A rádi byste jim rozbili šedou nudu dní, kdy jen chodí do lesů, pracují na loukách, aportují, stopují, lítají nepřehledným terénem a jinak nic ? 😀

Pořiďte jim na zahradu bagr. A hlavně bagristu. A musí to být bagrista, co má rád psy. 😀 .

O víkendu se totiž – jaké to překvapení 😀 u nás zase vyráběla jáma. Už ne tak obří, jako loni, ale zase žádnej drobek. Proto, logicky, ten bagr, že jo.  Páč jsme pořídili obří, obří, fakt obří nádrž na dešťovou vodu a je nutno ji dostat pod zem. 

Akce spuštěna v sobotu ráno v osm hodin. Něco pro mě, když si potřebuju za týden dohnat ty deficity spánkový. Ale co už.  Chtěla jsem vyrobit dobrou snídani. A rovnou aby bylo něco ke kávě. A dobře jsem udělala, dobře jsem udělala. Páč pan bagrista, milý a hodný Jakub, dorazil bez snídaně. Aby to stihnul. Takže……….. moje obří palačinka plněná banánem rozmixovaným s tvarohem a smetanou…. sypaná strouhanou čokoládkou ……….přišla vhod. My si k ní dali s Brtnikem kávičku, Kuba čaj a na ochutnání Yuzu. Který tady zmiňovala Dennyky a inspirovala tím Sokola a ta, páč mě zná, že než se rozhoupu, koupila mi to jako dárek (znovu díky Sokole, je to fakt dobrota). A teď, protože se ochladilo už v sobotu, místo předpovídaný neděle, se hodilo, že můžu hodnýmu a ochotnýmu Kubovi nabídnout něco moc dobrýho.

Ohaříci byli nadšení, koho si to ulovili, kdo to za nima konečně přišel, tady na tu samotu, kde o člověka pes nezakopne 😀  a lezli nebohému Kubovi po hlavě. Je taky v majetku psa, tak mu to nevadilo, naopak. Tali ta se do něj vyloženě zakoukala a k němu se úplně nasoukala.  Je výhoda, že snad skoro všichni řemeslníci, co se u nás vyskytli jsou psomilní. Pan topenář nám ohaře dokonce venčil a Mouses s ním tehdy v opuštěném Domečku instaloval trubky. Aji koně uteklé, pan topenář s námi jednou honil, když od nás v noci odjížděl. Když přijeli předloni tesaři na střechu, měli ohaři svátek, kdykoliv mohli být s nima na zahradě – pokud zrovna svačili, o to líp 😀 😀  . Takže prostě naši ohaříci milujou řemeslníky.

No a pak už se hlavně makalo.

A pro začátek byli ohaříci ale zalígrovaní doma. Páč kdo chce bagrovat a dávat ještě pozor na čokle, který se hemžej. Ale když se udělala přestávka, vyhrnulo se nadšené ohařstvo ven jak velká voda a znovu vítalo Kubu a zkoumalo ten obří stroj.

Ovšem…….bylo by bývalo fajn, kdyby zvostalo jen u toho. Což se, jak tušíte, úplně nepodařilo. Když byla díra dohotovena a Kuba bagrista odjel domů.  A nastalo  další převeliký zkoumání.   Řeknete si. Dospělí, světa znalí psi, inteligentní ohaři…………. 

Enemže…….a to už víme, to je známá věc, že některým se té inteligence urodilo dostatek. A ti jsou opatrní. A přes to, že je díra velmi, opravdu velmi zajímá, i proto, že je v ní žebřik a ti někteří žebřik milují, tak rozumně opanují svou zvědavost a jen tak opatrně nakukují. Sice u toho  kvokaj, ale pořád jsou při smyslech.

Nu a pak jsou ti, kterým se té inteligence halt tolik neurodilo a……. sice nekvokaj, ale………ano, odhadujete to správně:

Nebyla jsem u toho. Naštěstí. Asi. Brtnik u toho byl, ale nemohl jí pomoci, byl na žebříku. Zoufale se do poslední chvíle prý držela těma drápama a pak tam žuchla. Jak hluboko můžete kouknout tady.

Přišla jsem k díře v momentě, kdy tam dole  neščastně pobíhala a s výrazem, který jsem do té doby nepoznala, si určitě zoufala, jak se z tohodle dostane ven. No jak. Za pomoci prince na bílým koni přece. 

Ale byl to adrenalin, když ji princ – neboli Brtnik – na bílým koni – neboli žebříku, vytahoval nahoru. Byla jsem ráda, že jsem ji tak nějak mimoděk naučila povel Klid! Kdy ví, že se má uklidnit a nic, proboha, nedělat. Zbývalo modlit se, aby se fakt nehnula, protože jak je těžká a Brtnik ji měl plnou náruč, stoupal po žebříku bez zajištění. A kdyby se hnula….. letěj oba a nepěkně. Naštěstí, asi vytušila, že fakt ani chlup se nesmí hnout a tak to dobře skončilo. Jen byla trochu v šoku a chodila jak bezduchá 😀 . Ostatně – to vlastně nejni ani nic novýho.  A teď dělá, že díra neexistuje.

No a já se těšim, až bude ta nádoba na vodu v díře a díra zahrabaná.

Pro teď se na zahradě z toho všeho těší pan Kosák ve svým černým fráčku s vypaseným pupkem a párek červenek, který fšicí pohromadě rajtujou v čerstvě narytý zemině.