Teda ptactva.
Před asi dvěma?? lety jsem psala článek, kde jsem vypisovala, kolik ptáčků jsem už u nás – ať už přímo, nebo v okolí stihla zaregistrovat. A teď nastal čas udělat si aktualizaci, protože mezi tím se toho hodně změnilo. Tož prosím sčítejte se mnou:
Dravci: Káně, poštolka, přibyl luňák a teď nově!! jedna veliká vzácnost. OREL MOŘSKÝ. (Něco nádhernýho, kroužil nám o dovolené v létě nad hlavou tak dlouhou dobu, že jsem stihla i doběhnout domů pro triedr a mohli jsme ho jakou dobu s Brtnikem pozorovat při pití kafe.) Takže za dravce to máme – 4 kousky
Sovy – puštík, to byla sova o který jsem věděla, že tu je a dokonce mi přeletěla na zahradě v noci jednou nad hlavou. A …………..stejně jako výše zmiňovaný orel mám další letošní bombu!!VÝR, VÝR VELKÝ!!! Slyšela jsem ho předminulý týden v noci a dokonce jsem volala Brtnika, bylo to moc hezký zjistit pak, že to skutečně patří jemu a navíc dostat o týden později potvrzení od místního myslivce, kterému jsem volala kvůli uhynulému káněti a probírali jsme to spolu. Díky němu tedy vím, že jsem zdatný ornitolog, že jsem to dobře dešifrovala, to houkání. A díky myslivci taky vím to, že nám tu hnízdí taky jedna veliká vzácnost, kdysi hojná sovička, která šmahem mizí a ornitologové si váží každého páru a přírůstku. Sýček!! My tu prosím máme i sýčka. A to jsem ráda. Stejně, jako jsem ráda u toho výra. Tož za sovy – 3 kousky.
Pak tu máme z těch velkých – krkavce, sojky, straky, datla, strakapouda, žlunu, hrdličky, kukačku, bažanta, koroptev. Jednou jsem dokonce zaregistrovala sluku a ořešníka. Celých –12 kousků.
A z těch ještě větších a vodních – čápi, volavky a husy divoké. Taky kachny a potápky. Takže – 5 kousků.
No a z drobného ptactva, tam je to nejhojnější – kos, špaček, červenka, pěnkava, vrabec, sýkora koňadra, modřinka i babka, reheček blbeček, konipas, brhlík, strnad, stehlík, slavík, skřivan, červenka, zvonek, vlaštovky, jiřičky a nově se na krmítku objevivší dlask, a jednou hýl. A na loukách mnou nedávno podle zpěvu objevený budníček menší. A co hlavně – na naší zahradě zachráněný ťuhýk, který si i na náš plot napichuje kořist. A mlynaříci taky vlastně. Hojných – 25 kousků.
To máme, suma sumárum, ešivá dobře počítám – 49?? 49 druhů ptáčků, jestli dobře počítám? A houby 50, protože taky labutě. A 51 protože pěnice černohlavá, na tu jsem zapomněla. A – jak tak přemýšlím dál, na drozda zpěvného a aji brávníka jsem taky zapomněla. Takže to máme – ono suma, sumárum 53!! Není to hezký? A to stoprocentně o spoustě další zatím nevím – třeba různé pěnice, které žijou velmi nenápadně a různí malí lesní ptáčci. Tak stopro zase něco dalšího objevím a bude nové ščítání.
I tak jsme značně poposkočili. Páč při tom minulým sčítání jsme byli někde nad třiceti. I kdyby to bylo tehdy 39 druhů, tak od té doby jsem odhalila 14 dalších druhů, které tu s námi žijí. Mohla bych napsat k dravcům třeba i jestřába, který natuty slovil Olince slepičku, ale toho jsem neviděla, neslyšela, jen našla nezaměnitelné stopy po ulovení. Takže s tím musím počkat. Nicméně, jak říkám, i tak je to slušný počet, že jo?
P.s. všimli jste si – že ubylo kosáků?
Bohatý jste, bohatýýýý.
Já viděla u nás na Křivoklátsku taky vloni orla mořského.. je to krasavec..
Já jsem byla překvapená, jakýho čísla jsme dosáhli a kolik nových jsem zaregistrovala. Jsem za tu pestrost moc ráda.
Je to krásný pohled na toho majestátního krále oblohy, co?
Já doufám, že podle toho, co říkal ten myslivec, ho budu moci vídat častěji, když tady hnízdí.
