Kdy mě vzbudil bojovnej jekot mourovatýho jelimana.

Vypadalo to, že buď on někoho, nebo někdo jeho, párá za živa. Odhadovala jsem, že on je ten, kdo párá, páč víme, že je to sakra vostrej hošíček. Ale na druhou stranu……….. je to pro mě i tak pořád malej koťourek. Venku je tma, co když mu někdo ubližuje……… ano, je to velmi zkreslená představa, že by to byl tento scénář, ale venku byl fakt řev takovej, že už jsem nespala nejen já, ale taky naše půlka vesnice. Páč už řvali i psi v celý naší ulici.  Minimálně až ke kostelu. A my jsme hned na začátku. Nebo na konci, podle toho, jak a odkud na to koukáte. 

Bylo jasný, že jde o hájení území, řev se ozýval z naší zahrady, někde v prostoru stoletý třešně za včelínem. Vstala jsem a šla „vykouknout“ z okna. Ty uvožofky jsou tam správně, páč jediný, co můžu při tom vykoukávání dělat, je, že se nacpu gezichtem na pevnou síť proti hmyzu, která v okně je instalovaná a snažím se procpat oční bulvy hustou sítí. To jsem učinila a snažila se ty bulvy tedy natočit tak, abych aspoň něco mohla zahlédnout. Trapně marná snaha, neb v tuto dobu je nyní již ráno hluboká tma.

Řev pokračoval a ve vesnici i navíc zesiloval, jak se přidávali i ostatní štěkavci a hlídači. Hodila jsem na sebe mikinu a s holým zadkem šla řešit situaci. Brtnik naštěstí spal na gauči v jídelně, neb v noci pekl chleba a nechtělo se mu pak přesouvat už do peří, aby nemusel zbytečně vstávat.

V tichosti jsem se vyplížila na zápraží a od dveří se tiše snažila přerušit ten jekot. Jak se dá předpokládat, nebyla jsem pranic úspěšná. Nechtělo se mi sakra s tím holým zadkem pobíhat zahradou!!  😀 Nakonec jsem se od těch dveří byla nucena vzdálit a vyplížit se na roh Domečku. A z poza toho rohu zahulákat svoje oblíbený: „A DOST!“ Zabírá to na ohaře, když páchaj nepravost. A zabralo to i na tuhle kočičí seanci. 

Ze tmy se pomalu – neustále se otáčejíc – vyplížil masový vrah Mouses a cestou ke dveřím furt tiše a nebezpečně hudral. Byl bez úhony, takže jak jsem odhadovala, byl to on, kdo páral. A nadával a nadával. A nadával. Aby ten, komu jeho nadávky byly určenym nebyl ani drobet na pochybách. Dohudrali jsme se společně do dveří a on se ještě dvakrát vydal ven, aby dal jasně najevo co si o tom druhým myslí. A nejen o něm. Též o všech jeho předcích. Pak se konečně rozhodl, že je teda čas jít si hodit šlofíka. Omotal mi pár osmiček kolem holých kotníků a šel si lehnout na okno. 

Já se vrátila do svý postele a je vám jasný, že jsem toho mnoho už nenaspala. Můj čas, mých velmi oblíbených 4:21 už se značně přiblížil. Popravdě jsem prostě neusnula vůbec.

Ilustrační foto masového vraha Mousese řečeného Hitler