Když jsme se Sindy před 5 lety ujali, ve snu by mě nenapadlo, že s námi bude někdy někam cestovat. Ale člověk míní a Sindy mění, že…

Své psy jsem vždy opouštěla jen na nezbytně nutnou dobu a pod podmínkou, že budou v prostředí ve kterém jsou zvyklí, s někým, kdo se o ně postará podle mých představ. Což není vůbec jednoduchá záležitost. A v případě Sindy tedy ani trošičku..

Po dobu našeho společného soužití, jsme se snažili každý rok vyjet bez Sindy na 5 dní na hory lyžovat a v létě na týdenní dovolenou tady v Čechách . Neříkám to ráda a nejsem na to pyšná, ale „odpočinout“ si od běžné denní rutiny se psem, s kterým není vždycky úplně snadné pořízení, mi připadalo důležité pro to, aby člověk zase mohl dál fungovat se stejnou nebo lepší energií („modří vědí“). Vždy se nám podařilo na tuto dobu zajistit hlídání z řad našich dcer a u nás doma, tedy pro mě jediná možná varianta pro Sindy. „Pohrkaná flekatá dáma“ je totiž tak trochu autista v jistém směru, takže pevný řád a známé prostředí jí vyhovují, a pomáhají tedy jí i tomu kdo ji hlídá k lepšímu zvládnutí naší nepřítomnosti.

Co čert nechtěl, vloni jsme na naší úžasné dovolené v Krušných horách sdíleli domeček čítající dva apartmány s moc fajn lidmi, kterým dělal doprovod louisianský leopardí pes. My jsme sebou Sindy neměli – byla to ta naše týdenní dovolená bez psa. Jejich Coby taky nebyl úplně bezproblémové zvíře, měli ho ale zvládnutého tak, že s ním mohli prakticky všude za určitých podmínek (mimochodem pohladila jsem si ho za celý týden jednou, když mi sám položil pod stolem hlavu do klína). No a tihle prima spolubydlící se jeden večer při společné skleničce piva rozpovídali o dovolené u polského Baltu – že to tam bylo moc fajn a všichni si to moc užili. Fotky a videa nás uchvátily.. Bylo tam opravdu krásně…Vyslovila jsem velký obdiv, že měli odvahu se tam se psem vydat…

Letos, když jsme začali v zimě plánovat, kam v létě pojedeme, můj muž vyslovil větu: „Já bych chtěl jet se Sindy k tomu Baltu..“ Myslím, že jsem tehdy reagovala nějak ve smyslu, jestli je mu dobře a nemá teplotu… V klidu pravil, že když to dokázali oni s „leopardem“ dokážeme to i my s ohařem.. Na moje námitky, že tam bude Sindy horko a nebudeme se moci nikam hnout pravil: „ Ty si hlavně vezmi sebou teplé oblečení – na Baltu pořád fouká vítr a je tam chladno.“ Tím bylo rozhodnuto – pojedeme.

A tak začalo velké plánování . Měli jsme od nich i typ na krásné ubytování v domečku s malou oplocenou zahradou.. Při bližším zkoumání jsem však zjistila, že to není pro nás úplně vhodná lokalita – velmi známé středisko, kde v sezoně budou mraky lidí, daleko od moře i lesa, dlouhá cesta k obojímu přes město (oni se nejspíš přesouvali autem a to já jsem nechtěla). Nastalo tedy velké hledání – v tomto případě jsem nehodlala ze svých požadavků slevit, protože jsem věděla, že by to mohlo průběh dovolené značně ztížit .

Podmínek jsem měla tedy opravdu nemálo:

– blízko moře a lesa

– v klidné oblasti

– domeček nebo apartmán pokud možno přízemní (bez schodů)

– vlastní oplocení alespoň kousku zeleně

– aby to nestálo majlant

Po opravdu dlouhém hledání jsem narazila na internetu na článek popisující cestu k polskému Baltu se psem a lokalita, kde byli, se mi vzhledem k mým požadavkům velmi zalíbila. Nakonec se zázrak stal skutečností a mně se tu podařilo tu najít ubytování, které splňovalo všechny moje podmínky.

Ubytování zamluveno, záloha zaplacena.. Můžeme se tedy začít těšit.. (já se tedy těšila s dost smíšenými pocity, ale už teď prozradím, že zbytečně – dovolená byla báječná ).

Pro případné adepty na dovolenou se psem u polského Baltu – najdete tady krásné domy k pronájmu s vlastní zahradou, ale pokud jedete 2 osoby a pes je to prostě nepřiměřeně drahé. Pokud by jely třeba dvě rodiny nebo prostě víc lidí, už se to rozhodně vyplatí…

Pro psa je nutností Pet pas s platným očkováním proti vzteklině a čip.

Polsko má také seznam plemen, pro která musíte mít pro vstup do země zvláštní povolení.

Co se týče volného pohybu psů, je možný pouze na vyhrazených místech, jinak potřebujete vodítko..

Doporučuju sjednat cestovní pojištění pro psa (pro případnou návštěvu veteriny v cizině) – lze přidat k určitému cestovnímu pojištění pro dvounožce.

Suma sumárum – psy tam mají velmi rádi a nikde se nám nestalo, že by nás někde nepustili na pláž nebo do restaurace.

Pes v batohu – Polsko se psem: Vše, co potřebujete vědět v roce 2025 – tady na tom odkazu je velmi přehledně vše sepsáno.