A nebyla Vondráčků, naštěstí 😀 .
I když jsem to původně Rumouškovi slibovala 😀 . Když jsem mu říkala: „Dneska přijede Helénka. Vondráčků.“ Že aby se měl na co těšit. Bylo mu to fučik.
Ovšem pouze do momentu, kdy Helénka vstoupila svou křehkou nožkou na naši zahradu. Už to nebyla ta malinkatá rezatá houska, který Rumíček, unavený z dovolený, loni říkal: „Ďypryyč, ďypryyč.“
Teď to bylo od prvního momentu: „Pocééém krásko!“ Neb kráska měla doháráno – a to je pro každýho vižlíka životní šance 😀 😀 . Nevím proč, ale jak Ešátor, tak Rumíček to tak maj. Asi, že bezpečnej sex, nebo co. Každopádně jak s háravkou fungovat uměli, umí, tak doháravka, to je výzva. A ta způsobuje totální mozkovou nedostatečnost, hluchotu a …….. promiňte mi ten výraz – hlubokou debilitu. Takže se Rumíček činil a činit jsem se po celou dobu návštěvy, tím pádem, musela i já.
Neb Helenka je ešče děcko, který se neumí bránit. Nebo takhle……..abych byla přesnější…. neuměla se bránit, ale za dobu návštěvy u nás se díky naší podpoře přestala ostýchat před vlezlým starcem a nakonec na toho žraloka došlo. Krásně ho umí, krásně. Je šikovná, už se naučila zoubky vyndávat. A taky hlas se naučila použít. Ne, že by to mělo nějak dlouhý trvání, to zase ne, protože správnej vižlík si nechá klidně srdce za živa z těla od milované vytrhnout, jen aby ji oslnil. Čím víc se zlobí, tím víc se vižlík snaží 😀 😀 . Jsou to magoři maďaři, no.
Ale dalo se to zvládnout a byla to prima návštěva, jako vždycky, když přijedou Ajšovi. Hm, je to zvláštní, jak člověku to psí přízvisko zůstane. Já jsem už taky pro spoustu lidí navždycky prostě Ešusová. Za ten rok, co tady nebyli, jsme myslím dost pokročili a tak bylo, čím se chlubit. A já jsem měla za Brtníka hroznou radost, když Helenky páníček pravil, že ten dvoreček je jak v Provence. Je to záměr, aby to tak jednou vypadalo. Teď je to ještě zatím spíš taková Provence v mlze, ale už vyčuhuje, už vyčuhuje.
Provedli jsme návštěvu zahradou a já se chlubila svýma vyvýšenýma záhonama, bramborovou věží a tak. A Brtnik se mohl chlubit dlažbou a velkoúpravama v Domečku. A pak jsme si mohli dát konečně kafe a sesednout se u stolu – hromadně 😀 . To je prostě život s vižlou 😀 .
Mouseovi byl nějakej vižlí dýchánek u zadnice a chrápal si spokojeně na okně 😀
Proč na fotkách není Talinka? No protože se na mě zoufale přilepila. Asi v hrůze, že jí tu zase přistane nějakej další, jinej pes. Jojo, to ona se bojí (a ještě netuší, že v září ji zas čeká šichta) . Ale pak na zahradě, po kávičce spolu holky blbly. Až jsem se bála, že se některá z nich přerazí a tak jsme šli radši na chvilku ven, na louky za hřbitůvek.
Tam už si zase ale Tali našla svou zábavu-myšobádání. Což ale Helence nevadilo, neb objevila svou, vlastní hlavou vymyšlenou, vynikající zábavu. Tahat Rumíčka za fusekli a krouhat mu mrkvičku. Páč objevila kotouče sena a vymyslela si fintu. Běžím, běžím, hópnu nahoru, ten páprda běží za mnou, ale protože už má jazyk na vestě, tak tam nevyskočí. Já můžu tajtrdlíkovat nahoře a krouhat mu tu mrkev. Pak skočim dolů, běžim, běžim, hópnu na druhej, páprda běží za mnou………….. nevyskočí, mrkev, skočim dolů, běžim, hópnu, páprda, mrkev,běžim………….
Ano, hrozilo, že si Rumíček užene infarkt a nebo ztratí i tu poslední špetku důstojnosti a to si nezaslouží, takže jsem to za chvilinku zatrhla tuhle zábavu, která bavila i nás. Je fascinující, jak rychle na to tak sviň rezatá přišla a jak se tím bavila. 😀 😀 . Jo, jooo, pak že psi nepřemejšlej a nejsou škodolibý a nelžou a… a…. Prdlajs, tady byl důkaz místo slibů.
