„To teda čumim, Talinko!“

„Čumíš co? To čumíš!!“, hlásily mi hrdě její oči, co zářily jak lampijounovej průvod na prvního máje. 

Ale ono taky bylo na co čumět, opravdu bylo. Protože to bylo úplně poprvní v našem společným životě, kdy….

„Já, já to řeknu!! Já!!“

„No jasně, jasně, už sem zticha, tak to řekni, je to věc nevídaná!“

„JÁ SEM TOTIŽ PÁNČIČCE DONESLA DÁREK! SVŮJ PRVNÍ DÁREK V ŽIVOTĚ!! Vona totiž prej měla narozeniny a já zrovna v tu dobu neměla nic při tlamě, tak jsem jí nemohla nic dát. Ale kdo si počká….“

„Jo, ten se dočká, to je pravda, mě ani nenapadlo, že se s Tebou někdy dočkám!“

„No vidiš! Jak se pleteš, furt se ve mě pleteš!“

„Já vim, ty Prtko flekatá, ale trochu si za to můžeš sama, nicméně to nebudeme rozmazávat.“

„Přesně, máme jiný téma tetkonc. A takový nosný!“

„No to teda! To je nosný téma. A to doslova. Páč si mi ten dárek přinesla, že jo.“

„Jo. A? A??“

„A co?“

„No a co hlavně…. no? Co hlavně??“

„Nevim, Tali.“

„SAMA VOD SEBE SEM PŘINESLA!“

„A jo, vidíš to! Sama od sebe.“

„A takovou dálku!“

„To je pravda, z půlky řepkovýho pole.“

„Jo. A ?? A??? Co je na tom zajímavý hodně??“

„????“

„Psížiš, to je práce s tebou, jak retardovaná si. Přece, že…. sem….. ani….“

„Ani co?“

„Děláš mi to sválně, že jo, že se tvářiš jako blbá, že jo?“

„Kdepak jsem se tohle asi naučila, viď? Na univerzitě třetího věku těžko….. :D“ 

„To si na tom tak špatně, že musíš vopisovat vode mě?“

„Nikolivěk, ale zcela cynicky mě těší, když možeš ochutnat vlastní polévečky.“

„To neni hezký vod tebe.“

„Neni, to máš pravdu, tak povídej.“

„Ty to máš říct ale. Jinak to bude, že se chlubim.“

„Ale to máš čím se chlubit, šikovná Talinko, to máš totiž hodně čím se chlubit.“

„Myslíš? Tak to mám říct?“

„Jo, rozhodně, fšicí budou čučet jako já!“

„Helejte lidijové, já sem ani žďabíček, ani miniaturní žďabíček si nevzala a…… CELOU TU NAŠLOU PRASEČÍ NOHU, SEM PÁNČIČCE DONESLA!! Jako veledar. Aby se mohnula radovati.“

„A to sem se teda radovala! Pravda, nejdřív jsem zavelela fůj, což chápu, že jako… ale musím, protože, kdyby ses na tom sběru čehokoliv upíchla, mohlo by ti to ublížit, ale pak, pak jsem jásala radostí, jako ten blásen! „

„Až se kozy na nás přišly podívat, viď?“

„No! Přééésně. Nejdřív přiběhnul Rumoušek a pak hned za nim stádo kozenek. Aspoň jsi to měla s publikem. Jsem na tebe pyšná.“

„Fakt?? Opravdu????? Seš na mě pyšná????“

„Rozhodně, rozhodně. Protože to je velký krok pro Talinku.Že najde uleželou nohu z divočáka, nikdo ji u toho nevidí a ona to nesežere, nevyválí se v tom, ale krásně to přinese. Tos mi dala opravdu oooooooooooooooolbřímí dárek!“ 

„Mám radost!!!!!Mám rááádost!!!!!Mám radoooost!!!!!Mám radost!!!!!Mám radost!!!!!Mám radoooooooooost!!!!!“

„Počkej uklidni se, nebo se zase zmrzačíš, jako tudle.“

„Dyš já ale musim, seš na mě pyšná. Seš! Jako na Rumouše.“

„No přesně tak, jako na Rumíčka, tak stejně tak jsem pyšná na tebe, protože to je krása. A navíc vím, že…“

„Že ji tam možeš nechat klidně ležet a já si jí nebudu fšímat!“

„Ano! Seš nejšikovnější Talinka na celým světě, jsi ohař!“

„JOOOOOOOOOOO, LIDIIII, SEM VOHAAAŘ!

🙂 Jo, Talinka je, vážení, opravdu ohař. Nejni to prasca. Šikovná holčička moje to je.

A zde onen zmiňovaný dar, abyste viděli, že ani jedna nekecáme: