„No, dovolená – já mám dovolenou prakticky pořád, a páníčci jsou tu od toho, aby mi to zpestřovali, že.. Tentokrát přišli s tím, že pojedeme k moři. No jo, ale já nevím co to MOŘE je?? Páníček říkal, že je to veeeelká vodička.. tak teda nevím – jako hodně veeeelká miska s vodičkou? Nechám se překvapit.
Jednoho dne panička začala balit věci. Dlouho, předlouho balila, spoustu krámů to bylo.. Ale byly tam i moje věci, takže jsem byla v klidu – jedu taky.. Druhý den jsme vstávali v úplně nesmyslnou hodinu – byla ještě noc. Já teda vstávám brzy víkendnevíkend – žádný víkendy prostě nedržím, proč taky, že jo, ale tohle bylo teda moc i na mě.. Po procházce a snídani jsem odpočívala a páníček zatím nosil do auta všechny ty krámy, co panička zabalila. Dost se u toho tedy zapotil, musím říct. Utrousil něco – že to je jak stěhovat pojízdnej cirkus. Potom jsme se nalodili i my.. Byla to daleká cesta, ale mně to bylo tak nějak fučik – skoro celou jsem ji prospala, kromě zastávky na pěkným odpočívadle s ptáčkama a potom teda taky ta dopravní zácpa, to mě moc nebavilo.
Nakonec jsme vystoupili na místě, kde jsem ještě určitě nikdy nebyla – můj nos se prostě nemýlí.. Panička mě moc chválila, že jsem šikovná a krásně jsem cestu zvládla. Hodná paní nám dala klíče a ptala se, jestli jsem holka nebo kluk a říkala že tam asi tak hrozně čmuchám, protože mají kočku…. V paničce by se byl krve nedořezal, říkala potom páníčkovi, že doufá, že ta jejich kočka se drží jenom kolem jejich domu a nechodí navštěvovat lidi okolo – nechápu teda proč, docela ráda bych si jí zblízka prohlídla.
Potom se zase všechny krámy stěhovaly z auta do domečku – prej tady teď budeme bydlet..
No co, mám tady svojí boudu, tak proč ne.. A zahrádka je taky moc pěkná, i když malá, ale mají tady moc krásnou travičku.
Vyvalila jsem se na travičku, dostala něco dobrého a že prý se jdeme podívat k tomu moři. Procházka lesem byla moc fajn, jen to tam vonělo trochu jinak, než v tom lese kam doma chodíme a potom – potom jsem ho uviděla.. MOŘE – voda, která nikde nekončí, písek pod nohama, fučící vítr a spousta racků a kormoráni… A ta voda se hýbala – panička i páníček říkali, že se nemusím bát, že to jsou jenom vlny.. A navíc byla teda slaná, ale jenom trošičku – říkala panička, když ji hned ochutnala (prý kvůli mně, aby věděla jak moc mě má hlídat abych se nepo…..). Tsss – nijak mě ta slanost nerušila, dalo se to krásně pít – i když mi vždycky dávali napít z cestovní misky, abych mořskou vodu tolik nechlemtala. No tak musím jako uznat, že to dvounožci vybrali docela dobře, tu dovolenou, tady se mi bude líbit.
Druhý den ráno jsem si maličko přispala a potom jsme hned vyrazily s paničkou do lesa na pravidelnou ranní hodinovou procházku. Bylo to moc fajn – krásnej vzduch, nikde nikdo, nebylo vedro, čmuchala jsem si.. Po snídani jsem se chvilku natáhla, aby mi slehlo,
páníčci si dali kafíčko a vyrazili jsme – zase k moři.
Zas nás přivítal vítr a vlny, ale dneska byly menší, tak třeba bych mohla zkusit plavat.. vždyť ona ta voda je vlastně v pohodě. Dost jsem se pak teda styděla, když panička na celou pláž nadšeně vyřvávala: „Plave v moři, umí plavat…“ Naštěstí tam snad nebylo moc Čechů, kteří by jí rozuměli.
Když jsme si dost užili vodičky, dali jsme si zase procházku zpátky do našeho domečku, kde byl oběd. Já teda oběd nemám, ale i tak jsem dostala něco dobrého. A následně přišel polední klid.
A v podobném duchu se nesly i další dny, počasí nám přálo a mohli jsme si užívat všechno co se nabízelo a co rádi děláme…
Chodili jsem k moři…
I plavecký styl jsem nakonec vypilovala. Nosila jsem z vody míček i puller, jen tedy mě vždycky nezvládli vyfotit, poněvadž prostě nestíhali, no.
Chodili jsme na výlety….
Taky do restaurací jsme chodili, prej aby nemusela panička tolik vařit, jak říkal páníček.. Chovala jsem se tam jako slušně vychovanej pes – přece jim neudělám v cizině vostudu, že jo.
Panička pro mě měla vždycky připravený dobrůtky, který běžně moc nedostávám a tak jsem se snažila – je lepší si nacpat pupek dobrůtkama, než poslouchat, jak panička hartusí, že se nemůže v klidu najíst
Jen teda v restauraci v Jaroslawieci to bylo trošku náročnější jako, protože tam přiletěli vrabečci sbírat drobky. To jsem ještě ustála, ale když kousek ode mne přistál maličký klacíček, se kterým si pohrával vítr a vypadal jako něco malého živého, tak to už jsem nedala.. panička musela na chvíli vstát ze židle a držet mě oběma rukama na postroj, než mi vysvětlila, že takhle tedy fakt neee. Všichni kolem se zřejmě dobře bavili a milá slečna, která nás obsluhovala potom šla a klacíček mi s úsměvem přinesla. V tu chvíli jsem zjistila, že je to jenom klacíček, tak mě to přestalo zajímat – co taky s klacíčkem v restauraci, že jo.. Ale prej tam měli výborný jídlo říkala panička s páníčkem .
Jeden den panička vymyslela výbornej výlet k jezeru Wicko. Dost se tam teda zapotila, protože jí nějak nedošlo, že tam bude všude dvoumetrový rákosí a v něm asi milion ptákůch.. Mně se tam teda fakt moc líbilo. Panička ale odpoledne říkala něco o tom, že to byl nápad roku a že vymyslet to mohl jedině debil.. Nechápu proč, bylo tam tak hezky.
Někdy jsem z těch aktivit byla i trochu unavená, tak jsem si prostě chvilku odpočinula a mohlo se zase někam vyrazit..
Jen to teda nějak hodně rychle uteklo, no.. Na závěr jsme si zašli ještě do místní hospůdky na výborné gofri – taky jsem kousek dostala i když bez šlehačky.. a pak samozřejmě spoustu svých dobrůtek, že jsem se chovala mravně, i když jsem ležela kousek vedle od paničky a páníčka- protože pod stolem byly ostré kamínky a tam by se mi teda leželo dost nepohodlně, myslim…
Taky jsme se museli rozloučit s mořem, které jsem si dost oblíbila..
Tak zase za rok, jo..
Panička s páníčkem říkali, že se jim tady taky moc líbilo a že když nám bude přáno, pojedeme sem třeba ještě jednou… „
Sindy
Pozn. autora:
Chtěla bych moc poděkovat svému muži, že tuto báječnou dovolenou vymyslel, přes mé počáteční pochybnosti prosadil, bezpečně nás dovezl tam i zpět a udělal spoustu krásných fotek.
Také bych chtěla poděkovat Sindy, která vše nad očekávání dobře zvládla a udělala nám tím obrovskou radost.
Strávili jsme všichni tři týden na místě, kde nám bylo moc dobře..
EvaC
Petro, trošku se ti to Ctrl+V splašilo!
Sindynko, ty jsi prostě skvělý a hodný pejsek, jenom pánčička to eště neví 😉
Dobře to páníček vymyslel!
