Sem vytáhla Peťu v neděli v den odjezdu.

Bylo zase krásně a byl by hřích se nejít projít. To se shodneme obě.  A tak jsme vzaly ohaříky a šlo se. Na louky u pastvin. Aspoň doplníme lojofky. Ešče není takový teplo, jako tenkrát, když tu Peťa byla prvně v létě a mohly jsme se usalašit v kostřavě a čučet jen tak kolem sebe. 

Tak jsme čučely prostě ve stoje. A ohařiska pobíhali koukolem. A nebo taky čučeli, hele 😀 :

A nebo nečučeli, ale čmuchali, to když jsem jim našlápla malostopu. Pěkně do obdélníka a vysypala jim to čistě jen po obvodě. To mě teď děsně baví. Vyšlapu obdélník, různě velkej. A dobrůtky dávám čistě jen po obvodu. Ohařiska seděj a čekaj. Jak je vidno, s některýma to doslova lomcuje 😀 :

No a pak jdu, zavolám je:

A jde se pracovat:

A člověk může jen stát a dívat se, jak jim ty šňupáky makaj. A dosejpat, jak slepicím, aby pěkně chodili v lajně, zahejbali tam, kde mají  a člověk vidí, že  opravdu pracují, a nejedou na náhodu. Jak chodí po obvodu toho obdélníku, je to krásně vidět. 

No a pak se zase hromadně zevlovalo.

Někdo blíž…. a někdo občas trochu dál. A je fajn, že to trochu dál, se dotyčnýmu může dopřát, když pěkně přijde :

A pozorte ale! Došlo i na hromadný cvičení, tedy respektive scípání pejskůch 😀 😀

Dobře nám bylo. A mně se jako vždycky nechtělo ešče jít dom, když tu bylo tak krásně. O to víc tentokrát, že po jídle jsme už jsme pak sedli do auta a vezli Peťu do Prahé na nádraží. Nesnáším, když někdo takhle odjíždí 😀 . Tentokrát jsem to měla ulehčený o to, že rozloučení muselo proběhnout rychlostí blesku, během Peti výsadku u nádraží. Měli jsme s sebou totiž vozík a jeli jsme až do Chuchle pro sloupky na slepičí voliéru. Takže to tentokrát nebylo k parkování a společný kávě ve Fantově kavárně na nádraží. Takže jsme jen Peťu vysadili a tím pádem nedošlo na nějaký velký přípravy k odjezdu. 

Jak mě pak Peťa v průběhu jízdy informovala, vlak přijel včas a taky včas dorazili do cíle. Poslední kousek cesty k brance jsme „urazily“ spolu po telefonu a pak už jsme se rozloučily, páč domácí psinec šel dychtivě vítat navrátilkyni 🙂

Moc děkuju Peťo, žes přijela a mohly jsme spolu takhle pocourat. A koukej – sněženky, ten zimní narozeninový dárek se furt krásně drží: