Jsem se vydala s ohaříkama na krátkou prochajdu.
Tu velkou procházku už měli za sebou ráno, kdy jsou teploty ještě relativně normální. I tak vždycky domů přijdou s kravatama místo jazyků 😀 .
Byla to taková typická let,ní spíš vlastně podvečerní, kdy vzduch už se tak netetelí nad zemí a člověk má pocit, že se trošinku ochlazuje. A tak si taky ohaříci poletujou, jak ty Emanuelové.
Však to taky všade pěkně kvete:
Vzali jsme to loukama za hřbitůvkem dozadu. Ořechová je stále ještě neposekaná a já si říkám, jestli ji letos vůbec někdo poseče. Je to už opravdu seno nastojku a krom jedný maličký loučky pod kostelíkem, kde se rozbujely pcháče, je to jediný doposud neposekaný místo. A to je to louka relativně velká. Nicméně už je v ní nedávno vychozená cestička – ani nevím, kdo tam chodí, když my ne a nikoho tu člověk nevidí – a tak jsme se jí vydali dál. A já jsem si prvně za tu dobu, co tady jinak běžně chodíme, všimla téhle staré babičky.
Je to statečná jabloň! Dává moc dobrý jablíčka a byla doposud asi nějak moc zarostlá, že jsem si jí vcelku nikdy nevšimla. Kolik jí tak může být? Jak dlouho, kolik desetiletí takhle statečně roste? Kmen má opravdu mohutný, ta díra – asi po vylomení? – je fakt veliká. Jak silné ty stromy umí být, co?
Tak jsem ji tak v tichosti pozdravila a zamířili jsme o kousíček dál na louku Třešňový královny. A tam jsem nechala ohařům jejich vlastní čas a prostor a jako vždycky tady (hm, vím, nejen tady), jsem se jala kochat.
A kochat jsem se mohla i při návratu, ač by člověk řekl, že na takovém místě není čím se kochat. Ale protože znáte Tali, bude vám jasný, čím jsem se to kochala:
Zavidim kvetouci veci. Tu je sahara, dotedka jsem neposekala a mam jako jedina trochu zelenej travnik a hmyze. Jabloni starenka je pasanda, bych ji pohladila. Cesticku v louce si vyslape coby zkratku treba vysoka zver nebo produpou zajici. My dupeme jen v prachu. Jo a kochani se sikovnym Taliprndou naprosto chapu, tohle pohladi po dusi dycky s posukama, co se nejak srovnaji. 🙂
Kvete to tu hezky, ale hmyzáků je málo, bohužel u nás to s vláhou prozatím trochu jde. Ale bída to je, to je špatný. Cestička není od zvěře, to ne, to je od lidí, zvěř ji má navíc loukou příčně, od lesa dolů. Asi tam někdo prostě taky chodí . Je mi zvláštní, že ty dvě místa letos prostě nikdo nekosil, možná na to majitel kašle, nemá sílu, nebo už není. Každý rok to bylo sekaný, letos prvně nic.
Říkala jsem si, že Ty ten záběr oceníš, člověk je z toho pořád paf. Že se sama rozhodne, že ji člověk nemusí ani volat, natož povelovat. Úplně vím, jak se Ti tetelila duše, když ten joudík pruhatej přinesl ptáčátko, to musela bejt bomba!