Obrázkový.

Dyk se nemusí furt něco řikat, že jo?

Když začíná podzim a jsou krásný dny, ráda koukám tímdle směrem:

Ale vlastně nejen, když začíná podzim. Je to hezkej pohled na Řípu a na rybníky ukrytý skorem pod lesama.

Nebo třeba na druhou stranu, než koukáte na té první fotce… když se dělají mlhy:

To je taky pohled, který mám ráda. A nebo když ta louka kvete, že jo. Ale teď jsme v tom podzimu a působí to tak…… asi uklidňujícím dojmem?

Ty pohled kolem se mi prostě nikdá neochodí, je tu spousta útulných zákoutí.

A co se mi nevochodí nikdá jsou momenty, kdy to potrhdílo se uvolněně jen tak vyvaluje na louce, nebo leží a rozhlíží se. To je jak dárek k Vánočkám:

Rumíček se taky vyvaluje, to je jasný.

Obecně jsou teď ty procházky takový krásně poklidný. Asi s tím podzimem? A procházení společný je opravdu společný. Navíc louky dovolují nebýt tak v pozoru. Protože máte přehled a kdyby se někdo objevil, máte prostor zareagovat a můžete tedy psům nechat velký rozptyl, když je na ně spolehnutí.  a krásný záběry začínajícího podzima:

Mohla bych bejt venku furt!