Říkala jsem, že nemám o čem psát, když se válím v betli.

Což je fakt. Co tak zažijete v posteli? Rozlitej čaj, drobky . Nuda  a šeď. Páč číst moc nejde, když vám vaděj brejle na nose.

Tak se zkusím aspoň na chvíli posunout zpátky. A dám sem fotky z procházky, která mi udělala děsně dobře na duši. Vydala jsem se s ohařema do míst, kam moc nechodíme. Ani nevím proč. Možná proto, abych si je neochodila? Jsou totiž moc půvabný. Jsou to louky uzavřený a hodně mi připomínají moje milůvaný Novohradky.

A tohle je zákoutí, kde je hrozně dobře. Takže stojíte a fotíte si furt to stejný 😀 a pak nemůžete vybrat, tak holt si vyberte sami 😀

Tohle byla v podstatě taková procházka nahonem. Jenže….. jak to tady tak bývá, najednou to není nahonem a vy sosáte. Tak doufám, že i Vám fotky dovolí si nasosat. 

A já jsem si pak sosala ještě z jinýho soudku. Taky tady bude fotek podobných hodně, protože…. protože jsem se radovala z toho, jak si Tali důležitě nese hračku, kterou jsem jim vzala s sebou. Takový umělohmotný házedlo, který dostali od Zdeny od Bonynky – resp. od Kessinky. Když jsem házedlo v závěru procházky Tali nabídla, lačně po něm chňapla a důležitě si ho nosila. Až domů. A nepustila ho ani při myším sčítání. A to je co říct. Dělala i důležitou na Rumouška, kterýmu to ale bylo fučik. :.-)

A na závěr sem hodím takovou náladovku, která pro mě přesně vystihuje ten poklid týhle procházky.