Jo, po hrozně, hrozně dlouhý době jsme si vyrazili na procházku úplně všichni. Tedy vyjma Mousese, kterej zvostal dole u hřbitůvku.

Nějak neměl zájem. Trochu se mu  nedivím, nemohl si být Koněvem úplně jistý. Doma už v pohodě, ale venku…… Nechtěl riskovat.

No a já měla velkou radost, protože jak říkám, bylo to po hodně dlouhý době a teď navíc s rozšířenou ohaří bandou. To je vždycky zajímavější. Radost jsem ovšem neměla sama 😀 . Takhle to vypadá, když jde Koněf ven.

Konývku musím pochválit, fakt fungovala moc pěkně, držela se nás a bandy, reagovala na zavolání nebo na upomínku, že nemá někam lézt, odněkud se vrátit………….. prostě pes zadarmo 🙂 . No a protože jsme byli dva, tak byly taky dvoje ruce a nohy na hraní si s balonem. A to ocení každej ohař, páč jsou to hračičky. 

A já si mohla taky stihnout vyfotit něco neohařího. Jednak mi začala srdíčková sezóna 🙂 ,

kdy  šípkový keře kolem nás sypou  cesty bílýma a zrůžovělýma srdíčkama a já jsem na ty srdce trochu úhyl a pokaždý se z toho raduju. A pak jsme potkali nádhernýho a obřího a  krásnýho šneka. Pro ty mám – asi jako většina? – slabost od dětství. A tohle byl fakt krasavec, výstavní kus, velikánskej, neporušenej a vyleštěnej domeček. Byl to asi šnek multimilijounář, když si může dovolit takovýdle bydleníčko 😀 . Ale byl opravdu krásnej.

No a protože louky jsou narostlé, tak  se pochodovalo hromadně jen po lesní cestě zvané Magistrála a na louky jsem si jen skočila vyfotit si moje milovaný kopretiny. Dřív, než je posečou.

Pak jsem se vrátila za ostatníma na Magistrálu a šla jsem čutat  a házet těm dvěma rezatejm škudibikům balonky nahoru do lesa. Tady měla naše rezatá lejdy trochek problémek. 😀 😀 . Páč Rumoušovi bylo čutnuto/hozeno nahoru, on chytil a……..pustil dolů, jak je zvyklej. Abych mohla kopnout zase nahoru zpátky. A tu nastalo pro Koněva peklíčko. Protože – jakoby vlastně opuštěnej balonek v pohybu. Rumouš stojí a čučí dolů, nejde za ním, takže by měl být balonek volnej……………… No nebyl, milý Koněve, nebyl, viď?  😀 Ale pochopila to rychle.  Že i tady platí moje oblíbené NEŇYTVOJE! 😀 . Je fakt šikovná.

Ale nebyla škodná, nebojte. Balonek lítal i jejím směrem. Tali jsem zase vynechala, kvůli jejímu pokulhávání a ta se spokojeně šmrdolila s Brtnikem o kus vpředu. Co taky s náma, s couračema, co furt jen zdržujou. A šla s Brtnikem radši prokontrolovat dubovej plácek, ešivá tam nějaká houba už nebude. Zatím tedy není, ale už se to blíží, blíží. Jsem zvědavá, jak to letos s těma houbama budu mít.

Pak už jsme to otočili a pomalu se vraceli domů, kde na nás na zahradě čekala hromada kytek k zasazení. Za mohutné ohaří asistence. Rezatý ohaří asistence. Páč Tali jediná se svalila a užívala si sluníčko, zatímco ti dva i nadále rotovali prostorem a s něčím v kušně furt otravovali. Prostě klasika a spokojená smečka.