Abyste si nemysleli, že jsme furt jen dřeli.
To kdepak, kdepak. I na chvíle posezení došlo. Nejčastěji u Špulky. Kde jsme si dali pauzičku a něco dobrýho k pití. Nebo taky k jídlu. Ooooo, moje první letošní buřtiky. A že se teda panu domácímu fakt povedli. On to umí dokonale opéct. Já ne, jsem netrpělivá, takže zpravidla žeru buřtika vlastní výroby buď nedopečenýho, protože se to peče pomalu a už mě to nebaví, nebo naopak připečenýho, protože mě to taky nebaví a chci to mít opíknutý rychle. Ale tihle….. ti byli fakt dokonalí – zvlášť na funglovým novým narozeninovým ohništi 😀 :
Na průběh opíkání dohlížel i náš specifický velikonoční beránek:
Výbornej, což? Jen se prej, jak pravil Brtnik, tváří nějak nasr..naštvaně 😀
Dobře bylo, dobře bylo. A já si užívám pomalý jaro, který se po těch vedrech vrátilo a doufám pevně, že chvíli vydrží.
Abych si ho mohla při procházení se s ohařema co nejvíc užít při čučení do kraje:
