Jako ta Priscilla jsem si tuhle ráno připadala.

Kdo znáte Bláznivou střelu, budete nejspíš vědět co mám na mysli. Scénku, kdy v bytě krmí Priscilla Presley, stylem Sněhurky od Disneyho, domácí zvířectvo jak na statku. Tu usype zobání slepičkám, pak kačenkám, pašíkovi dá do korýtka, tam uleje mléčko do misky……. a můžeme směle pokračovat dál. 😀 Je to bláznivá komedie, která odkazuje na kde com a kde se je furt čemu smát. No a přesně jako v týhle scénce jsem si připadala včera ráno, dneska ráno a budu si připadat i zítra ráno a ještě pár dní poté.

Páč.

Mám teď na starosti krůty a slepičky u Olinčiny babičky. Aspoň se zacvičuju na to svoje budoucí hejno. Ráno, než odjíždíme do prasé tam jdu, provedu kontrolu a vypustím tu bandu na dvůr. A donesu jim něco na zub nad tu standardní stravu, kterou mají. Včera jsem třeba udělala krůtám bramborky vařený s kopřivama a mrkvičkou, rozšťouchala trochek a ráno se podávalo. Pro slípky jsem měla směsku zeleniny, vločky a trošku masa s krví, co jsem sebrala ohařům. No a tím se dostáváme k tý Priscille. Jak říkám, kdo viděl, ví a představí si, jak to asi teda ráno probíhá 😀 . Jen u toho nejsem tak vzhledná jako právě ta Priscilla. Protože neroznáším po bytě, alébrž jdu do kurniku a do chlívku. Takže žádná mašle ve vlasech, žádný růžový šatky s volánkama /by se u mě stejnak těžko hledalo, že jo 😀 / . Pěkně gumáčky, červený šortky s palmama a černá mikina. V každý ruce jednu misku a už to štráduju k sousedům. 

Ten první den se ještě nic nedělo. Páč holky slepičí nevěděly, ale hned druhý den ráno, když jsem docházela a odšpérovávala dveře, kde bydlí krůty, tak dámy ze slepičího sboru už mě hlasitě vítaly, slyšela jsem protřepávání křidýlek a přípravu na vyběhnutí ven.

Vlezla jsem ke krůtám, pěkně je pozdravila a oznámila jim, že jim nesu baštu. Něco mi povidaly, ale zatim nerozumim, tak jsem jim odpovídala ve stejným duchu. Pak jsem je opustila, aby si šly hezky na snídani.

A šla za holkama slepičíma. Jak se dalo předpokládat, černa čůza opět zabrala snáškový místo a bydlí tam. Ale taky byla hned první venku  a drala se ke krmení. Zeleninku jsem rozprostřela kolem, mokrou směs dala do misky, popřála jim dobré chuti a mastila zpátky domů, vyrobit ze sebe něco vzhlednějšího, (páč v tomdle autfýtu do práce nelze :D) a za zbytkem zvířectva. Ti už sice byli po snídani fšicí včetně Mousese, páč se snídá, než se jde ven, ale byli v očekávání ranních odchodových odpustků. 

Do kópelky vběhla jezeďačka, ven vyšla …. no já. Žena v černém.  Trenérky s palamama a zbytek autfýtu alá JZD letělo do šatny. A já do kůchně, abych rozdala ty odpustky. Tu jsem Mousesovi sýpla trochu granulek jako úplatek za odchod, tu jsem Rumíčkovi rozsypala po pelíšku kousky rohlíčku, tu jsem Tali rozházela kusy rohlíčku po pelíšku…. jak ta Priscilla 😀 😀 . Jo, než budu pokračovat dál, musim pochválit Taliprdnici. Miluje rohliky, housky a chleba nadevše. Jsou víc než maso, balonky, cokoliv. A tak jsem byla zvědavá, jak si bude dneska stát v naší ranní odchodový hře s názvem – Dávej požoooól-tři-dva-jedna-tetkoncvezmi. Ešivá vona to vydrží, páč s rohlikama jsme to nikdy nehráli. A! Výborná byla, celá se nám vopanovala, ani jednou jsem ji nemusela napomenout, seděla jak přibitá. 

Tož jsem odpočítala, řekla tetkoncvezmi a vysmahla do verandy. Tam jsem ešče popadla odpustkovou tyčinku pro Mousesa, kterej na ni už čekal venku a tam mi to pak seplo. Ten obrázek, jak hopkám od zvířátka ku zvířátku, tu nasypu, tu podám, nasypu, nakrmím….. celá Priscilla 😀 😀 a smála jsem se sama sobě celou cestu přes dvorek a zahradu až k autu, kde na mě hleděl udiveně Brtnik. 

No, tak taklenc já to teď vedu 😀