R: Jo, už sme tady,  už sme tady, jen počkejte chvíli…

T: …než se vydejcháme, páč jak jsme se honili, funěli bychom vám do toho.

R: A vy byste pak neslyšeli, co sme po tom pražáckým venčení ešče zažili.

T: Jo a to bylo supr, supr, sůůůůpr. Protožeee….

R: Protože pánčička…

T: Já, já to řeknu, já, počkej prosim!

R: ………….. no tak řikej, ne?

T: Jo? Tak jo. Helejte pánčička pro nás měla v záloze ešče jedno magi překvapení.

R: Mega překvapení  se řiká.

T: A magi, nebo mega, je to jedno, hlavní je to překvapení. Protože SME ŠLI ŠOPOVAT! Po sto letech sem šla zase šopovat, byla sem megi natěše…

R: ME-GA

T: A no tak jo, mega natěšená, když sem to zistila.

R: No, ale pánčička musela hodně u pánika lobovat, abychom šli, páč von zas nechtěl, chtěl jet hned domů. No enemže! Pánčička má na něj páky a pravila, že nám to všem slíbil a že na to máme ze zákona právo a že to potřebujeme a tak musel jít.

T: To je tak supr, že pánčička umí tak dobře bobovat.

R: Achpsíbože Sirie, a ty to slyšíš. LOBOVAT, Tali lobovat se řiká.

T: A no jo porád, dyk je to jedno.

R: Asi jo, u Tebe je šécko jedno.

T: A to nejni pravda, to nejni pravda!!! Já se snažim.

R: Dyk jo. Ale todle Ti teda nejde, používat cizí slova.

T: No protože sou asi cizí, ne? Kdyby byly moje vlastní, používat bych je uměla. A co, stejně je důležitější, že sem se uměla chovat v tom Hrombachu.

R: Ano……v Hrombachu, ano.  To nikdá neskončí….Jehehééé, škyt.

T: Tak dost ale! Uměla nebo ne? 

R: Jooo, jo, jasně, uměla. V Hrombachu. Škyt. Pomoct.

T: Pánik to tak neviděl ale.

R: Von je trošánek netrpěliv, když je s Tebou, to má za ty roky soužití už implantovaný natvrdo.

T: Im co?

R: Im nic. Prostě neměl dost trpělivosti, aby s Tebou fungoval. A tak sem zas musel já k němu jít a Tebe si vzala pánčička. 

T: No a jak nám to ale šlo, jak? Řekni? Řekni Rumouši.

R: Hele, na tebe celkem dobrý. 

T: Nene, výborný. Já nemožu za to, že chodim rychle. Ale pánčička mi to umí vysvětlit, že když se pohrnu dopředu, tak se nikam nedostanu a pak. Jak baletka sem si vykračovala.

R: To joo, to sem koukal, ani si nic nesmetla.

T: Viď?  A jak nám to pak šlo všem třem dohromady, když si tě ke mně pánčička pak vzala.

R: Jo, to bylo dobrý,  já  taky radši chodim s ní, taky nám to jde líp.

T: Páč vona to chození nedělá tak nudný, to bude tim. A jak já sem na ni pěkně i koukala leckdy při tý chůzi.

R: Jo, to sem taky koukal. A pánčička jak koukala, žes to nezapomněla a že ses vlastně i vylepčila. Nedělalas buráka.

T: No, viď?? Nedělala a to ani potom, ani potom, když!

R: No helejte lidi a tetkon teda budete koukat. Bez legrace, fakt vážně, páč to sem koukal i já.

T: A pánčička taky a pánik taky a lidi, co sme míjeli, dyž sme šli k pokladnám a pani pokladní jedna a pani pokladní dvě a pani pokladní tři…….

R: Nepřeháněj……..

T: No, ne, já nepřehánim, dobře sem si to počítala, když sem si tak vykračovala………….  S PYTLIKEM MAGI DOBRŮTEK, KTERÝ SEM SI HRDNĚ NESLA!! NESLA, NESLA A NESLA!! JÁ SEM TO NEROZEBRALA, NEKOUSALA, NETŘEPALA SEM S TIM ,  NEHÁZELA SI TO NAD HLAVU,VŮBEC. Jak mi to pánčička z regála podala a vážně řekla: “ Pones to!“, tak sem to VÁŽNĚ vzala a JENOM TO DŮLEŽITĚ NESLA! Přes celej ten velkej Hrombach. Úplně stejně jako Ty, úplně profesijounálně, jako Ty Rumouši.

