To víte. Takže hlavně furt jen stojim a čučim.

Protože voni se zas, jak každej podzim zbláznili do myší a já jim to teda dopřávám. Ať si dělaj co chtěj. Člověk furt po nich něco chce, nějak je někam směruje……….. tak proč to prostě nějakou dobu nenechat fakt úplně na nich, ať si dělají naprosto /jasně, má to svoje limity/ co chtějí, baví je. Nekafrám jim do toho. Jen, když už je zapotřebí jít domů a nebo, abychom se taky trochu poposunuli, páč úplně na jednom místě to zase…, že jo. Ale jinak já prostě nemám co dělat, no. 

Takže jasně čučim. A teď jsem si k tomu čučení vzala zasejc telefén. Protože ty barvy! Tak jsem si řekla, že se o ně podělím s těma, kteří už moc nikam nemůžou. Tak aby aspoň takhle? Podzim je úchvatnej čas. Nikdy by mě nenapadlo, že to jednou řeknu, ale je to tak. 

Ke konci videa jsem chtěla natočit kámoše krkavce od koní, abyste taky viděli – slyšet trošku je – ale on se pacholek vydal na druhou stranu. Jestli se nepletu – už má dokonce i babu. Taky je ho už spíš vidět, slýchat v lese, než u koníků. Tak třeba příště se mi podaří natočit, ale myslím, že i tak stojí záběry okolí za podívání se.

No a abyste neměli jen to čučení, tak tady jedno pendolíno jede 😀 😀 😀