mířili. Byl by to stopro báječně strávenej čas.  😀 😀

SCOTLÁÁÁND FRÝÝDOOOM! 😀