Krátké povídání o kočce a hlavolamu.
Jsem ten den nešla venčit, páč mě tak jako zlobil zub, že se ozýval. A protože to mohlo být z ofouknutí, zvostala jsem pro ten den radši doma a šel s ohaříkama Brtnik. Vyrazili si do lesů a vrátili se asi za dvě hodiny. Já mezitím dělala Hausfrau a taky drézůrního trenéra 😀 .
Páč tak koukám na Mousesa, jak se tam tam bezprizorně a zbůhdarma vyvaluje a řekla jsem si, že mu trošku potrápim nějak mozkovej závit. Ale jak? Pohled mi bloumal místností, až jsem si v předsíni všimla odloženýho díratýho balóna, který přivezla Thielli před časem ohaříkům. Nechala ho tam Tali poté, co jsem se o něj popřetahovaly.
Tak jsem si ho prohlídla a zjistila, že jedno to pole je plný. Vzala jsem teda hrst pamlsků, postavila balóna na to plný pole a na něj ty pamlsky nasypala.
Vokázala Mousesovi.
Mouses čučel. Co jako.
A pak se pokoušel šťárat tlapkou, což nepřineslo kýžený úspěch.
Kočka je tvor trpělivý. Takže i Mouses je trpělivý. Dokáže číhat trpělivě na svou kořist a ani se nehnout.
Jenže balón s pamlskama nejni myš. Tak mu ta trpělivost rychle došla. Prásknul si fouskama a pak udělal to, co Tali. Použil hlavu místo beranidla.
Drcnul tou svou tvrdou makovicí do balóna s takovou intenzitou, že tento popoletěl a dostavil se výsledek. Cestou poztrácel ty pamlsky. Mouses se do nich nadšeně pustil.
A tak jsem vynalezla další kočičí hlavolam.
Byla jsem zvědavá, jak moc ho to bude bavit.
Bavilo. Takže kdybych vám teď vyprávěla pohádku, končila by asi takhle:
A jestli neumřeli, hrajou si tam s tim balónem furt dokola dodnes. 😀
O pár dní pozdějš jsem se to pokusila natočit 🙂
Berany berany duc! 🙂
Mousísek je tak krásný. Pozorujíc kočenku se mi pokaždé rozhostí klid a mír na duši.
Jo, berany, berany duc, von tu hlavu na nic jinýho nemá 😀 😀 Kecám. Je to vychytralý stvoření – línýýý 😀 . V sobotu značně přes den bivakoval doma. Vyvaloval se na okně na svém novém krásném pelíšku od Tebe a pak seděl a pozoroval ptáčky na krmítku, šelma jeden.
Ten je tááák krásnej! A lstivej vynalézavej kocourek je to 🙂 Posílám podrbáníčko všude, kde si jen vyvzpomene, kocouříček 🙂
Tak to vim přesně, kde si vyvzpomene –
na hlavě, pod bradičkou a lehce na lopatkách.Jo a ještě na špičičce ocásku, za který můžu lehce „zatahat“ – neboli když prochází ho nenechat rukou projít len tak.
Dál už nic, ostatní je tabu zóna.
Takže navečer, až přijde na véču, předám 🙂
Bezva a pozdravuj ho od celé naší smečky 🙂
pozdravuj ho od celé naší smečky ….
😀 😀 😀 tak já jsem si to představila, jak von Pán Všehomíra a nesnášenlivej diktátor celýho okolí bude reagovat 😀 😀
😀 😀 😀 a já jsem to večer vyprávěla smečce, jak Mr. Mouses loví pamlskovník a kocouři na mne hleděli s jasným despektem ( že jako proč by to dělal?) A pak jsem tomu nasadila korunu, oslovivši pana Vincenta “ Mouříčku“. To byl pohled!
Ježiš!! Tys mu řekla Mouríčku?? No tak to máš průser teda, velkej. Jak to hodláš vyžehlit?
Mouříčka jsem vyžehlila: 1) předlouhým večerním pobytem jmenovaného na zahradě bez zahánění domů 2) obíhanou kolem bazénu s baterkou 3) dvěma obr plátky výběrové šunky ( rozdělil se s ostatními ). Tak mi asi Mr. Furnier odpustil, protože pozdějc přišel ke mně na pohovku ukázat, jaké listí si přinesl na ocásku 🙂 a potom se předváděl na trámech…mám fotku, pošlu Ti jí do SMS 😀
2) obíhanou kolem bazénu s baterkou
😀 😀 tak tohle muselo zabrat 😀 . Dík kouknu do teleféna.
Ňunísek krásný, roztomilý a šikovný. Posílám pohlazení 🙂
Vyřízeno až ráno, večer, když jsem to četla, jsem se vůůůůbec, vůůůbec neodvážila jeho veličenstvo, noclehující na okně probudit tím, že si dovolím ho pohladit 🙂
ale pravda je, že on umí být pan Otomiloušek. A v těch momentech mě děsně mrzí, že ho nelze pomudlat.