Ano, krásný pohled je to..
A úplně nezapomenutelný zážitek je, když se tomu mořskému orlovi podíváš do očí cca z 20cm.. to je prostě na celý život..
A úplně nezapomenutelný zážitek je, když se tomu mořskému orlovi podíváš do očí cca z 20cm.
NENE!! Povídej, prosím, jak, kde , jak to, že tak krátká vzdálenost. Honem, honem!! Nebo – bylo-li by to na článek, tak ne honem, honem, ale rozepiš se, vydržím 😀
Bohužel je to už dlouho a nedala bych k tomu dohromady obrazový materiál – fotky zůstaly někde ve starém mobilu a navíc byly hodně nekvalitní a focené z dálky..
Bylo, nebylo, mnoho let tomu zpět, byli jsme s kamarádkou a všemi dětmi velmi různého věku v plzeňské zoo a mimo jiné navštívili ukázku dravců.. Tuším, že tam možná tehdy byl samotný pan Makoň.. No a hledali ty dobrovolníky, že jo… Nejdřív šla naše Terezka – byla nejstarší, dělala ještě s jednou holčičkou „figuranty“ pro pro přelet nějaké sovy – sova letěla mezi holčičkami z jedné rukavice na druhou na poměrně velkou vzdálenost.
No a jako finále ukázek hledali někoho, kdo si vezme rukavici, postaví se na jeden kraj amfiteátru zhruba do poloviny výšky a nechá si na té rukavici přistát Marušku (orla mořského), kterého sokolník vypustí z opačné strany amfiteátru (kdo to v plzeňské zoo zná, ví ,že to není úplně malá vzdálenost). Nikdo se nehlásil ..“Mami, jdi tam, musíš tam jít, já jsem taky šla..“ „Teto, prosím já bych to moc chtěla vidět..“ No co už.. Byla ve mě malá dušička.. V tílku a kraťasech se sokolnickou rukavicí, ve které jsem držela kus masa, jsem se tam tedy postavila.. S tepem asi 300 a sevřeným hrdlem.. A pak to přišlo.. Maruška se odpíchla z druhé strany amfiteátru a letěla přímo ke mně.. Když ten obrovský dravec letí takhle přímo k vám, vypadá ještě daleko větší,než ve skutečnosti je..čím blíž byla, tím rychleji bilo mé srdce.. hladce přistála na rukavici, klidně se mi podívala do očí a potom sezobla to maso.. nikdy na to nezapomenu..
BOŽE!!! To muselo být krásný! jo, vím, že se člověk bojí, ale pak!! Ejch, to je krása.
Já mám jeden zážitek s krkavcem, ne asi tak intenzivní, ale taky stál za to.
Vyškovská ZOO. Malá taková. A člověk si tam může koupit krmení ve formě malých takových bobulek. Hodně času jsem pochopitelně strávila tehdy u dingáčů a odlepit mne odtama byla šichta. Pak jsem měla ještě to štěstí, že – koukám, jak ta socha toho čápa, vedle který stojím, že je jak živá 😀 😀 No byla, byla, musela jsem se držet, abych nenatáhla ruku k pohlazení. A pak jsme došli k „Pepíčkovi“ – sem si ho tak pojmenovala tenkrát. Krásnej, krásnej krkavec. Můj oblíbenej pták . A Brtnik pojal nápad, že mu to krmení podá z ruky 🙂 . Hodně dlouho se sebou bojoval, on ten zobák je opravdu mohutný. Stála jsem tam a ani nedýchala, pak se odhodlal a udělal to. A „Pepíček“ šel a elegantně si to vzal. Člověk úplně napětím vydechnul. Tak jsem to taky musela zkusit a taky se bála 😀 a on to pak vzal tak lehounce a něžně! Žádný klovnutí, nic. strávili jsme tam u něj hrozně moc času. Asi se mu zdálo, že mu to dávám pomalu a pomálu, tak pak šel a chtěl mi ten pytlík ukrást 😀 😀 . Trochu jsme se o něj přetahovali. Ne, že bych byla lakotná, ale nechtěla jsem, aby si to vzal s tím pytlíkem a taky aby toho sežral tolik. Byl moc krásnej a byl tam s námi fakt hrozně dlouho.
Jojo, on i krkavec je poměrně velký pták.. a zobák má pořádnej.. to muselo být taky moc hezký..
Moc ráda na to vzpomínám. A kdyby to bylo ve volnosti, jako u Tebe, bylo by to úžasný. Věřím, že když král orel dosedl, že to musela být bomba.