R: A to sem valil bulvy teda! A lidi, který jsme potkávali taky valili bulvy, protože na psy tu zvyklý sou, ale na psy, který si sami nakupujou ne. A hned dva za sebou. 

T: Pánčička možná ani nedejchala z toho překvapení. A jenom mě chválila a řikala občas: „Pones, pones to.“ Abych věděla, že ešče neni konec, abych vydržovala, protože ví, že já moc vydržovat neumim.

R: Hele, Taliprdnice, výborná si byla, výborná, já sem enem čekal, že začnou lidi tleskat, jak výborná si byla.

T: Že jo? Že jo??? Já si toho moc považuju, žes to uznal a vychválil mě. Stejně jako pánčička mě vychvalovala, usmívala se a byla na mě PYŠNÁ!! PYŠNÁ BYLA!! A JÁ TAKY BYLA PYŠNÁ.  A pak, za pokladnama sem to samou pýchou už rozcupovala. Páč jakou já vám měla radost, to bylo megi, magi mega skvělýýýýýýýýýýýýýýýýýý, výborný, nejvýbornější. Úplně stejně jako……….ty jo, Rumouši, dyk já na to málem zapomněla! Na ten úspěch před tim.

R: Jakej?

T: Jak sem dělala vyslance.

R: ????

T: No…. vyslal mě pánik pro tu mikinu ne? Tak sem byla vyslanec přece.

R: No ne tak úplně, jako. Páč to bys musela mít ambasádu a………. 

T: Ambasádu, ambasádu……nestačilo, že sem šla za roh, za fasádu? 

R: U Tebe asi jo 😀 😀 

T: A zas je to jedno, důležitější je fakt, že když si mě pánik poslal ke Špulce pro mikinu, kterou tam zapomněl, tak!!! Sledujte! Tak já sem to nakonec dokázala vyřešit!! Tak chytrá já sem. Stejně jako Ty, jako vy vižly. Sem pyšná na sebe, nejsem žádnej vometák nějakej. Pochopila sem to, pro co mě to posílal pánik. A jak pak koukal, že sem to dokázala vyluštit a poradit si a popadla jsem opravdu tu mikinu ze židle a donesla mu jí. To byl teda hrdobec na mě. Páč vono to nejni jen tak, když vám řeknou – „Di a přines mi tu mikinu, jo?“

R: Bať, vo tom já něco vim, takhle mě úkolujou furt, řeknou přines mi lopatku a čert aby zjišťoval, co je lopatka. 

T: Přesně tak. A pánik pak řikal, jak už sem se pěkně rozvinula, že umim přemejšlet.

R: Jehehéééééééé, škyt.

T: Co-že?

R: Nic, nic, já jen ….vo tý jedný vlaštofce na jaře už si slyšela? Škyt.

T: Ne,  a je mi nějakej vopeřenec momentálně buřtik. Já se nesu na obláčku úspěchůch.

R: A jo taklenc, aháá. A proto si pak před Hornbachem, když si s  náma pánčička sedla na lavičku jódlovala jak nějaká Póla Abdul?

T:Nevim, kdo je Póla a je mi volná jak ta vlaštofka, protože pánčička tam měla ty megidobrůtky, co sme si voba koupili a já myslela, že nám to dá šécko najednou a vona jen trapně rozdávala jednotlivý kousky. Tak sem ji chtěla zrychlit. Enemže vona jen: „Taliprtko, neřvi jak kráva, nedělej burana.“ No tak i takhle můžou dopadnout slavný umělkyně mýho kalibra.

R: Hele, ty kalibre – když tak mluvíš o těch dobrůtkách  – neměli bychom se jít radši pánčičce připomenout, aby koukala nějaký vydat?

T: Jasně DEM!

---

Musím jen připodotknout, že jsem opravdu valila bulvy, jak Tali dokázala zafungovat a nesla si ten voňavej balíček zodpovědně až k pokladnám. Tam už toho poté, co jsem jí namarkovaný balíček vrátila, bylo moc a samou radostí začla dělat kravinky. Měla na to ostatně právo, neb toho na ní bylo fakt moc. A to s tou mikinou, to bylo taky skvělý. Brtnik to zkusil, jestli to třeba nevyjde stejně, jako to bylo u Ešátora, který byl první, kdo tohle dokázal, donést něco, co nevěděl, jak se jmenuje a kde to leží, stejně tak Rumíček. No a teď už jejich řady rozšířila i Princezna Pohrkanina Obecná a to je teda ….no ….magi úspěch 😀 😀 . Nebo megi? 😀 😀 😀