Nebude to o víně, jak by se mohlo zdát, ale…

… protože na dnešek díky chorobě nemám nic napsanýho – resp. teda mám, ale to byste pak neměli co číst v pondělí, tak jsem to vymyslela šalamounsky. Tenhle týden, už jste články měli 3x, tak jeden den udělám nouzovku a bude lepší ten článek nechat na pondělí, protože je škoda začínat pondělí tím, že tady nic nebude, ne?

No a pro dnešek mě napadlo udělat výběr z hroznů. Že zalezu do archivu fotek a vytáhnu ty, co tady v předcházejících letech byly  v březnu. Co? 

Tak začnu něčím zvláštním, pro mě zvláštním a nezapomenutelným. Je to teda fotka starší, ale při vzniku stránek se stáhla do března, kdy stránky vznikaly a já na ni narazila hned jako na první – to moje už několikrát popisovaný setkání s vlčicí, kdy jsem směla zabořit prsty do jejího hustýho kožicha a mudlat ji. To mi asi jednou ani strejda Alchájmr neveme:

 

Pak tu na mě v březnu vykouklo pár dalších vzpomínkových fotek, jako třeba další blízká setkání třetího druhu  – aneb dva smradi na hřišti 😀 :

Tak to jsme měli březen 2017, kdy se na stránky natahovaly šécky ohaří fotky.  A co na nás čekalo v roce 2018?

Jehehééé, to je fotka zcela nepsí, ale to nevadí, protože:

 

Dokumentuje to, jak rána umí být někdy pekelně krušný. Tak moc, že prostě sáhnete vedle. A ne, že si na kartáček místo pasty nanesete indulonu, ne, kdepak. Přesně obráceně to uděláte, místo indulony si na gezicht nanesete zubní pastu. 😀 Výborný to zážitek, když spěcháte do práce, zubní pasta zaleze v tom zmatku i do očí… pláčete, pláčete. Nejdřív proto, že vám tečou voči a pak protože se smějete tomu, jak moc velkej idiot jste. 😀

Aaaa, březen 2019, tak to na mě jak první vykoukla tahle fotka z našeho holčičího výletu s Tali. Kdy jsem kluky poslala autem na chalupu a v rámci výcviku a socializace a práce se psem jsem  si s Tali vyrazila sama vlakem a pak kus cesty na chalupu jsme došly pěšmo, protože jsme vystoupily o dost dřív. Záměrně, abych ji mohla vést cizím prostorem, být jen s ní a tužit vztahy.

A když jsme pak došly, tužila jsem vztahy zase s Rumouškem, který se jako pán vozil v kolečku 😀

 

A ještě jedna důležitá fotka – děkuju vám všem znovu, mám to tričko moc ráda :

 V roce 2020 je to fotka z tanečních, kam chodil Rumíček do obory Hvjézda 😀

A!! Máme tu březen 2021! Naše první jaro v Domečku. A kdo byl první, kdo tu na mě vykouknul? No jasně, spratek mouratej, malej ešče, s o to větším sebevědomím, oč byl malej. Ani robota se nebál:

Na výlety chodil a ohaře zabíjel 😀

 

Březen 2022 – to na mě hned jako první vykoukla tahle fotka, mám ji ráda:

a taky to byl slavnej měsíc, kdy nám postavili………..Pomněnku!

A je tu březen  2023 a velmi nekvalitní fotka kvalitního zabijáka, kterej nejdřív zabije krysu z Ikei a poté její majitelku :

A mám tu jednu ščastnou Bubišku , když si našla parůžek. Váhala jsem, zda ji dát, aby to nebylo smutný, ale pak jsem si ji vybavila, jak byla ščastná, co to má, jak si to hrdě nejdřív žužlala a pak nesla domů, tak to sem dám, protože to je o ščastný pejskový :

Březen 2024 – udělám nepsí, koňskej, protože se mi ty fotky moc líbí. Jo, nejni to žádná kvalitativní hitparáda, ale …. prostě líbí:

 

No to nám těch pár let uteklo co? A mně až teď, když to dopisuju došlo, že je vlastně fajn, že to takhle vyšlo. To, že není článek a já dělám výběr z hroznů. Protože v březnu v roce 2017 začaly stránky prvně vysílat. Tak se to přesně hodí. 🙂