Když se cestou od doktora stavíte v sekáči

V oblíbeným sekáči, nutno podotknout.

V Rumíčkově oblíbeným sekáči nutno dodat 😀 😀 . Ano, byl to Rumíčkův sekáč, páč já bych si tam mohla koupit možná tak ponožky, protože mám malou nohu a jde o obchod pro děti.  A jak známo tam jsou i hračky. A já jsem tady o sekáči v Řepích, s názvem Bazárek Beruška, který vlastní moc milá paní a kde lze sehnat kvalitní dětské oblečení, psala. I o tom, jak Rumíček při večerních procházkách, chodil smutně koukat do výlohy, kde na něj čučeli medvědi, pejsci a další armáda plyšounů. A von prt. Leckdy i hlasem zaplakal, že nemože dovnitř. Neb totiž i věděl, že je zde vítán. 

A protože vím, jak tam rád chodil a jak má rád plyšouny a jak rád dostává dárky, tak jsem se tam cestou od toho doktora stavila. A paní majitelka byla tak moc hodná, že mi ochotně, jako vždy, vybrala ty kousky, kde je minimum věcí, který by pohrkanci, a Barbaru Conanovi jménem Taliprtka, mohly uškodit, kdyby případně krom demolice i pozřela. Z obchůdku jsem odcházela nadšená z úlovku . Čtyři velký plyšouni a z toho jeden dokonale kulatej a měkkoučkej a heboučkej. Rumoušek se zblázní. 

Brtnik už tak nadšen jako já nebyl, neb neoblibuje, když domů tahám krámy, jak plyšouny nazývá. Nějak mu nedochází, že krámy tohoto druhu nemají u nás- díky některým jedincům, nebudu jmenovat – dlouhou životnost a zakrátko skončí v popelnici. Jen k tomu teda, pravda, patří i ta neoblíbená činnost, kdy chodíte zahradou a sbíráte zasněžení, páč to jelito flekatý právě dooperovalo. A zasněžení je ešče dobrý, horší jsou kuličky po celým Domečku 😀

Dojeli jsme dom, já nainstalovala plyšáky před vchodový dveře a šla vypustit divou zvěř. Divá zvěř se vyřítila, že bude mohutně vítat a pak zmerčila plyšouny! Ou jejéjéje, okamžitě přehodnoceno a divá zvěř se jala kolotat prostorem, rejdit a jásat co, že to našli za dveřma za poklad.

A já se mohla radovat s nima. Jednak z jejich nadšení a taky i proto, že Tali se naučila z hraček radovat, hrát si s nima a ne, je jen primárně cupovat. A jak si můžete všimnout, z ničehož nic se nám na scéně objeví i krysa, která vždycky bude tím nej plyšákem. Kde ji to stvoření flekatý vyčarovalo, vůbec nevím 😀

No a tak jsme si tak.moc užívali a radostnili, že pak na samotný venčení už tolik času nezbylo.  Což pro jednou nikoho bolet nebude 🙂. Zvlášť  když momentálně neví  po kterým plyšákovi sáhnout dřív. 

4 komentáře u „Když se cestou od doktora stavíte v sekáči

  1. To je krásný, jak se radují! Emča nějak hračky nemusí, doma občas ráda plyšáky aportuje, většinou po večeři. Hlavně kvůli odměnám, ale že by s nimi nadšeně běhala, to ne.

    1. Rumíček miluje dárky, miluje plyšáky, nový a nový. A raduje se pořád jako malý dítě. Naučil to i Taliprtku, která teda posléze propadne devastačním sklonům, ale taky si užije toho radování se. MIluju to dívat se na ně.

  2. Plysaky jsou u nas velky no-no. Ale ty radosti, kdyz prinesu treba kus lana, novej vyrazenej navlek z obran, to se Ruzice muze zblaznit. Pepino si nejvic vyhraje s tim, o co ma tetka zajem, kradari ji to. Se mnou se stale nepretahuje, nehraje si, vykon je, kdyz doma dotahne megahadr a donese mi ho, dvakrat s nim zatrese a tadaa, ende slus.
    Oharici jsou vdecny hracicky, radost se na ne koukat. 🙂

    1. No-no, protože by se tím futrovali?
      Jo, ohaříci jsou hračičky. Rumoušek miluje proudit prostorem a chlubit se světu s plyšákem. A když je novej? No tak to jen ostatní smí koukat, ne moc dlouho, aby mu to nevykoukali, ale nepučí, nenene, jeho je to, poklad má, musí s ním proudit. „Podívej se, co to mám, já! nejbohatší ohaříček za poklad a já už zase du jinam!“

      Ono to přijde časem s tím truhlíkem, že se do tý hry pustí, věřím tomu, změny se dějí i u něj a poslední dobou mám tak pocit, že mílovými kroky? Ty ho přejinačíš, já to vím.
      Co ta ségra jeho?

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.