Páč jsem fčéra jela jako fretka a taky jsem si život zkomplikovala technikou.
Měla jsem včera hodně na pilno, páč to máte:
1)Dojet pro vajíčka a to není jen šup vajíčka do autíčka, ale musíte podrbat vořešičku Pegču a vysvětlit jí, že do toho auto nastupovat nebude a pokecat chvilku s její paničkou. Tentokrát to bylo fakt jen chvilku, páč jí volaly meruňkový knédle a mě…
1)Ohaři, vlastně ne, nejdřív slepice, ohaři mě sice přepadli u branky, kde mi chtěli loupit vajíčka, ale museli ešče chvilinku počkat, páč nejdřív ty pipiny. Popadla jsem dvě připravený misky s dobrůtkama a mastila k sousedům. Pipiny už stepovaly u vrátek a dostala sem vylágoš, kde se cárám. Nasypala jsem jim čerstvý papání – ranní svačinku už zlikvidovaly, dala čerstvý papání taky nebožačkám krůtím, zalila skleník utrhala okurky, vybrala vajca a mazala zasejc zpátky za ohařima…..
3) A ven s ohařima teda. Vytáhla jsem je pěkně na louky u pastvin a moc pěkně nám tam bylo. Zkoumaly se myšoďurky, stopovalo se, drbalo se, jentakbylo se. Bylo hezky chladno, akurát a tak si to člověk i ohař mohl užívat. Při návratu jsme to vzali přes čerstvě posekaný pole a já jsem nemohla ohařům udělat větší radost. Páč kde najdete víc myšoďurek, než na čerstvě posekaným poli, že jo. Tak jsme se tam zasekli trochek. A protože to bylo pole s hráškem, natrhala jsem na jeho okrajích zbylý, uschlý hrášek a vzala to slípkám, ať se v tom pohrabou a zabavějí se. Ohařiska jsem tentokrát nenechala na zahradě, neb Brtnik řezal na lešení omítku v místech, kde bude pod střechou nové okýnko a lítal tudíž prach. Proto jsem je nahnala domů a šli se mnou….
4)Vařit dršťkovku z hlíny. Neboli z hlívy ústřičný. To je výborná rychlovka, nic složitýho a vydělaly na tom slepičky, protože budou mít ráno hlívovou snídani, neb ty spodky jsem jim přenechala. Jakmile začla klokotat poliftka, vrhla jsem se na…
5)Přípravu večeře – obrala jsem zbytek pečenýho kuřete, dala opražit rýži a když se to pak chýlilo ke konci varu, mrskla jsem k ní obraný maso i se šťávičkou a nechala to dodělat na mírným ohýnku. A mohla jsem se věnovat……
6) Zpracování masa – tři velký balíky masa jsem ořezávala – a házela tentokrát odřezky ponejvíc do misky pro slípky /myslím, že mi to ohaří mají za zlý 😀 /. Pak jsem toho většinu zavakukovala, hodila do mrazáku a kus šla naložit do koření a oleje a prdla to do lednice…..
7) Abych z ní vyndala konečně dlábes pro již nedočkavě stepující ohaře, který mě tou dobou asi už proklínali. Zasejc ale měli mocinky moc dobrou véču – zatímco pánik, když podává, tak je šidí, tak já, já jsem jim nasypala vločky do hrnce po pečeným kuřeti se zbytky štávičky, nasekala jim do toho bylinky a krůtí vajíčko a pak teprve kydla ty držky. Ve vteřině se ozval zvuk vakuování, to jak Tali nasála misku i s obsahem, Rumíček si vychutnával a za voknem seděl načtvatej Mouses, že na něj sem se vyprdla. Nikoliv už měl taky svou mističku připravenou, tak jsem mu jí vykopla ven a šla se konečně chvíli věnovat muži svému, který slezl z lešení zaprášenej jak historická památka…..
8) A když pak šlo všechno spát a já měla zavřený slepice a šécko hotový, šla jsem stahovat fotky z telefénu, ale tam se mi nedařilo a nedařilo. Nevím proč, počítač se vždycky rozhodl, že mnou zadaný výběr fotek, ne nijak rozsáhlý, rozšíří a zahrne do toho všechny fotky, co jich telefénu mám. Podařilo se mi to až na 65 pokus a to už jsem byla tak vyčerpaná, že jsem na nějaký další akce neměla sil a šla se kopnout do kópelky a do peří. Takže nemám. Nemám nic napsanýho a jak to bude ve čtvrtek je ve hvjézdách, protože…………..jedeme sekat. Myslím, že to neurvu asi ani jedno písmenko 🙂 .
..“Nemám nic napsanýho ??..“
Ale máš, ale máš, ale máš 🙂 🙂 drobečky ze života jsou milé, čtivé a zábavné.
Talinka a její vakuovací držka. Normálně si při čtení vše ihned představuju, tentokrát to mám i se zvukem. 🙂 🙂 se picnu.
Ale máš, ale máš, ale máš
🙂
já jsem si to nakonec taky řekla a proto jsem po vydání článku udělala ještě úpravu v nadpisu, kde byl smutnej smajlík, došlo, mi že ano, mám a tak jsem to dala s otazníkama.
Vona musí šécko polknout najednou, aby byla pak první u toho, kdo nedojí , jak kdyby ji člověk fakt nekrmil. Nesu slepicím a hrozí, že mě přizabije, protože nesu jídlo . Je to madam Nedožraná.
mně se zase líbí přirovnání zaprášenej jak historická památka 😀
No a kdybys ho viděla, dáš mi za pravdu úplně.
Přiznám se, že se při výčtu aktivit paní domácí trochu stydím jak já mrhám tím nejcennějším, co mám, časem. Kdyby to šlo, daruji klíďo píďo hodinu – dvě ze svého. Aspoň bych nečuměla denně celé hodiny do počítače a u Péti by čas navíc našel smysluplnější využití. I když nevím, jestli je to dobrý nápad. Možná s výhradou, že jde o čas věnovaný čistě k psaní, jinak se nám ta naše holka strhá. 🙂
Díky za všechno.
KusKusi, mám to úplně stejně. Obdivuji její činorodost a zabezpečování stravy pro své i svěřené. ? Já navíc trpím prokrastinací a nerada vařím. Nebýt Betynky, asi bych některé dny ani nevylezla z bytu. ?
Kimi – taky – proč bys nemohla prokrastinovat? Jak píšu Kuskusový – celej život člověk dře, furt něco musí, tak je fajn, když nemusí, a může co chce. 🙂
A tak k stáru zase nebejvají zdraví, energie a prachy ?. Čék tak má furt nějaký ty… dilemata ?.
Kuskusi – A to já bych nechtěla si půjčovat čas, je Tvůj, tak si ho pěkně užij. I mrhání, tedy zdánlivý nicnedělání je dobře. Fšak jsi celý roky dřela a něco musela, tak proč teď by mělo být špatně, že neděláš nic?