Zdravim!

Helejte, než začnu – tak pro pořádek. Kdyby bylo na mě, tak takhle uhozený méno bysem si teda nevybral. Od malička sem chtěl bejt Spýdy González. Jenže……………prej to pro můj styl pohybu nejni úplně výstižný.

Já sem si ale nevybral ani to, jako co se narodim. Chtěl sem bejt ten Spýdy. Jenže místo toho sem se voctnul v takovým oblým domečku. Pravda byl můj – šécko sem v něm slyšel, vnímal, nikdo se mi tam do ničeho nemontoval, byl sem tam jen já. Časem mi ovšem začal bejt domek malej a pak už to bylo fakt natěsnačku. Tak sem se rozhodnul, že se probourám do něčeho větčího.

Ty vado, sem netušil, že sem tak dobrej, že se probourám do něčeho tak velkýho, jako je svět! Sbíječkou sem to proprdnul a lup ho, čučim na to, co je kolem mě. Máma! Máma tam byla a hromada sourozencůch. Ledva sem se vzpamatoval, začal sem vobjevovat. Jenže nastal trochek problém – já prostě SEM! ten Spýdy González, jenže mi nadělili divný tělo! Páč se na poslední chvíli někdo blbě nahoře rozhodnul, že nebudu ten Spýdy, ale ………udělaj ze mě sice běžce, ale………tvl……….JÁ SEM KACHNA??? Teda KAČER, KAČER SEM? Sice běžec, ale jako trochu trapnej běžec, protože prostě taklenc se běhat pořádně nedá. Furt to zkoušim, furt to zkoušim, ale zpravidla, protože to nejde jak chci rychle já, tak třeba padnu. A voni se mi smějou. Prej sem motovidle. Sou trapný. Moto sem – teda budu, jednou budu nějaký moto, ale ne vidle, budu třeba motorka, nebo nevim, natrénuju to časem, tím sem si jistej.

Já sem se teda narodil trochek jinde, než sem tetkonc, kde mě tak dehonestujícím způsobem pomenovali na Krále Miloslava, fuj! Bylo nás hodně, prej hodně moc a jim tam přišlo líto, že abychom skončili na pekáči, tak nám začli hledat nový doma. Což sem rád, pochopitelně. Kdo by chtěl bydlet na pekáči, že jo.  Hledání našeho novýho domova podnítili tim, že umíme na zahradě to, co málokdo. Zlikvidujem slimáky. Pak prej, že si část naší partičky veme nějaká pani. To nám by tenkrát dost jedno, řádili jsme fšicí po tehdejší zahradě a vobjevovali svět. 

Pak přijela plechová smrdutá věc, narvali nás do bedny a prdli do tý plechovky. Týý vole! Hnus a řef a smrad. No, tak co my  mohli. Nic. Dohodli sme se, že aspoň ten smrad pořešíme a strachy sme se fšicí podělali. Tím pádem náš smrad přerazil ten jejich a my v týdle disciplíně slavně zvítězili.  Fšící stáhli vokýnka a vypadalo to, že budou zvracet za jízdy.  My se báli čím dál tim víc – páč todle přátelé mohl klidně bejt i ten zmiňovanej pekáč!! Plechový to bylo!! A čím víc sme se báli, tím víc sme smrděli…………….ukrutná jízda to byla.

Pak to konečně zastavilo a nám se ulevilo. Evidentně sme nebyli jediný. Vytáhli nás ven. Sláva! Neskončíme v pekáči!! Přemístili nás do novýho dřevěnýho domečku a tam nám dali jídlo, vodu a zalígrovali nás. Abychom si prej zvykli. Nechtělo se nám zvykat, báli sme se a nechodil pak radši ven. Aby nás, přeci jen, třeba zas do toho pekáče nedali.

Nedali, to už dneska víme! Páč to je naše nový doma a máme hodnou paničku. Sice se na začátku jevila jako kruťas, páč nás posléze z domečku přísně vyšupajdila ven do výběhu, zatarasila vchod a prej zvykejte si. Ale dobře udělala. Páč sme si zvykali.

A vono teda bylo na co! Za pár dní nás vodlígrovala i z toho výběhu a my tetkonc, vážení, máme pro sebe celou vobří zahradu! A baséén, basééén máme! Vlastní basén, sme hovnorace. Asi teda doslova, páč ho dycky v krátkosti zaneřádíme.

 

 

A dyby jenom basén. My, heh, to budete koukat!! My, my máme i vosobního bodygárda! To čučíte co? No, to čučte. Jako taklenc, von zpočátku úplně ščastnej asi nebyl, protože si prej představoval, že mu poříděj přímo vofce, dyž je ten pastevec. A byl značně zklamanej, dyž dostal na starostě nás.

Jenže helejte, to von vůbec netuší!! Von netuší, koho to dostal na starostě, koho to má dozorovat, pastevec jeden. Dyk vypadá jak hipízák kříženej s mopem. A bude se tady vofrňovat. 

Ale je prej zodpovědnej, začal se hned učit a vod prvního dne, co nás má na starostě, se začal přizpůsobovat. Kupříkladu hned začal značkovat ve vodě! To jako klobouk dolu, todle vymyslet, to chce fištróna.

  

A s paničkou nás vodí domů spát. Celkem mu to de, ešče sme mu neutekli. Ale! Fšeho do času, vážení, fšeho do času! Já pořád věřim tomu, že jednoho dne se mi to podaří a nahodim motory, ač k tomu nemám uzpůsobený tělo a bude ze mě nikolif běžec, ale ten Spýdy González. A pak se bude celej hipízák divit, až mu vemu kramle.

Tak mi držte palce, aby mi to vyšlo co  nejdřív.

Váš Spýdy.