Sto devadesátý pátý ! Takže půlvýroční.

Tak jsem se hecla a protože mě múza políbila, máme tady po dlouhý době povídku Schovávačku. Jsou v ní schovaný zvířata. Uvidíme, kolik jich najdete a taky kolik jsem jich třeba, jako vždycky, vytvořila, aniž bych o tom věděla.

O setkání po letech a statečném Puntíkovi

Ernestka Kolomazníková měla toho dne naspěch.

Ráno jí donesli mák a potřebovala ho honem semlít. Aby mohla s večerem upéct makovo-tvarohovou bábovku. Protože druhý den jí měla přijet vzácná návštěva. Kamarádka z dávnýho mládí. Anatolenka Krčmářová, zkráceně řečená Lenka. Ono taky volejte furt na někoho Anatolekoooo. Ta Lenka, je prostě praktičtější, že jo.

Ernestka si rychle sesumírovala, co všechno musí. Tvaroh! Sakra musí ještě koupit tvaroh. „Háčkovanou tašku po babi, peníze… a můžu jít.“ pravila. „Jo  a Punťu vezmu s sebou! A ! Ty jo, rovnou vezmu králikům trávu. Takže ešče srp a tu látkovou tašku….“ meldovala si, zatímco Punťa tajtrdlíkoval kolem a těšil se, že si spolu vyrazí do vesnice ke krámu. Tam bylo vždycky co si počmuchat.

Vyšli ze stavení a zamířili strání dolů. Do krámu to nebylo daleko a tak za chvíli už špacírovali zpátky. V půlce cesty je zastavil soused Dobromil Medový. Jeho příjmení bylo nomen-omen. Protože s láskou sobě vlastní pěstoval med. A nesmírně rád o něm mluvil. Hodiny a hodiny. Ernestka věděla, že nemá času nazbyt a snažila se hned zpočátku medovou přednášku utnout a frnknout domů. Jenže……. Dobromil se nedal odbýt. „Sousedko, vy vůbec nevíte, co takový všechno umí takový med!“ Vědecky se zahloubal, aby jí podal co nejpřesnější informace. Toho Ernestka ovšem využila a než se stačil nadechnout, sdělila mu, že má neodbytný povinnostě, a už mu jen zamávala a mizela do kopce.

Za prvním hustým křovím se zastavila, aby si vydechla. A rozhodla se, že tady rovnou vezme králikům tu trávu.  Sedla si na bobek a pustila se do toho, hrstě nasekané trávy zručně soukala do plátěné tašky. Byla soustředěná a nevšimla si, že za ní někdo kradmě běží. Žala dál. Byl to místní vagabund a zlodějíček Kazimír Čulibrk. Dělal si zálusk na její peněženku. Udělal ale zásadní chybičku! Podcenil Punťu, který byl sice malý vzrůstem, ale velký duchem. Takže měl toho zlotřilce v merku už dole, ve vesnici, když se kolem nic vochomejtal před krámem. Takže byl připraven. A když se milej Kazimír Čulibrk připlížil a chtěl na Ernestku zaútočit, vyřítil se  zdatnej Puntik ze křoví , skočil po noži, „Raf“ a bylo to. Ernestka celá udivená vzhlédla od pažitu a to už se Čulibrk řítil kopcem dolů a řval jak pominutej. Cestou se bolestí – taktně řečeno – znečistil. Doma pak na sebe honem vylil vědro. Puch ale přetrvával. Ze zoufalství běžel k řece, aby do ní skočil a umyl se,  protože opravdu smrděl jak skunk.  Jenže břeh byl příliš kamenitý, zvrtla se mu noha a on spadl do řeky po tlamě. Toho dne byl ovšem silný proud, jenž jej odnesl do nenávratna. A tak malý Puňťa, aniž to kdo tušil, zbavil vesničku obtížné existence.

Mezitím Ernestka naplnila tašku a mohli jít zvesela zpátky. Taky už bylo na čase. Na dvorku v ohrádce pobíhala skupinka králíků, kteří už netrpělivě vyhlíželi svou šťavnatou večeři. „Vezmi je, prosím, domů, Puntíku.“ poprosila Ernestka Punťu, který měl krom ducha obranářského, též ducha ovčáckého. Zahnal tedy králíčky do stodoly, kde jim  už Ernestka do kamenného korýtka přichystala zelený krmení a oves. 

Společně pak spokojeně koukali, jak si králíčci dávají do nosu a pak se spolu honem vrhli do pečení. Bábovka se povedla excelentně a tak mohli jít s dobrým pocitem spát.

Ráno poklidila Ernestka světničku a pak hned šli s Punťou dolů k vesničce  na zastávku. Netrvalo to dlouho a přijel stařičký autobus a vystoupila z něj paní. Jojo, roky utekly, říkala si  Ernestka, šla jí vstříc a potichounku říkala Puntíkovi: „Hele, tak tohle asi je Lenka, chlapče, kdybych ji potkala někde , nejspíš bych ji nepoznala“. 

Pak si holky padly do náruče a celou věčnost pusy nezavřely. Ba ani  pak doma jim ta výborná bábovka  nebránila v tom, aby si bezstarostně  povídaly o všem, co se za ty roky stalo. Však taky je hlídal sám Puntík, tak co by si starosti dělaly, že?

