Narazila jsem ondynoj na úžasnou věc.

Supr vychytávku. Která zabrání tomu, abych se uštvala. Doba dozrávání ořechů se totiž blíží.  A my máme ořechy dva. A taky ořechovýho maniaka. Flekatýho. Kdyby si dala sem-tam oříšek. Tak to neřeším. Enemže ona je schopná se jimi fedrovat jako blásen. A tím je z toho oříšek pro mě.

Není totiž úplně ideální, aby se pes oříškama fedroval ve velkým. Ze dvou důvodů. 1000000000x  se nestane vůbec nic. A pak se může stát, že pes narazí na ořech s plísní a jak jsem psala v diskuzi, nastává Tango Argentino. Nehezký. Druhým důvodem je – a to vím díky Fifijový, že při přežrání hrozí, díky tukům, že dostane na frak  slinivka. A to člověk taky nechce. Takže v době, kdy padají ořechy provozuju zajímavej sport. Dorazím domů a hned za brankou popadnu kbelíček a sbírám, sbírám cestou ke dveřím, co můžu a seč nu síly stačí. Pochopitelně nemůžu  sebrat všechno. Ale každej ořech dobrej. Je to ale celkem namáhavej boj.

A pak jsem narazila na něco, co mě od prvního pohledu uchvátilo. Sběrač ořechů a ovoce:

https://im.eva.cz/eva/files/9/1/4/7cd46c8661be22908a998ec0ea2176a3_800.jpg

Doufala jsem, že to není nějaká hovadina, ale narazila jsem na samou chválu. Tohle jsem si rozhodně musela pořídit. Zmínila jsem se o tom sousedům naproti a soused byl rychlejší než já. Objednal a hned den po dovolený na mě mával, ať se jdu podívat, jak to fachá. Skvěle! Skvěle to fachá! Ukazoval mi to na loňských ořeších, který furiantsky rozhodil do trávy.

Můj kousek byl tou dobou na cestě, takže jsem se už nemohla dočkat. A pak konečně dočkala. Vybalila jsem tu úžasnost a šla koukat, jestli pod ořešákem nenajdu nějakej předčasně spadlej ořech. Byl tam! V ten moment jste mohli vidět dva ščastlivce a jednu poplašenkyni. Páč Tali se tahle věcička, která se proti ní kutálela, pranic nelíbila. Jsem trochu škodolibec, tak jsem ji s tím chvilinku honila. Bylo veselo.

Pak ovšem bylo veselo mnohem víc, protože jsme s Rumíčkem objevili skvělou zábavičku. Já jsem jezdila sběračem s oříškem po zemi a on to lovil. Na rozdíl od Tali neměl žádných obav. Naopak. Lovil jak na coursingu. A pak, pak „zakiloval“, jedním jednoduchým chvatem provedl výpad a čumesem pronikl mezi drátky, druhým bleskovým chvatem čapnul oříšek a vítězoslavně s ním utíkal. Byl ščastliv

Říkala jsem si náhoda. A šla hledat  další oříšek, abych pro něj měla další coursingovou návnadu. Nebyla to  náhoda.  Teď už šel na jistotu. A byl ščastliv jako bleška. A já taky, protože tohle udělátko – pokud ho s Rumíčkem teda nestihneme rozbít, tak tohle udělátko mi bude za pár týdnů velkým pomocníkem! A ve volných chvílích, máme o zábavu s Rumíčkem postaráno. Pro jistotu jsem ho radši pověsila do včelína, abychom ho nezničili dřív, než začne ořešáková sezóna.

P.S. čas od napsání článku mezitím pokročil, oříšky začly pomalu padat dolů a teď po dešti, jich bude habakůk. Takže je jasný – náš čas s Rumíčkem právě přišel! 😀