Zodpovědně již ležím v posteli, připravena usnout před návratem do práce po nemoci.
A kupodivu se usmívám v tý tmě. Protože mi na mysl přišlo, co všechno jsem to dneska stihla. Když se to vezme od konce, tak třebas:
Krom večeře pro nás a ohaře, osmažit si na másle hlavičky křeměňáků a z těch zbylých pak udělat kulajdu na pondělí.
Posedět v poklidným podvečeru s mužem a kávičkou na zápraží, kdy ohaři nám hnípali unaveně u nohou. Poté, co tam předtím po nás lezli jak dva papoušci – teda hlavně ten rezatej, co mi při tom seděl na klíně a dělal čápa.
Zasadit do záhonu tři kedlubni a dva salátí, abych zkusila, jestli ještě něco stihnou udělat /asi ne, ale pokus, je pokus/.
Přečerpat si vodu ze sudu pod střechou do sudů u záhonu, páč zítra má celý den pršet, tak aby byl sud na tu vodu připravený.
Zasadit dvě svatoliny.
Za odměnu si posedět se svým mužem pod starým ořechem a čučet na protější stráň.
Pořezat életrickou pilou značnou část hromady starýho dřívího složenýho pod ořechem
Upéct buchty s ořechovou náplní ke kafi a dát si to kafe.
Honit se po zahradě s Rumíčkem a sběračem ořechů – výborná věcička přátelé, fakt.
Vymalovat vápnem sklep.
Naplnit sušičku trnkama, švestkama a šípkama, abych, až se zima zeptá, co jsem dělala v létě, mohla dotyčnou poslat v tichosti do špajzu, ať si tam udělá inventuru 😀
Poklidit to trochu doma a co hlavně! Zúřadovat vyslání kalendářa do světa.
Vyrobit olbřímí snídani, abychom měli dostatek energie na to všechno, co nás čeká.
Vstát na Pražáka.
No nejni to krásný, když si to člověk takhle sesumíruje a zjistí, že ten den neproflákal? Je. A proto se mi taky s úsměvem usínalo. Ještě jsem si v duchu probírala, jak já to budu mít zařízený v tom výběhu pro slepičky a pak tíííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííí………….. a tma. Až do……
Tak to opravdu nezahálíš. Já včera obcházela svou pidizahradu, kousek vyvýšeného záhonu jsem osvobodila od mlíčáků a bodláků, obhlédla sud pod okapem. Už ho asi neotevřu do deště, od minulého je skoro plný, spíš uvažuju, jak dlouho vydržíme do mrazu, kdy ho asi budu muset vypustit. Taky nevím, co s truhlíky, všechno ještě krásně kvete, na zimu je ale nemám kam dát. I když loňskou šruchu jsem ze hřbitova přemístila do toho vyvýšeného záhonu a přežila to. Zatím odešly v jednom verbeny, dám ho na parapet k obýváku a vyzdobím umělým vřesem.
Jo přesun kvítí! To je u nás taky oříšek. Tedy hlavně u těch vnitřních, co se venku letní a pak se musí vracet. Letnění jim vyhodí kondičku, rozrostou se mi, rozpaží, zesílí a pak kam s nima???
a taky řeším co s muškátíma – páč ano, kvetou krásně , furt ještě, ale teď se udělala zima už Jsme ŠKRÁBALI!! a má takhle být pár dní, tak je budu muset – pokud je neskosilo dnešní ráno – nacpat už do garáže asi.
edit – hm, tak jsem v rámci obědvání koukla na Ventusky a min. do půlky října mají být tyhle teploty, tak už kluci půjdou bivakovat.
Proto já muškáty nemám, že je nemám jak přezimovat. Pěstuju letničky, asi je budu muset nechat osudu. Třeba to dobře dopadne jako ta loňská šrucha.
Já mám muškáty ráda, jsou to takový statečný květiny – což jsem objevila až v hluboký dospělosti, do té doby jsem muškátama pohrdala. Inu od odříkanýho chleba…. Ale prozatím mám to skladování takový vachrlatý. Moc mi jich nepřežije, protože pro samý jiný starosti jim tolik péče v zimě nevěnuju/zapomenu, což mě štve, pochopitelně/. Ale!!! Dají se prý přezimovat zabalený bez hlíny v novinách. Víš to? Zatím jsem nezkoušela.
A teď riskuju – nechala jsem je zatím venku, včera to zvládly, dneska bylo ráno o fous tepleji. Tak uvidím. Sleduju furt počasí.