Souhlasím, Sindy je moc hodný a skvělý pes.. to jak se na ní podepsalo prvních 2,5 roku života je jiná kapitola.. ona se fakt moc snaží..
Krucinál!! Tak to mě pěkně štve, ono to občas dělá, že se to takhle rozdivočí a zpravidla to ohlídám, teď ale jsem vkládala hodně fotek a ………..zkusím to napravit, jak jen to půjde.
Evi to mě mrzí“
tak snad?? Já vůbec nemám te´d prostor, snad jsem to Evi napravila.
Asi nějakej šotek nebo co ??. Já jsem sem předtím nakoukla a říkala jsem si : „To máš za to, že jsi psala, že se těšíš, až si užiješ svejch pět minut slávy – no a článek byl zjevně kratší než na těch pět minut, tak to šotek natáhl“ ?.
Za to přece nemůžeš – technika no.. Teď už je to v pořádku.. díky
Ono to prostě někdy při tvorbě článku přihodí nějaký blok navíc a já to zatím vždycky odhalila a vymazala, tady, jak byl ten článek prokládaný hodně fotkama a já to kopírovala vždy po částech, abych to trefila, tak se to na konci nakopírovalo hned dvakrát navíc – ale bylo to takový nějak divný, když jsem to teď otevřela. No to je fuk, už se stalo, 🙁 . kdyby to bylo u mýho článku, je mi to fučik, tady mě to mrzí.
No ale hlavně jsem chtěla říct, že to je moc hezký čtení, hrozně, hrozně dobře se to čte, protože po všech těch složitostech a specifičnu, které se k Sindibádce pojí, je to balzám na duši, když s ní můžete podniknout takovou jinak běžnou věc, na kterou byl člověk vždycky zvyklý…. jet na dovolenou se psem a UŽÍT SI TO! Moc a moc jsem ráda, že jste jeli a že jste si to dopřáli. A……..taky, že jste to dopřáli jí, protože nejen, že měla značně jinčí zážitky, než je zvyklá, tak ale taky byla v prostředí, kde se musela o vás dva přeci jen víc opírat, než když je ve známém prostředí. A to vždycky psa posune. krása, krása to byla. Moc dobře si pamatuju ten fajn pocit, když se s Tali dalo konečně jít do restaurace /a jak jsem za to doma musela bojovat! Doteď vidím otrávenýho páníka, který s ní nikam nehodlal jít, protoře před tím dokázala dělat v restauraci slušný čóro 😀 /. Jste výborný, výborný, nejvýbornější. Fšicí tři.
Jojo, byla to fakt BÁJEČNÁ dovolená.. Užili jsme si to opravdu všichni tři ?. Rádi bychom si to určitě příští rok zopakovali, pokud to bude možné..
Bude! Bude to možné. A řekni mi -došlo tou dovolenou u Sindibádky k nějaký změně?
Noo – ona se za tu dobu, co ji máme, opravdu hodně posunula – jen už si to člověk tolik neuvědomuje, protože ten posun je po pidikrůčkách – to ostatně znáš.. takže když je s ní člověk každý den, nevidí to tolik… Ale já osobně bych řekla, že po té dovolené je schopna zase o kousek lepšího kontaktu a vnímaní z její strany, pokud se jedná o pobyt venku.. Já si třeba velmi vážím každého pohledu, který mi sama od sebe věnuje – ze začátku to bylo naprosto nemožné..
…………..Ale já osobně bych řekla, že po té dovolené je schopna zase o kousek lepšího kontaktu a vnímaní z její strany, pokud se jedná o pobyt venku.. …..
JOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO!!! TODLE SEM CHTĚLA SLYŠET!!! JOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO TO JE SKVĚLÝ, NEJSKVĚLEJŠÍ. DOUFALA JSEM V TO. tiše a napnutě a mám radost, že k tomu došlo a moc a moc Ti to – vám všem přeju.