No a pak už jela návštěva dom a já šla dát Rumouškovi mokrej hadr na palici, aby trochu vychladl 😀 . A ujistit Talinku, že se nemusí bát, že je pořád moje nej, nej Talinka a že ji nevyměnim.
Moc fajn odpoledne to bylo, díky Ajšovi.
Jsou dva psi lepší než jeden? Je možné, že jeden opisuje od druhého? Je vidět, co si myslí? Má radost, když pochopí něco nového? Umí se pes vytahovat?
– lepší – jak na co, jak pro koho. A taky jak kteří. Mně si spolu nikdy kluci nehráli, jinde si zas spolu hrají tak, že jaksi ani lidi nepotřebují, takže vztah s pánem tím dostává dost na frak. Většinou to je, když je aspoň jeden z nich od štěněte, ale třeba Rumíček s Tali si taky dost hrají. Víc psů, víc práce, protože částečně se jim musíš věnovat individuálně. Hůř se pak skloubí když má jeden zdravotní problémy, můžete skončit každý s jinou dietou,…
– opisují určitě. U Vaška to bylo hodně viditelné, co udělal Barda, udělal Vašek. Co Barda označil jako jedlé, to Vašek sežral, i když se toho předtím ani nedotknul. Některé věci jsem jej vůbec nemusela učit (naštěstí). Jinde to tak viditelné nebylo, ale jo, probíhá to, hodně. Pozor, kopíruje se samozřejmě i nevhodné chování. A v některých případech může kopírování proběhnout i nevhodným směrem.
– když umíš koukat, vidíš hodně.
– radost z nově pochopeného je při vhodně vedeném výcviku vidět velmi často. I radost z toho, že se jde něco cvičit.
– vytahovat… asi záleží co si pod tím představit. Ale nějakou hrdost nebo uvědomění si toho, že je dobrej, to dokážou. Barda miloval stupně vítězů, poháry,… nějak pochopil o co jde. Určitě si to nedokázal vztáhnout k předchozímu výkonu, ale věděl, že stát na bedně a mít pohár (odnášel si je sám) je „něco víc“.
Ve Vršovicích na rohu jsem jednou potkala starý vetchý manžele se třema malejma vořechama. Vořeši byli taky starý, různě vylysalí, evidentně přejetý životem. A jeden z nich se na mě podíval s takovou hrdostí, až pýchou: „Hele, to je moje smečka, to je, co? Zíráš?!“ A já jsem fakt zírala, jak ten dojemnej pes dokáže bejt takovej hrdobec na páníčky, kterejm by člověk koupil housku. Řekla bych, že byl z útulku a teď si to dost užíval. Ale tak jednoznačný emoce bych od psa prostě nečekala.
Za mě ano, je to lepší. I když se člověk maximalisticky snaží, tak prostě parťák stejného druhu je něco jiného. Vnímám to teď, když Rumíček přichází o sluch ještě z jiného úhlu pohledu. Oni spolu mluví beze slov, takže až přijde o ten sluch úplně a neuslyší nás, bude mít jen naše gesta, tak s Tali si bude moci povídat dál. Je hezký vidět, jak spolu mluví, v tichosti, bez gest. Taky pro chvíle, kdy člověk je v práci, nebo není sám v kondici, má pes parťáka. Když je průšvih, je to jako s dětma, semknou se a podrží se, starají se jeden o druhého, hrají si spolu, dohadují se…….nebo spolu jen tak tiše leží. Je to prostě mnohem bohatší život, než jen s člověkem.
Jasně, že se pes umí vytahovat, a nemusí jít jen o nějako dovednost, kterou se naučil. Mám v živé paměti, když Tali prvně hárala a potkala svou kámošku basetici, která byla mladší. A živě se zajímala o to, co se to s Tali děje. Jak byla Tali důležitá, shlížela na ni s výrazem – „Tomu ty nemožeše rozumět, si ešče děcko.“ 😀 😀 Hrozně se naparovala a byla fakt za důležitou.
A stopro, stopro má pes radost, když pochopí něco nového – je to tzv. Aha! efekt – často je to vidět, když se pracuje s klikrem a ten pes dojde do momentu, kdy mu docvakne, o co momentálně jde. To je radosti na starým Bělidle 😀 . A kdo se psy žije, umí si hodně přečíst i v tom, co si pes myslí. Jasně, ne vše, oni nás umí číst mnohem líp, ale hodně se toho vyčíst dá.