Jo, nemám nic kynológickýho.

Páč mám tetkon jinčí starostě.

Sem drůbežářka. Na plnej úvazek.  Co drůbežářka! Já sem velkodrůbežářka. Mám na strosti 7 slepiček hnědých, tři černý a k tomu dvě krůty. A to tedy znamená i dvojí krmení. Jinčí pro slípky, jinčí pro krůty. 

No a znáte mě, že jo.  🙂 Nejedu to tak, jak bývá obvyklé. Jedu to tak, aby jim bylo dobře. Takže – ano podstrojuju jim.  Logicky jsem tam ráno, po návratu z práce a pak večer.  A lecky i mezi po návratu z práce a večer. Ráno otevřu, nasypu holkám zobání a směs kompletního krmiva a! jako bonus  už večer předem připravenou směsku zeleniny, a nějakých dobrůtek, jako třebas maso pro ohaře (však jim chybět nebude) , i trošku – jen trošku, pečiva namočenýho třeba v krvi z masa, nebo v mlíce, jogurt, vajíčko natvrdo, skořápky, nasekaný ovoce, nastrouhanou mrkev, dostaly i sušený houby /jsem si zjistila, že můžou/ a taky odšťavenou část ovoce z výroby marmelády, nasekanou okurku……… a jiný lahůdkostě. U krůt jsem si zjistila, že tam tolik dovádět nemůžu – maso syrový třeba vůbec, naopak je uctím bramborama. Tak jim každý den vařím brambory, sekaný kopřivy, zeleninu a! Nebooo, nebo… si pomůžu. 

Zaúkolovala jsem Brtnika, aby se zeptal u nich v jídelně kuchařů, jestli jim nějaký brambory a zelenina občas nezbydou. A oni byli tak hodní, že jsem dostala celou varnu neslaných brambor, neslanýho vařenýho květáka s fazolkama a kukuřicí. Krůty měly mejdan. Teda ještě mají, když to píšu, páč jsem to prosíravě uskladnila, když je toho takový množství.

Aby si to šécky holky drůbeží užily, nosím jim z procházek s ohařema taky natrhanej jetel, vojtěšku, vykvetlý klasy trávy a tak nějak podobně. Brtnik se směje, že s k nim brzo nastěhuju 😀 . No to asi ne, ale přiznám se, že mě baví je pozorovat. A taky mám radost z toho, že mají radost, když přijdu. Jak to perou k brance 😀 😀  Ale taky dělám pořádek. Páč jednu ze tří černých ty hnědý trochu šikanujou. A to já nerada. Všimla jsem si, že to dělají hlavě dvě z nich a dávám si na ně pozor. Už dostaly na prdel 😀 . Jo, pleskla jsem je přesně v ten správnej moment rukou po zadnici. Ty jely!!! 😀 Šikanovat se nebude! A tak s tím v době, kdy tam jsem, přestaly. Pořádek musí bejt, páč já sem vrchní slepice! A přes to nejede vlak. 

Odměnou je mi každej den sběr vajíček. To je krása! Za chvíli se mi do sklepa, kde je uskladňuju, páč je tam příjemný chládek, nevejdou. A já si těch vajec užívám. Dělám teď furt třebas volský voka. Velkej obloženej domácí chleba se šunkou, sýrem , farmářským máslem , rychlokvaškama od paní sousedky, a na to velký volský voko. Och bože, to je dobrota. Sem bohatá vejcema. Dalo by se říct vlastníma vejcema, když se o holky tak starám. Jako vo vlastní 🙂

No a tak jdu spát. Páč ráno  musím vstávat ešče o něco dřív, abych jim to tam připravila. Jo! A vlastně –  taky jsem jim připravila dneska večír krásně výběh. Je sucho, stejně si budu mejt hlavu, jsem z toho vjédra vopocená jak půllitr, babičky popelnice je prázdná, tak to můžu pěkně pohrabat, shrabat a vyházet. To budou ráno děvčata koukat, až je vypustim. Maj to tam jak nový.

Dobrou bez kobrou. Jdu si nechat zdát o vejcích.