Já si třeba velmi vážím každého pohledu, který mi sama od sebe věnuje
Jo! tohle je těžko přenositelný, když člověk takovýho psa, který nemá potřebu, dostane do ruky a bylo to pro mě hodně frustrující, protože prostě spolupráce, když není, tak co je? Nic. Moc a moc se radujuuu, tralááálááá! Jako fakt, nekecám ani ždibíček, mám z toho radost, protože si pamatuju, jakou jsem radost měla s Tali. JSTE NEJVÝBORNĚJŠÍ HOLKY NA SVĚTĚ.
Děkujeme ? – snažíme se – všichni..
Já Ti tu tvoji radost věřím – tohle opravdu daleko lépe pochopí někdo, kdo to zažil..
Já ty články psala jednakproto, že mi přišlo prima se o něco hezkého podělit – když má někdo den „nahouby“ a přečte si něco, co mu třeba náladu trochu zlepší, je to hned o kousek lepší (já to třeba takhle s Tvými články mám).
A druhak proto, že si to třeba může přečíst někdo, kdo žije s podobným pohrkancem jako byla Tali nebo je Sindibádka a řekne si, že to třeba není úplně beznadějný a může se to ještě zlepšit..(Když jsem náhodou narazila na tyhle stránky, byla jsem zrovna v sinusoidové fázi dost velké beznaděje, že už se NIKDY, NIKAM neposuneme.. Pak jsem si přečetla o Tali a svitla mi nová naděje, že to opravdu jde a má smysl na tom každý den pracovat…že to třeba taky dokážu
A za třetí – ty zážitky byly opravdu silné a tak mi to přišlo jako hezká vzpomínka – nejenom fotky ale i nějaká spojovací linka..
Kterak odstrkovanej pejsek ke štěstí přišel ?. Škoda, Evo, že už se nedělají zrzavčí srazy, s tebou i Sindy bych se ráda potkala.
jee to je super, ze jste si to tak uzili ! co kocicka, mela sindibadka moznost se sni seznamit nebo kocicka usoudila, ze radsi ne? 🙂
a teda pobavilas me s jezerem a ptakama. pocasi se zda vyslo krasny, sindibadka bylamoc sikovna ze zvladla i plavani v mori a ta travicka, ta teda je uzasna.
Kočička k nám naštěstí na návštěvu nepřišla ?, protože by to taky mohla být její návštěva poslední – nejspíš je zvyklá se držet kolem domu a nenavštěvovat hosty – zahlídla jsem ji asi dvakrát, ale naštěstí dost daleko..
Jo počasí bylo nádhernÿ, s tím jsme ani dopředu nepočítali…
Na výlet k jezeru už teď vzpomínám s úsměvem na rtech, tam mi to v tu chvíli ovšem moc vtipný nepřišlo ?
Zasmála jsem se, usmívala jsem se, dojímala jsem se a radovala jsem se.
…pohladilo to.
Děkuju a posílám pohlazení té střapaté výherkyni jackpotu-jejího domova u vás.
Vyřídím…
A děkuju – to jsem netušila že moje( vlastně Sindino) vyprávění může vyvolat tolik emocí.. ale jsem za to moc ráda…
🙂 Usmivam se a na dalku drbu panicky i slecnu Sindybadku. Moc pekne sepsany a luxus fotos. Jste vsichni dobri, ze i pres mirny pochyby jste takhle vyrazili. Pochroumany dusicky se pejskum hoji dlouho, tenhle reha pobyt byl skvelym dalsim dilkem do skladacky. 🙂
Četla jsem znovu,znovu, fakt krása.
Sinduška bývala princezna zakletá, divoká, ale nyní novýma páníkama vysvobozená. Nekončící práce a vyloupla se krasavica inteligentní a všímejte jak je ta modelka u móře fotogenická a radostná. Sladká odměna v podobě super dovolené pro VŠECHNY z parádně fungující smečky. 🙂
Moc hezké čtení.
Moc děkujeme.. až mne ty krásné ohlasy dojaly ?. Jsem moc ráda, že se naše vyprávění líbilo..
Líbilo, líbilo moc. My taky děkujeme.