Úterkem mi začínal pracovní týden, páč to pondělí jsem měla volno, že jo.

A aby to mělo dobrej začátek stavili jsme se cestou do prasé na kávičku. Je to takový příjemný oddálení toho, co musíte. A pak to líp uteče. O to líp, když až v práci zjistíte, že dneska šéf nény. Mám hodnýho šéfa, ale i hodný šéf, když nény, tak to je prostě jinačejší. Stihla jsem tak resty a mohla být spokojená, kolik jsem toho stihnula.

A ešče jsem šla o něco dřív, protože mám napracováno. Tím pádem jsem stihla nákup s předstihem a Brtnik mě jen po dojezdu do Prahé naložil, rovnou jsme jeli a nic nás nezdržovalo. Nemám ráda nakupování, páč to zdržuje od důležitějších věci, ale takhle to je v pohodě.

Doma nás uvítali dva precliky, jeden rezatej a druhej flekatej, kterej mi rovnou vyrazil chrup. Vykoupila jsem se pacholíčkem a mohla se jít v klidu převléct. Jak jsem vyšla ven, stála tam fronta ohařů s kelímkama v kušnách. Tak to má vypadat, bando ohaří, pěkně po sobě to nádobí uklízet! 😀 . No a než jsme vyrazili ze zahrady, sedli jsme si chvilku s Brtnikem v restauraci U Špulky. A já…….. já si tam hejčkala to ščestí. Jak já sem bohatá. S hlavou zakloněnou jsem čučela do koruny obrovskýho vořecha a nebo se rozhlížela kolem a poslouchala ptačí uřvance. Bylo mi dobře na duši.  

A ještě líp mi pak bylo na loukách, kde už je posekáno. Vzala jsem s sebou chlupatýho dummíka, protože jsem nám naplánovala práci. A……… supr to bylo. Tali tohodle chlupatce miluje hodně a ráda s ním pracuje. A tím pádem jsem já stejně nadšená, jako ona. Rumíček – velkej pán pracuje jako ten profesijounál a vždy důležitě ten aportek nese. Aby fšicí viděli, jak von to umí. A to teda umí. I když mu ho nenápadně ztratíte cestou někde za kotoučem sena. 

Hezky se na to dívá, jak soustředěně pracuje, vrací se po stopě a hledá. Jo, to mě fakt baví hodně tohleto. A taky mi to hlavně dělá dobře na duši, když je vidím, jak jsou spokojený, jak jim to jde. A že jim to jde taky k duhu. A že Tali pak jde vedle a dělá důležitou, jak byla šikovná. To je přece celej kopec štěstí, ne? Ne, celá hora štěstí. A já jsem si ten pocit štěstí v sobě hejčkala a hejčkala. Nepotřebuju zlato, drahý věci, zájezdy – mám takhle neskonale víc. A jsem za to hodně vděčná.

Pan Radkin Honzák, kterýho jsem ten den při prác poslouchala by ze mě měl asi radost.  V rámci rozhovoru říkal, že všem dává za úkol 3+3-17. Co to znamená? Že si musíte ve svém dni v 17:00 na chvíli najít čas na to, abyste si uvědomili 3 věci, které vám ten den udělaly radost. Nic velkýho to být nemusí, třeba to, že vám na okně poskakuje sýkorka a řve jak prokopnutá, nebo, že pánové potkají krásnou lepou dívku na ulici, že se na vás prodavačka usměje… a tak. No a pak tři věci, kterejma jste si udělali radost vy sami sobě. A ……….to už bývá trošek oříšek. Ale pro tenhle den jsem splnila. Radost jsem si udělala tím, že jsem šla na to kafe, že jsem šla s ohařima na procházení a že jsem s nima tak pěkně pracovala.

A co vy? Zkusíte?