Já, na kterýho tady vůbec nejni brán zřetel a ke slovu mě nepustěj.
Tudíž!
Si šécko musim vošéfovat sám. Co si neudělám, to nejni. Takže sem se rozhodnul, že si to sepíšu prostě sám. Zabral sem si místo na židli u počítače….
a pustil se do přemýšlení:
Mohnul bych dát světu vědět, jak těžký to někdy mám. S lovem myší, kupříkladu, mi nikdo nepomůže. Naopak. Tudle šli ti tři domů a když Vona vodemkla a viděla, jak si tam hraju s živou
myší, zbaběle!!! zbaběle!! zavřela zase branku a s výkřikem – „No todle Rumouš nesmí vidět!“ prchla s nima na loučku za silnicí a dělali tam spartakiádu nějakou. Místo, aby přiložili ruku, teda ruku těžko, to Vona by nikdy, ale aspoň tlapu, kdyby přiložili k dílu. Kupříkladu Flekatá, to sem si jist, kdybych ji řádně zaškolil, že by nám to v páru šlo! Má drajf. To rezatej je cíťa, ten je k ničemu, maximálně by šel myši dávat umělý dejchání, aby ji voživil. Tatrman jeden.
S pavoukama? Taky naprt. Taky sem na to sám. Vona dokáže akorát tak ječet a levitovat a ti dva štěkafci – darmo mluvit.
A kde sou nějaký benefity za mou snahu o udržení čisté domácnosti? Mám? Ne to teda rozhodně nemám. Spát musim na vokně:
Do postele nesmim, maximalisticky na gauč 
a to jen proto, že jsem se tam neúnavně a prostě drze nacpal a vyvolal v Ní pocit, že jsem chudák, takže mě před Ním brání. Ale pozorte. Nejsem jen tak někdo, takže já si dycky počkám a jak usne, tak se na něj namáčknu a dyž se probudí, to pak čučí, panečku.
Do ložnice maximálně prej na vokno a ešče zkontrolovat to tam krzevá ty pabouky , to jo, to se hodim.
A to ešče Von, když du domů a je mokro, řiká dycky „Pocem ty špindíro, utřem ty tvoje špinavý haxny, kdes zase lozil ty prase?“ a naprosto, naprosto bez respektu vezme jednu mojí nohu po druhý a UTŘE JE HNUSNÝM MOKRÝM HADREM??? Mně? Co sem čokl nějakej?
Když se chci prát s Flekatou, tak prej klidni se, frajere a nepřeháněj to s těma drápama.
Tady v tý rodině mi nikdo prostě nerozumí! To taky možu koukat dvě hodiny na dveře a myslíte, že někoho napadne mi je otevřít? Ani náhodou! Takový sem já chudáky.
A tak sem se rozhod, že to nejen vypíšu do celýho světa, ale taky, že jim budu škodit, už nacvičuju. Helejte. Vona řiká, že je to jak nějaký Véris Voly? No tak voly bych tu nějaký našel, v týdle rodině, ale hlavně, ešivá voni najdou mě 😀
A vy? Najdete mě?
P.S. jo a ešče – takhle nám tu vybuchujou věci. A to máte vidět, jak Vona pak ječí!
Jé, prdelka klusťoučká už se na židli pomalu nevejde a natažený na gauči je dlouhý jak 14 dní před výplatou. A z té krabice jak vystřelil 🙂 🙂 já se picnu, nebyla uvnitř nějaká tarantule?
Buďte na něj hodní, na chuderku malou. Utlačovanou.
Mousesek chce pomáhat s uzdravením, jen ať si ho marodící Brtník přikládá, bo kočky umí přetáhnou moribundus na sebe.
Hi hi ale nepusinkovat…. i když co, toxoplazmóza je skoro neškodná. 🙂
Hi hi ale nepusinkovat
Hihihi, to si nedovedu ani představit 😀 😀 😀 Asi by pak člověk dlouho nemohl vylézt na veřejnost 😀 😀 😀 . Já vždy jen občas a zlehýnka nabídnu čelo na případné ducání. Pro mě je nejvyšší metou mazlení, když mi vyleze na hrb a používá mě jako rozhlednu. A….občas se nechá pochovat. Lotr Babinskej je to, žádná utlačovaná chudera. Šak kdo po nocích volává, aby nemrznul? V pyžamu? Von mě ne.
Tuhle přišel takhle v noci dom a chytnul rapla, tak jsme na sebe útočili kolem krabice, pak do ní hodil šíbru a okamžitě se zas katapultoval ven a řítil se domečkem jako ten blásen 😀 . Pak padnul na židli a číhal. Na čokle, ty už naštěstí spali 😀
Jj působí dojmem hodného obtloustlého médi, ale marné je to šelma, nemaže se s nikým a nevoli umí dát najevo. Tady bych si držela odstup. Aspoň do doby než úplně zestárne a zfotrovatí. Pucek jeden nezávislý. 🙂
Když vidím Zlatčiny kočičí bráchy s těma růžovýma čumáčkama v zrzavém ksichtečku, upusinkovala bych je i když to jsou kočky venkovní.
