V oblíbeným sekáči, nutno podotknout.
V Rumíčkově oblíbeným sekáči nutno dodat 😀 😀 . Ano, byl to Rumíčkův sekáč, páč já bych si tam mohla koupit možná tak ponožky, protože mám malou nohu a jde o obchod pro děti. A jak známo tam jsou i hračky. A já jsem tady o sekáči v Řepích, s názvem Bazárek Beruška, který vlastní moc milá paní a kde lze sehnat kvalitní dětské oblečení, psala. I o tom, jak Rumíček při večerních procházkách, chodil smutně koukat do výlohy, kde na něj čučeli medvědi, pejsci a další armáda plyšounů. A von prt. Leckdy i hlasem zaplakal, že nemože dovnitř. Neb totiž i věděl, že je zde vítán.
A protože vím, jak tam rád chodil a jak má rád plyšouny a jak rád dostává dárky, tak jsem se tam cestou od toho doktora stavila. A paní majitelka byla tak moc hodná, že mi ochotně, jako vždy, vybrala ty kousky, kde je minimum věcí, který by pohrkanci, a Barbaru Conanovi jménem Taliprtka, mohly uškodit, kdyby případně krom demolice i pozřela. Z obchůdku jsem odcházela nadšená z úlovku . Čtyři velký plyšouni a z toho jeden dokonale kulatej a měkkoučkej a heboučkej. Rumoušek se zblázní.
Brtnik už tak nadšen jako já nebyl, neb neoblibuje, když domů tahám krámy, jak plyšouny nazývá. Nějak mu nedochází, že krámy tohoto druhu nemají u nás- díky některým jedincům, nebudu jmenovat – dlouhou životnost a zakrátko skončí v popelnici. Jen k tomu teda, pravda, patří i ta neoblíbená činnost, kdy chodíte zahradou a sbíráte zasněžení, páč to jelito flekatý právě dooperovalo. A zasněžení je ešče dobrý, horší jsou kuličky po celým Domečku 😀
Dojeli jsme dom, já nainstalovala plyšáky před vchodový dveře a šla vypustit divou zvěř. Divá zvěř se vyřítila, že bude mohutně vítat a pak zmerčila plyšouny! Ou jejéjéje, okamžitě přehodnoceno a divá zvěř se jala kolotat prostorem, rejdit a jásat co, že to našli za dveřma za poklad.
A já se mohla radovat s nima. Jednak z jejich nadšení a taky i proto, že Tali se naučila z hraček radovat, hrát si s nima a ne, je jen primárně cupovat. A jak si můžete všimnout, z ničehož nic se nám na scéně objeví i krysa, která vždycky bude tím nej plyšákem. Kde ji to stvoření flekatý vyčarovalo, vůbec nevím 😀
No a tak jsme si tak.moc užívali a radostnili, že pak na samotný venčení už tolik času nezbylo. Což pro jednou nikoho bolet nebude 🙂. Zvlášť když momentálně neví po kterým plyšákovi sáhnout dřív.
To je krásný, jak se radují! Emča nějak hračky nemusí, doma občas ráda plyšáky aportuje, většinou po večeři. Hlavně kvůli odměnám, ale že by s nimi nadšeně běhala, to ne.
Rumíček miluje dárky, miluje plyšáky, nový a nový. A raduje se pořád jako malý dítě. Naučil to i Taliprtku, která teda posléze propadne devastačním sklonům, ale taky si užije toho radování se. MIluju to dívat se na ně.
Plysaky jsou u nas velky no-no. Ale ty radosti, kdyz prinesu treba kus lana, novej vyrazenej navlek z obran, to se Ruzice muze zblaznit. Pepino si nejvic vyhraje s tim, o co ma tetka zajem, kradari ji to. Se mnou se stale nepretahuje, nehraje si, vykon je, kdyz doma dotahne megahadr a donese mi ho, dvakrat s nim zatrese a tadaa, ende slus.
Oharici jsou vdecny hracicky, radost se na ne koukat. 🙂
No-no, protože by se tím futrovali?
Jo, ohaříci jsou hračičky. Rumoušek miluje proudit prostorem a chlubit se světu s plyšákem. A když je novej? No tak to jen ostatní smí koukat, ne moc dlouho, aby mu to nevykoukali, ale nepučí, nenene, jeho je to, poklad má, musí s ním proudit. „Podívej se, co to mám, já! nejbohatší ohaříček za poklad a já už zase du jinam!“
Ono to přijde časem s tím truhlíkem, že se do tý hry pustí, věřím tomu, změny se dějí i u něj a poslední dobou mám tak pocit, že mílovými kroky? Ty ho přejinačíš, já to vím.
Co ta ségra jeho?