Ohařící jsou skromní.

Stačí jim tři.

Montéři 😀

Hlavně, když jsou psomilný. A tihle teda byli. Přijeli k nám montovat ty soláry. A musím pány převelice pochválit. Přijeli přesně, byli milí, slušní a přívětiví. A nejen to. Byli taky pracovití. A ftipní a jak říkám psomilní. Takže z toho byl povšechně moc fajn dovolenkovej den. A myslím, že nejen pro nás, ale i pro ně. A musím podotknout ještě jednu důležitou věc. Byli pracovití, to už jsem říkala, ale při práci taky přemýšleli! Fakt.  A pracovali v hodně svižným tempu a tu dobu u nás neproflákali. Byli takový, jací by měli být řemeslníci všichni. Aby si jich zase lidi mohli vážit. A to jsou to mladý kluci! Měla jsem z toho vážně radost. Páč člověk takových za tu dobu, co rekonstruujeme zase tolik nepoznal. A i vzhledem k tomu věku, kdy se dneska říká, že mladý nechtěj dělat, lemplujou a tak vůbec, tak o to větší dobrej pocit z toho člověk měl. Celej den panovala skvělá atmosféra, kdy se oni špičkovali nejen mezi sebou a pak už i s náma navzájem.  Je to skvělý, když to takhle sedne. 

Větší část dopoledne jsem ohaříky nechala doma. To  měli stejně úplně jinou zábavu. Den předtím jsem domů přivezla dva pytle kostí z Globusu a tak jsem je teď zpracovávala. Bylo na nich i co ořezávat a tím pádem měli ohaříci, co pozorovat. Páč co kdyby náhodou něco upadlo. A to víte, že padalo. 

A k tý žebrací práci měli občas i vítací práci. To když občas některý z montérů šel dolů do sklepa. To ho pak museli přepadnout a dožadovat se mazlícího desátku. Bez toho nemohl nikdo projít. Tali pak zvolila výbornou taktiku. Lehla si chodbou napříč a tudíž ji každý musel překročit a ona nepropásla jedinou příležitost užít si hlazení a povídání. Inu, my je doma nepohladíme, to je jasný.

Když jsem pak s kostma skončila, vzala jsem ty dvě největší kloubní s ohaříkama ven, ať si je jdou okusovat a válet se po pažitu.

Tomu zcela vyhověla Taliprtka, která se i poslušně uložila do určený části zahrady, aby se někde nemotala. Takže to jsme měli cajk. Ne tak ovšem Rumoušek. Jako správná vižla má totiž takový rituálek. Nepustí se do takových věcí hned. Kdepak. Je nutné se s tím nejdřív zabávat. To znamená, že se nad dotyčnou věcí začne zmítat, skákat a válet se po tom a posléze se snaží všechny zapojit do společné hry. 

Tentokrát si vybral pány montéry. Mělo to ovšem háček.

Ti byli na střeše 😀 😀 . A měli tak dokonalý výhled na rezatýho pomatence, kterej se vždycky zazmítal, jak když má záchvat padoucnice, pak se přes kost překulil, bleskurychle se postavil na všechny čtyři a dělal na ně nahoru filutu. Pak, aby dodal argumentům na síle, začal řvát a zmítat se.  A znovu a znovu. Vypadal, jak pošuk, no. A pánové měli o zábavu postaráno. Takovejhle cirkus na kolečkách nemívají každej den.

Aby to ještě vylepšil, odzmítal se Rumíček za roh baráku a začal vyřvávat tam. S touhle zábavou si vystačil fakt dlouho, tou dobou už Tali s kostí končila a on se teprve dal do hlodání. Pak od něj konečně byl pokoj. Tali, jak jsem psala, měla dohlodáno a jala se svou přítomností oblažovat každého, kdo z té střechy slezl a šel pro něco. Chtěla jsem ji odvelet domů, aby se nemotala, ale bylo mi řečeno, že ji tam mám nechat, že nikomu nepřekáží. Tož jsem tak učinila a ona si mohla užívat toho, že se jí pánové věnují.

Aby neotravovala přes míru, zapojil ji Brtnik do úklidu. Zavelel jí vždycky, aby sebrala nějaký kus pytlíku, plastu, nebo fólie, co se tam na zemi nacházelo z rozbalených panelů a šli to spolu odnést do odpadků. To přítomné zcela uchvátilo. A když jsem jim řekla, že normálně třídí odpad a vyhazují ho, byli ohaříci za hvjézdy. 

A aji já jsem byla za hvjézdu, neb jsem krom kafe a sušenek nabídla i ukázku té své sběračské vymoženosti na sběr ořechů a ovoce – a pánové tím byli naprosto uchváceni. Kdo by nebyl. A taky jako každej, kdo to sběračský udělátko vidí prvně, taky nechtěli věřit, že to funguje a že to funguje tak skvěle. Heh, to koukali. Rejdila jsem s tím po zahradě a luxovala ořechy po desítkách. Však jsem jim taky slíbila, že si odvezou. A taky jsem jim pak k jejich radosti s sebou každýmu nabalila pytel.

Sběračský udělátko tak uchvátilo jednoho z nich, že zatímco jsme tam všichni před odjezdem něco nezávazně probírali, tak si šel v tichosti taky rejdit udělátkem pod vořech 😀 😀 . Okamžitě se stal terčem různých poznámek, ba nám ho tu jeho kolegové i chtěli nechat. Jak říkám, byl to povšechně prima dovolenkovej den. A když pak pánové odjeli, taky jsme se sbalili a vyrazili. Jednak jsem si potřebovala na nedalekou farmu dojet koupit kuřata. Kuřata, který si pobíhají pěkně venku a to má pro mě důležitost.  Druhak jsme si hlavně vyrazili na jídlo………co na jídlo! To není jídlo, to je mana nebeská, pečený žebra a k tomu řezaný pivíčko. A treťjak jsme při návratu zajeli za paní švadlenou, kterou mi doporučila naše paní počmistrová, a která nám ušije závěsy, které jsme konečně koupili. Po návratu jsem se pustila do porcování kuřat a to měli zas ohaříci o zábavu postaráno……… Takže prostě to byl dokonale strávenej den.