Děkuji neznámému jedinci.

Jenž udělal mé čtvrteční ráno zcela jiným, než jak začalo.

A že nezačalo slavně teda. 

Probudila jsem se unavená a s bolestí v krku.  Výborný, to je přesně to, co teď budu v brzkých dnech potřebovat. Bejt nemocná! Už tenhle fakt vás vyloženě pozitivně naladí. A když se k tomu přidá i to, že od večera, na co sáhnete, to vám padá, bortí se, vylívá se a dějou se vám další podobné potměšilosti, tak máte na dobrou náladu ve 4:30 vyloženě zaděláno 😀 😀 . Zapnete autopilota a snažíte se nebejt protivný. Páč na to v tuhle dobu fakt nikdo nemá náladu. Ani vy sami.

Dojedete do Prahé, podaří se vám chytit tramvaj a nemusíte tudíž čekat v tom studeným ránu, oblečení na horký odpoledne na to, až pojede další. 

Vystoupíte na svojí zastávce a je vám jasný, že dneska do tý práce od zastávky nepoběžíte, jako jiný dny. A není to jen proto, že máte dloooooo………………………uhou sukni, která by to komplikovala. Je to proto, že nemáte ani žďabec energie navíc, a optimismem na rozdávání dneska teda fakt neoplýváte.

Do momentu…………..

Kdy………………. jak se tak motáte prostorem, zaregistrujete na chodníku růžovou křídou napsaný nápis – NÁDECH!

Co uděláte? No poslechnete 🙂 a hluboce se nadechnete. A přirozeně zpozorníte.

Takže za dalších pár kroků nepřehlédnete další nápis. Růžovej.  A ten vám říká – ŽÁDNEJ STRES!

Co uděláte? No snažíte se  poslechnout zase. A řeknete si v sobě, že se z toho blbýho rána, co máte přece nepo……… neposadíte na zadek. Teď už jste fakt vyloženě v pozoru a čučíte si pod nohy. S malým úsměvem.

Dalším v řadě nápisů je –  mordou křídou napsaný slovo KLID! 

Co uděláte? Opět poslechnete a prostě zpomalíte, kam spěchat, jdete jen do prasé. A jste zvědaví, jestli ještě něco někde bude napsaný.

Je. Za rohem – JEŠTĚ 1 DOVČA! – Jak to kurnik může vědět? Že v pondělí mám volno?? To je  ale zatraceně ftipný. A milý připomenutí, že na mě čeká něco pěknýho.

Blíží se přechod a křižovatka, jak velká je pravděpodobnost, že ten, kdo to psal, šel stejnou trasu, zrovna tam, kam a kudy jdu já – můžu jít dvěma trasami. Bude tam za křižovatkou něco???

No jasně, že bylo. Těsně před naší budovou. Nápis JSI 1! To už se usmíváte fakt jako blbeček, je vám dobře na duši a nechápete, kdo vám tyhle vzkazy tady zanechal. Anděl strážnej? Asi nejspíš, řekla bych. I proto, že já jsem šla celou dobu proti směru toho psaní. A přesto všechny ty nápisy mě vedly až k tomuhle poslednímu a nejdůležitějšímu.

Ne, nejsem hadr na podlahu zmuchlanej někde v koutě, jak jsem si od rána připadala. Vůbec.

Jsem 1!

Díky Ti neznámý člověče, který ses určitě i sám při psaní toho vzkazu určeného nejen pro mě, to vím, taky bavil. Jako já. Vylepšil si mi tohle debilitní ráno a  já jsem vděčná, že jsem naučená dívat se kolem sebe, že jsem nešla jen tak tupě. Přišla bych o jeden z nejlepších vzkazů v mým životě. 

Schválně se zkusím zeptat kolegů, kolik si jich toho všimlo.