Hodného obtloustlého médi….. 😀 😀 😀 já mu to řeknu, šelmě jedný. Včera jsem ho učila proskakovat obručí 😀 😀 – problém byl, že břicho přes obruč musel dost pasírovat, šelma jedna 😀 😀 😀 😀 . Pak nám Brtnik omylem obruč spálil 🙁 , máme po cirkusu.
Zlatčini zrzouni jsou hrozně moc ňuňůůů, taky bych je mudlala -ešivá se teda nechají???
Pan Mouses nikdy, NIKDY nezfotrovatí 🙂 a až mu roky přibydou, bude maximálně R.E.D. a nacvičuje ja to, jak vidno, už teď, na to „extremely dangerous“ 🙂 A vůbec, co mu bude kdo vykládat, jak a co má bejt v domácnosti – to je JEHO domácnost a všichni mají kmitat podle kocourkových not 🙂
Vždyť on je tááák krásnej, huňatej čumáček kočíšek!
ano, je to JEHO domácnost, my ji máme jen půjčenou 😀 😀 a musíme mu být neskutečně vděční.
Já jsem Ti zapomněla minule odepsat na tu básničku – krásně si ji vybásnila! Krásně. 🙂
Mně jen někdy krapítek mrzí, že se s ním člověk moc nepomazlí, že o to nestojí, páč vůbec neví , vo co ten jeliman přichází. 🙂
díky, díky 🙂 To víš, je to Frank Mouses…ale někdy, výjimečně, by mohl sundat brnění a nechat se podrbat za ouškama…
A to zasejc jo, podrbat za ouškama smím, pomudlat ušiska smím, teď už mu nevadí dlouhý pohlazení přes hřbítek a ocásek, který mu na konci „počochním“. ale že by si lehnul do klína a nechal hladit to ne. Ještě tak jednou za sto let, skočit do toho klína a nesahat.
mám doma dvě černý kočky, ségry a každá je jiná – jedný říkáme čelíčko a tý druhý ocásek.
čelíčko nás opravdu vítá otřesem mozku a má svá oblíbená místa, kde na nás čeká, abychom ji přišly dát čelíčko. a je tak razantní, že občas ty hvězdičky vidíme!!!
ta druhý nás vyznamenává ocáskem, prostě kolem nás projde obejde nás a pořád se nás dotýká ocáskem. není to náhoda, je to promyšlené a cílené, a šetří tím. ocásek nám rád sedá na klíně, a když si dlouho nejdeme sednout na gauč, tak na nás křičí ať už se neflákáme a jdeme na gauč dělat podložku. 🙂
čelíčko nás opravdu vítá otřesem mozku
😀 😀 😀 taková Taliprtka v malým balení. Ocáskem obchází i Mouses – musím se podívat, zda takhle přesně. Znamená to něco?
no Torinka tím říká – fakt tě ráda vidím, mám tě ráda. fakt se dotýká ocáskem při jednom či druhém oobcházení. Aspoň my si to gesto takto vykládáme, protože ho dělá, když nás vidí poránu, nebo když jsme v kuchyni připravovali oblíbené rybičky pro kočičky.
ta druhá to nikdy nedělá.
díkec, budu víc koukat, až přijde motat osmičky. nebo to je něco jiného osmička a tuten ocásek?
Opravdu máš těžký život, ještě, že jsi tak šikovný a všechno dobře zvládáš přes veškerá příkoří…Ale aspoň, že tě dobře krmí, viď!
No teď poslední dny si rozhodně nemyslel, že ho dobře krmíme. Ať dostal do misky, co dostal, mohla jsem si to narvat do trenek. Až jsem volala Olince, jestli to má s krmením u Babičky taky tak. Tak tam naštěstí ne, a včera už si narval pupik i u nás. Tak snad to byla jen mlsná huba.
dával si předjarní detox 🙂
aha, no a nebo se napucnul jinde 🙂
Jo a vlastně – našli jste ho zločince schovanýho?
našli, dost nebezpečná schovávačka. 🙂
osmička, ocásek – já nevím jestli stejné nebo zvláštní, ale Tors má potřebu nás obejít a přitom se celou dobu koncem ocásku nás dotýkat nohou, je ta takové něžné, vílí a pak odběhne někam, kam očekává, že ji budeme následovat a drbat.
ale Tors asi jako kotě upadla na hlavičku, protože občas neví, co chce. Křičí na nás: „pojd mě mazlit!!!“ a když k ní přijdeme, tak zaleze pod stůl, z pod kterého zase křičí….
Ona ta pračka nebývá otevřená často a jak ho znám, kdybych tam mrskla první kousek prádla, vyletí ako tá dělová gula…… a dá mi po kušně 😀
tak já budu koukat, jak dělává Mouses osmičky, jestli takhle používá ocásek taky.
Hm, Mouses to má občas taky, jen on pak nekřičí, ale rovnou zabíjí 😀 . Asi tedy také na tu makovičku…bum 🙂