Jo to byla.. vůbec jsem potom nelitovala, že mě děti přemluvily, abych to šla zkusit.. On jako ten orel když se blíží, tak on jako moc „nebrzdí“ a letí v podstatě pořád stejně rychle.. a neletí vůbec pomalu 🙈. Ale mají to dobře naučený to přistání na té rukavici.. Jen si pamatuju, že jsem si tu levou ruku s rukavicí musela podepřít tou druhou rukou, když Maruška dosedla, protože to přistání v té rychlosti, že jo a ten pták jako není žádný drobeček.. a to jsem tehdy ještě byla docela ve formě.. Ale ten POHLED do těch jejích očí, ten opravdu nikdy nezapomenu.. A hele našla jsem odkaz – článek je tedy z jiného roku, než jsme tam tenkrát byli a nebyl to pan Makoň, ale pan Zaleš 🙈
https://www.idnes.cz/plzen/zpravy/zoo-ptaci-sokolnicke-ukazky-orel-morsky-postolka.A240726_091256_plzen-zpravy_vb
Tady Maruška v akci..
ŽJO! věřím, že jak se blíží musí to být nápínák – taky bych se právě bála toho momentu dosednutí – abych to udržela. A musí to být skvělý, užasný a nejúžasnější, když pak má člověk toho dravce takhle z očí do očí . krása, krása!!
Na článek se asi nedostanu, zkusím pak doma.
Tak Mařka je prej náladová :). Jsi dobrá, tohle bych nedala.
To jsi dobra pozorovatelka, ja sovu videla asi 1x v zivite ve comne prirode a krkavce urcite nepoznam od vrany ani od havrana:D
Sovy jsem viděla několikrát ještě v Prahé – xkrát puštíka – jednou dokonce v poli cca šest kousků,to byla paráda. Jednou párek s mladýma – Kalous ušatý. No a pak ten puštík, co mi přeletěl nad hlavou na dvorku u Domečku.
Krkavce poznáš, je veliký, má ochmýřený zobák a není v hejnu, je to vždy jen rodina.
Můj zážitek není tak bombastický jako ty vaše dva, ale je dnešní!
Ráno jsem si zde přečetla povídání o pticách a přemítala jak se skladba co do druhů a počtu změnila u nás…. a pak šla do lékárny a vyzvednout balík a bylo zrovna nějak po O nikde ani noha jen vítr líně honil listí v parku a hamoun z posledních sil táhl domů přes dvůr další krabici s ořechama. Vtom rachot, zvednu oči a na jasně žluté fasádě činžáku se bůhvíjak držel strakapoud a bušil /ale strašné pecky/ do baráku. Pravidelně a znělo to kovově. Malý tmavý otvor, trubka pro vývod čehosi? kam se pán v barevném kabátku dobýval jsem zahlídla, jenže kolem žádné okno, hromosvod, římsa, nic. Jen ten nádherně zbarvený pták na rovné žluté fasádě ve výšce asi druhého patra.
Takže já si nově připočítávám jednoho strakapouda. Heč.
Jooo, strakapoud zvaný Kikina, to je krásný ptáček. Vždycky, když se rozčiluje, volám na ni „Kikinooo, co řveš?“ 🙂
Ono jim to zateplení domů zní taky jako nemocnej strom.
Už jsem zkrmila pár pytlíků slunečnic, ptáčků sem lítá hodně. Slunečnice rozděluju na tři místa – dvě hromádky na terase, jedna v krmítku. Ty na terase pak pozoruju. Lítají hlavně sýkorky, vrabci, myslím, že ten větší tmavý, co se chodí i v tomhle počasí cachtat do misky, je kos, možná má v živém plotě i bydlík. Předevčírem mě zaujal malinkatý světlehnědý ptáček, budu muset zapátrat v atlasu.
Pro strakapoudy je asi žlutá barva oblíbená, minulý týden jeden takhle pracoval na protějším žlutém paneláku.
Kimi
…..“Pro strakapoudy je asi žlutá barva oblíbená, minulý týden jeden takhle pracoval na protějším žlutém paneláku…“
Jé, taky máte u vás strakapoudího krasavce, ve městě poněkud nezvyklé. Nádherně zbarvený ptáček.
To su já, Kuskus
Tak ale to jsem zvědavá, cos v atlasu vybádáš! Kdyby bylo foto, můžu pomoci.