No, my teď furt máme nějaký leháro.

Se udělalo teplo a ohaři naznali, že  je baví se furt válet někde v pažitě. Hlavně Rumíčka. Ten si to vyloženě užívá  – jak můžete vidět.

Ale k mojí velký radosti došlo i na Tali. A pro mě jsou následující záběry dost hřejivým pokoukáním. Že se ten pošahanej soubor fleků dokáže v pro ni tak exponovaným prostředí vykašlat na myše, uvolnit se a hrát si sama. Kdyby mi někdo kdysi tohle řekl, nebudu mu to věřit. No! A dneska? Moc hezky se mi na to kouká.

Jasně, že se jen neválíme v pažitě, ale baví je to hodně. Mají dny, jako v pondělí, kdy si užijou to, že jen přejdeme z jedný louky na druhou a furt se válíme 😀 😀 . Inu taky to není marnej způsob venčení, to vím, ale krapítek nuda. Tak pak velím nástup a posun v prostoru. Včera jsme byli na loukách u pastvin a jako vždycky – bylo mi tam tak dobře. Čučela jsem do kraje,

poslouchala pana Datla, jak si to tam šéfuje v prostoru, že je to tam jen jeho. Do toho mu kecala pani Žluna, kterou jsem pak i zahlídla odlétat tím typicky houpavým letem. A na starý třešni jsem mohla pozorovat poštolku. 

A druhým okem sledovat, co ohaři a když bylo nutno čutnout, tak jsem čutla. Máme teď s Tali takovou hru, ona někde odloží balonek a jde dělat myšovýzkum. A já se  „plížim“ – maximalisticky nenápadně, to je jasný 😀 a jdu odčutnout balonek do kšá. Tali jako nic, nic, zkoumá a pak, když už jsem u balonku, hupne k němu a čeká až kopnu. A já s tím dělám děsný cavyky, napínám ji jak gumu u spoďárů a ona hopsá, jak Maxipes Fík na pérkách.  Pak čutnu – což už ve vzrůstající trávě není nic jednoduchýho a ona skočí, jak myškující liška.

Za zády mám číhajícího Rumouška,

takže se nařítím k němu, předstírám odkopnutí a pak udělám šméčko, který kopu jinam, než jsem předstírala, že kopnu. Občas si taky ukopnu palec, protože je tam drn a balon furt sedí na místě 😀 . Pak zabavim balonky s tím, že až na konci školního roku zase a jdem se kochat. Já výhledy do krajin oni čmuchačkama.

U pastvin jsem jim to čmucháníčko oživila. Objevila jsem v louce obří kolo v trávě. A to se mi hodilo. Dokonalý. Usadila jsem je a šla si ho vyšlápnout po obvodu a umístit tam pamlsky.  To se mi fakt líbí,  jak si tam soustředěně choděj, čmuchaj a vyzobávaj. Občas některý z nich vyjde ze stopy ven – jako Tali tady na tom záběru, protože to je v místě, kde jsem záměrně vyšla ven, abych si ověřila, že tu stopu opravdu sledujou. Je to supr zábavička, baví nás to všechny. Ty dva proto, že se nazobou, jak slepice a mě proto, že se na ně takhle ráda dívám, jak si jedou svůj svět, kterýmu já ani za mák nerozumim.

No a pak jsme si šli hezky pospolu už domů, páč jsem si chtěla taky trochu zazdobit. Jarně. Když máme ty Velikonočky.  A tak jsem si to nazdobila u branky a taky branku samotnou. Abychom měli něco veselýho, když se budem vracet dom z práce a nebo naopak odjíždět.