Klábosit dlouho do noci = si pospat.

Když…….. když se teda nerozhodnete, že si umejete hlavu.

V posteli.

Ne, nebyla jsem opilá. Ač by to tak podle výše popsanýho mohlo vypadat. Jen prostě….. nešikovná. 

Když jsme šly s Peťou spát, dala jsem si na poličku nad hlavou flašu s Magnézkou. Abych taky doplnila jiný tekutiny než ty bublinkatý. No a pak ráno…….jsem si sáhla nad hlavu, vzala flašku, napila se, vrátila flašku na poličku a……flaška se zvrátila. Mně na hlavu, mně do postele…. To byste nevěřili jak malý množství vody – moc tam toho už fakt nebylo – dokáže nadělat velkou paseku a kolik toho stihne zalít 😮 . Vlasy durch, polštář supr mokrej, peřina mu zdatně sekundovala, prostěradlo vypadalo, jak když jsem se v noci počůrala na záda a aji na opěrátko postele se dostalo. Kupodivu jsem svůj výkřik „Do ……!“ ztlumila natolik, že všichni v domku spali i nadále. 

Já ne, sundala jsem prostěradlo a hodila ho přes stolek, aby schnulo. Cárat teď ven na dvorek jsem nemohla, stopro by to aktivovalo min. jednoho z ostrých hlídačů 😀 . A dumala jsem co dál.  No nic, lehnu si a vysuším, co půjde vlastním tělem a pod hlavu jsem si frkla mikinu z batůžku, abych vlasama nemáčela polštář ještě víc.  Takový vlastně Priessnitzův celotělový zábal 😀 . A kupodivu jsem usnula a spala dál. A do růžova jsem se vyspala 🙂 . Asi díky tomu zábalu.

Když jsme s Peťou vstávaly, byla už Jana  s Čárlsem venku a brázdily nedaleký park. My šly brázdit kópelku  a pak pomalu snídati. Miluju, když má člověk tolik času a dopřeje si pomalý snídání. A pak kávičku a vynikající kefírku.

A potom jsme si vyrazily. Původně byla v plánu i případná koupačka v Kališoku, místní obří vodní ploše, ale………vzhledem k vjédru bylo víc než jasný, že tam bude narváno. A o to ani jedna z nás nestála. A tak jsme se šly tak jako courat s Dantem po okolí. V nedalekým a příjemně rozlehlým parku bylo díky stínu stromu celkem fajn a když jsme jím prošli, zamířili jsme do místního lesoparku…. teda takhle………… když řeknete lesopark, očekáváte, že přijdete někam, kde jsou stromy – hodně stromů. Tady mají asi čtyři, pět v jedné řadě a šécky mají asi o deset čísel víc, než vy 😮 😮 . Takže se při procházení hezky opálíte 😀 . Ale co. Hlavně, že tam mají Lebedínoje óserko. 

No, alespoň jeden z nás měl o zábavu postaráno. A schválně – jestli v té záplavě fotek najdete jeden zajímavý efekt?

Dante nadšeně řádil ve vodě a to se mu to potom pěkně capkalo domů, když byl mokrej. My teda taky, ale to proto, že jsme se vedrem rosily, jak čerstvě načepovanej půllitr píva. Zpátky jsme to zase vzali přes park a já si tam všimla jedný zajímavosti:

Zvláštní, že jo? A neuvěříte o jaký strom se jedná. Budete hádat i když není pátek? 😀 Hodně dlouho jsem si musela počkat, než jsem si to mohla vyfotit. Páč byl tam nějaký pán, který projevoval podivuhodný zájem  o to místo a odmítal se vzdálit. A vždycky se našteloval tak, že vyfotit to bez něj prostě nešlo.

 Ale nakonec, jak jste viděli, se mi to povedlo. A pak jsem tam rovnou nacvakala pár fotek Peti s rezatým Pekelníkem (uveřejněno se souhlasem obou modelů 😀 ):

A doma na nás čekal obídek, kávička a povalování se po zahradě. Takový malý safari – samý zvíře 🙂

Stařičký Edánek:

Žížala se čtyřma nohama a ocáskem:

Která ač malinká, nevejde  a nevejde se do záběru 😀

a pak socha vižly 😀 :

Nakonec všicí pohromadě, aneb když přišel Eda do společnosti:

Dante, jak pravá vižla miluje vodu v jakékoliv podobě 😀

Král Karel IV. neholduje tak přízemní zábavě, jako Dantes, i když……přízemní je v podstatě taky, páč musí být, vzhledem k jeho velikosti, taky při zemi 😀 😀

Abychom jsme se mu ovšem jen neposmívaly, vyrobily jsme mu umělecké zátiší se slunečnicí…kam ho Peťa….. musela zvednout 😀

A tak jsme si tak pěkně a pohodově vegetily a bylo nám dobře. Odpoledne jsme s Peťou ještě zajely za Diktandem. Taky rezavec. Taky čtverhohej. 

Když jsme dorazily, byl ještě s bandou kámošů ve výběhu a tak je bylo nutno dovést dom a zaopatřit je na noc.

Abych se nenudila, dělali mi společnost místní strážci pořádku 😀

 

Dikty dostal večerní sprchu, svůj kyblík kašičky, a mohl jít spát.

No a my  s Peťou vyrazily na véču. Helejte, až se budete chtít přežrat do bezvědomí a hodně si pochutnat, vyražte do Bohumína. Jde to tam v restauraci Hvězda, která opravdu tou hvězdou je, velmi snadno. Myslela jsem, že se od toho stolu po obřím burgeru neodvalim. A ta Černá Barbora k tomu……….. nemělo to chybku. 

Ani potom doma, kdy jsme se sedly u počítače s bublinkama a smály jsme se jako ….. no jako dvě puberťačky. Bezva to bylo. 

Jo a hlavu jsem si tentokrát nemyla 😀