T: Konečně se milostivě rozkohátali a vzali nás do civilizace.

R: JO!! Konečně, trvalo jim to. Jen si teda mohli vodpustit tu nepříjemnou vsuvku.

T: Co myslíš? Jak sem nesměla vyskočit na tu pani s krabicema?

R: Ne. Veterináře! Prej pojedeme na výlet. No, to jo teda. Zas zástěrka nějaká.

T: Jako jo, tohle nebyla ta příjemná část výletu, to uznávám. Ale tentokrát sme ani jeden  neusnuli, tak to bylo celkem dobrý ešče, ne?

R: To jako jooo, to jo, ale. Doktor, taková hodná osoba, když ho potkám venku a zvlášť když s sebou má Hopíka Ený, tak to ho miluju, ale jak dem tady do toho domu a von má ten divnej vohoz a divný pachy na sobě, tak i když ho mám rád, i když  se tváří mile, tak já vim, že si dycky nevodpustí nějakou záludnost, aspoň si do mě píchnout, jako tentokrát. Takže cíl je jasnej – NEBRAT!!

T: Nebrat, nebrat, a jak si to asi představuješ???

R: Musíš se snažit prchnout.

T: Hele, já sem sice tupo, jak řikaj, ale ne tak velký, aby mi nedošlo, že tohle, fakt nevyjde. Tak je lepčí si prostě sednout a dělat, že tam nejsem, ne?

R: Ne, prchnout.

T: A že Ti to, ty jelimane, tak někdy vyšlo, že jo?

R: Aspoň to zkoušim. A ty? Sedíš jak pytel brambor a nic.

T: Stejně Ti dycky pánčička řekne, ať neblbneš, že to vydržíte spolu a co, Ty docente Prchaliku. Nic. Zas si do tebe píchli. 

R: Aspoň že tak jenom. Nechci tam spát a zbudit se bolavej.

T: No to mi povídej, to mi povídej, to je jeden celej zmatenej a bolavej. Já se tehdy bála, že mě tam nechali. Zas sem byla v kotci, jako kdysi dávno a voni nikde.

R: To nenechaj, neboj, dycky přindou. 

T: No tak hlavně, že tentokrát nevodešli a nechali pana Doktora jenom do nás koukat a poslouchat nás.

R: To píchnutí, to si mohnul vodpustit, ale.

T: Je to jak včela, no. A to víš, že přejde.  Ten piškot za to stál. A dybysem vědíla, co přinde pak, klidně se nechám píchnout ešče.

R: No jo, no. Madam nenažraná. Pro kus žvance ze sebe klidně udělá jehelníček. 

T: A kušuj, jelimane. Přežili sme to a pak sme si užívali.

R: Jo! To byla bomba! Šel sem po svejch prastarejch vychozenejch místech a nechával svoje vizitky a vzkazy. Bože to byl lábuš. 

T: Musim souhlasit. V lese se toho jeden tak moc nedozví. Páč je tam malej okruh vzkazujících. Takže jo, bylo to supr, čumák plnej novinek a pachů. Ešče, že pánčička na  páníka zatlačila. Páč vo nechtěl, nechtěl, co že tam budeme dělat. Enemže já vim, von se bál.  Že to se mnou nepude, že sem buran. A!

R: Čučel co? Pánčička se teda do toho musela trochu vložit, páč vám to s pánikem spolu úplně nekonverzovalo, ale ……

T: Šla sem navolno? Když mu to pánčička nařídila? Šla.  A moc pěkně. Nezapomněla sem to.  

R: No jasně, dobrá si byla. O to víc, že jsme šli i u silnice, kde bylo celkem rušno. 

T: Jo, já sem poslouchala náhodou. Pánčička řekla a já udělala. Pěkně nám to spolu šlo. Hele a víš, že v jednu chvíli, si neposlouchal Ty?

R: To teda nene. Já sem hluchej, nejsem neposlušnej. Takže sem to neslyšel, co pánčička řikala. 

T: Hm, ešivá ty trochu nekecáš. 

R: Jo, řiká někdo kdo má za sebou VŠN

T: VŠN? Co to je?

R: Vysoká  Škola Neposlouchání, ty docentko.

T: Smrade jeden drzácká, zmlátiiim Těěě!

R: JO! Dem se prát

T: A kdo to dopoví?

R: Voni počkaj, au, nekousej!!

T: Tumáááš, utíkeeej!

 

No nic, tak si počkáte prostě, voni se vrátěj 😀