Dneska teda nekynologicky, ale kulinářsky.
Jsem tu před časem psala o vychytávce palačinky z plechu v troubě. Tuhle výbornost mi poradila paní nakladtelka Megidudolidlu. (Pardon, to je taková moje říkanka, která vznikla během telefonování, kdy jsem vystupovala z tramvaje a informovala Megi, že hovor končím, protože jdu nakupovat….furt se tomu směju, já musela) Prostě Megi mi tuhle vychytávku poradila. A ta to zase má od své dcery, kteréžto tímto převelice děkuju. Je to neskutečná výbornost.
A není vůbec složitá. Prostě si vyrobíte palačinkové těsto – já už dělám dvojitou dávku, tedy ze dvou vajec 😀 a místo postupného smažení jednotlivých palačinek na pánvičce , to pošlete na plech vyložený pečícím papírem a prdnete to do vyhřáté trouby – já to dělám na dvoustovku. A peču tak dlouho, dokud se mi prostě nezdá palačinka hotová.
Pak ji na tom papíře z plechu sundám a hnedle ji zamotám. Aby si zvykla, že bude zamotaná. Po chvilince, až mě to nepálí, ji zase rozmotám a naplním. Tentokrát jsem použila plátky goudy, na to rozprostřela plátky šunky a na to rozprostřela salát z ledového salátu, mrkve, okurky a mozzarelly. Bože sliním tu, jak bernadetýn, když to píšu.
No a výsledek je pak tady, krásná snídaně v podstatě za chvilku, páč než se to upeče, nachystáte si náplň a pak se s tím necrcáte jednotlivě, ale namastíte to šécko naráz:
No a protože, jak jsem psala, už to dělám z dvojitý dávky, tak si rovnou vyrobím i sladkou verzi… neboli…….. Březový poleno! 🙂
Postup přípravy stejnej, jen náplň je jiná. Uvařila jsem hutnej puding, při vychládání osladila medem, vymíchala s máslem, ušlehala si šlehačku a palačinku napřed potřela pudingem, na to natřela šlehačku, zamotala, na vršek palačinky natřela šlehačku a ozdobně posypala jemně strouhanou hořkou čokoškou, aby to vytvořilo efekt březový kůry. Dobrý ne?
Co dobrý!! Vynikající to je. Ke kávičce, jen tak… prostě jak chcete.
Obojí vypadá úžasně jedle, ale pro mne rychlá snídaně představuje něco jiného…. Ale jinak Vám závidím Váš elán.
🙂
No ono se to tak jako jen zdá, v dnešní době, kdy má člověk přístroje, tak do nádoby prdne vejce, mlíko, mouku, udělá vžžžum a má těsto, mezitím se rozehřeje trouba a než se to upeče, má člověk připravenou náplň. Tohle je velký urychlení oproti tomu, když člověk dělá palačinky na pánvi.
Když to jde dělávám dřevorubecký snídaně, aby měl Brtnik habakůk energie na tu dřinu a taky pro případ, že mě stavba zavolá a v kůchni nejni tím pádem kuchtik, kterej by připravil oběd, tak pak vydatná snídaně vydrží v člověku dlouho.
Petro,
tohle rozhodně využiju při kávových dýcháncích s naší kámoškou Luciášem. Když není čas na celodenní výlet, většinou s ní chodíme někde na okraji Prahy a k nám jedeme na „svačnu“, jak říkávala moje babička ?. Nejdřív sníme něco slanýho, nějaký obložený čerstvý pečivo. A pak místo sušenek vytáhnu z lednice hotový těsto, frknu do trouby, pomažu malinovým džemem nebo rozvarem z ovoce. Dobrý to bude ?.
Jo, hele je to supr, obě verze. Mi se to taky líbí, že to člověk může střihnout pro návštěvu. A až přijede synovec – vegetarián, tak je to taky supr jídlo, naplní to člověk sýrem, salátem – vynechá tu šunku a je to. Pěkně šécko z jedný vody načisto, jak říkala moje mám. A ta šlehačka na tom!! 😀