 

Doufám, že jste si čtení užili tak, jako já psaní 🙂 . Jdu sem dát tedy řešení.

 

 

Chviličku strpeníčka!

 

Tak tady to máme a můžeme počítat, kolik jich je tam z mé vůle a kolik těch, o kterých jsem ani netušila 😀

 

Ernestka Kolomazníková měla toho dne naspěch.

Ráno jí doneSLI MÁK a potřebovala ho honem semlít. Aby mohla s večerem upéct makovo-tvarohovou bábovku. Protože druhý den jí měla přijet vzácná návštěva. Kamarádka z dávnýho mládí. Anatolenka Krčmářová, zkráceně řečená Lenka. Ono taky volejte furt na někoho Anatolekoooo. Ta Lenka, je prostě praktičtější, že jo.

Ernestka si rychle sesumírovala, co všechno musí. Tvaroh! Sakra musí ještě koupit tvaROH. „HÁČkovanou tašku po babi, peníze… a můžu jít.“ Jo  a Punťu vezmu s sebou! A ! Ty jo, rovnou vezmu králikům trávu. Takže ešče srp a tu látkovou tašku….“ meldovala si, zatímco Punťa tajtrdlíkoval kolem a těšil se, že si spolu vyrazí do vesnice ke krámu. Tam bylo vždycky co si počmuchat.

Vyšli ze stavení a zamířili strání dolů. Do krámu to nebylo daleko a tak za chvíli už špacírovali zpátky. V půlce cesty je zastavil soused Dobromil Medový. Jeho příjmení bylo nomen-omen. Protože s láskou sobě vlastní pěstoval med. A nesmírně rád o něm mluvil. Hodiny a hodiny. Ernestka věděla, že nemá času nazbyt a snažila se hned zpočátku medovou přednášku utnout a frnknout domů. Jenže……. Dobromil se nedal odbýt. „Sousedko, vy vůbec nevíte, co takový všechno umí takový MED!“ VĚDecky se zahloubal, aby jí podal co nejpřesnější informace. Toho Ernestka ovšem využila a než se stačil nadechnout sdělila mu, že má neodbytný povinnostě, a už mu jen zamávala a mizela do kopce.

Za prvním hustým křovím se zastavila, aby si vydechla. A rozhodla se, že tady rovnou vezme králikům tu trávu.  Sedla si na bobek a pustila se do toho, hrstě nasekané trávy zručně soukala do plátěné tašky. Byla soustředěná a nevšimla si, že za ní někdo kradmě běŽÍ. ŽALA dál. Byl to místní vagabund a zlodějíček Kazimír Čulibrk. Dělal si zálusk na její peněženku. Udělal ale zásadní chybičku! Podcenil Punťu, který byl sice malý vzrůstem, ale velký duchem. Takže měl toho zlotřilce v merku už dole, ve vesnici, když se kolem nic vochomejtal před krámem. Takže byl připraven. A když se milej Kazimír Čulibrk připlížil a chtěl na Ernestku zaútočit, vyřítil se  zdatnej Puntik ze křoví , skočil po noŽI, „RAF“ A bylo to. Ernestka celá udivená vzhlédla od pažitu a to už se Čulibrk řítil kopcem dolů a řval jak pominutej. Cestou se bolestí – taktně řečeno – znečistil. Doma pak na sebe honem vylil vědRO, PUCH Ale přetrvával. Ze zoufalství běžel k řece, aby do ní skočil a umyl se,  protože opravdu smrděl jak skunk.  Jenže břeh byl příLIŠ KAmenitý, zvrtla se mu noha a on spadl do řeky po tlamě. Toho dne byl ovšem silný proud, jenž jej odnesl do nenávratna. A tak malý Puňťa, aniž to kdo tušil, zbavil vesničku obtížné existence.

Mezitím Ernestka naplnila tašku a mohli jít zvesela zpátky. Taky už bylo na čase. Na dvorku v ohrádce pobíhala skupinka králíků, kteří už netrpělivě vyhlíželi svou šťavnatou večeři. „VeZMI JE domů, Puntíku.“ poprosila Ernestka Punťu, který měl krom ducha obranářského, též ducha ovčáckého. Zahnal tedy králíčky do stodoly, kde jim  už Ernestka do kamenného korýtka přichystala zelený krmení a oves. 

Společně pak spokojeně koukali, jak si králíčci dávají do nosu a pak se spolu honem vrhli do pečení. Bábovka se povedla excelentně a tak mohli jít s dobrým pocitem spát.

Ráno poklidila Ernestka světničku a pak hned šli s Punťou dolů k vesničce  na zastávku. Netrvalo to dlouho a přijel stařičký autobus a vystoupila z něj paní. Jojo, roky utekly, říkala si  Ernestka, šla jí vstříc a potichounku říkala Puntíkovi: Hele, tak tohle JE LENka, chlapče, kdybych ji potkala někde , asi bych jí nepoznala. 

Pak si holky padly do náruče a celou věčnost pusy nezavřely. Ba ani  pak doma jim ta výborná bábovka  nebránila v tom, aby si bezstarostně  povídaly o všem, co se za ty roky stalo. Však taky je hlídal sám Puntík, tak co by si starosti dělaly, že?

 

Petrs psala ještě o LVU – toho nevídím a Asteris psala o zvířeti v jiném pádě. Kde to holky máte, ať to máme komplet? Ešče někdo něco našel?