Trošku sněhová

Byla tahle moje poslední vánočková procházka.

Brtnik vezl na Nový rok domů Ričrda, který u nás trávil několik dní včetně Silvouše a ohaříci si tím pádem užili značně návštěvy a  jejího otravování. A Mouses taky, neb ten se Ríšovi zcela nevybíravě nasáčkoval do postele. Ale myslím, že tak jako obecně jsme si toho několikadenního Silvouše zase moc hezky užili.

A když kluci, odjeli bafla jsem ohaříky a vyrazili jsme. Oni sice byli už ráno s páníkem, ale jak pořád říkám, procházkování nejni nikdá dost. I když…………….. musím říct, že byl o těch předlouhých svátcích jeden den – už takhle ke konci, kdy když jsem je vytáhla, že jdeme ven, tak…… Tali zaběhla za roh a tam si sedla s výrazem, že „Ste už blbý? Furt taglenc dokola chodit ven?“ 😀 Dá se to ale pochopit. Tak od půlky?? – nevím, kdy přesně Brtnika odvezla ta rychlá, co to bylo za den – listopadu nebyli doma sami. Ano sice  mohli spát, ale je to jiný, než když doma nikdo není a oni opravdu spí a odpočívají. A o procházky ochuzení  vážně nebyli, protože nejdřív jsem já chodila, abych rozchodila záda a pak Brtnik chodil, aby nesrůstal 😀 . A pak jsme chodili fšicí a několikrát denně, takže……….. to už i ohařice má nárok na to, být trochu uondána. To ovšem Rumíček pumprdlíček nikoliv, ten neseděl za rohem, ale poskakoval rovnou u branky. A Tali se pak ale ráda nechala inspirovat.

Na ten Nový rok ale taky mazala rovnou k brance a šlo se. Bylo ten den u nás prozatím nejvíc sněhu, co jsme doposud tuhle zimu měli. A tak jsem si to šla užívat. Do batůžku jsem nandala hromadu lojovek a nějakej proviant do krmelce a vyrazili jsme.

Vzala jsem si na cestu své nové nesmeky 😀 . A byla to skutečně bomba. První jsem ztratila hned za silnicí, někde na jedné ze tří louček. Ale mám přece ohaříky, ne? Tak jsem je vyslala. Titul největší šikula roku 2025 získal Rumoušek. Brouček se zanedlouho přiřítil a držel milej krám v kušně. „TYYY SI TAK ŠIKOVNEJ! TY MŮJ BROUČKU ZLATEJ, TY SI MĚ ZACHRÁNIL, VÍŠ TO?? “ Holákala jsem na celej kraj. A myslím, že oprávněně, ne? Běžel hledat sám, nevěděl pořádně kam a našel to. Jásala jsem tak moc, že jsem vyplašila i našeho čtvrtýho do mariáša:

Ano, Mousís si vyrazil s námi, šel, šel a pak…..

…. se na to vybodnul 😀 a mazal do tepla ( fotky jsou tmavý jak v podvečer, nevim vůbec proč)

To my ne. Ohaříci šli trošku napřed a já si chvíli povídala s konikama:

Pak my spadnul ten druhej bazmek z bot a když mi slezl potřetí už, tak jsem to vzteky z těch nohouch sundala a narvala do batůžku. A šla si spokojeně dál. Úvozem do bukovýho chrámu.  A pak už jsem to nechala na ohařících, jak půjdeme.

Moc ráda předávám psům občas velení, to se ví. Je to pro mě pak svobodnější a hlavně pro ně. A tady u nás, si to můžu dovolit úplně hrozně moc. Pánik tohle nedělá, tak jim to dopřávám já.

Takže jsem jen tiše dělala doprovodný vozidlo a kochala se tím, jak si oni jdou, kam jim libo. Čmuchají, zjišťují, zkoumají a podepisují.

 

Jediný co jsem dělala, bylo fotografování. Aby byly fotky na příští rok na přáníčko. Mám to jak MFF KV – neboli Mezinárodní Filmový Festival Karlovy Vary 😀 . Jeden skončí – tedy jedno přáníčko udělám a pošlu do světa a……… hned, abych se připravovala na další ročník 😀 . Páč musím chytit příležitost za pačesy, když spadne pár vloček, že jo. A tady u těch klád – to se to fotilo:

Ohaříci mě pak vedli dál a dál, až jsme došli k silnici, tu jsme přešli a čekal nás krpál dolů v lese k pastvinám.

Zajímavý je, že nikdá tahle cesta na fotkách nevypadá, jak prudká dolů je. Vypadá to jako rovinka. Leč nejni. A jít tudy po dešti, nahoru a hlavně dolů, je adrenalin. Stejně tak jako teď ve sněhu, kdy nevidíte na tu haldu klacků pod ním, různé jamky a výmoly. Ale došla jsem dolů celá a ještě si cvakla nějakou fotku do zásoby.

Pak už jsem si převzala vedení, protože jsem potřebovala dojít do míst, kde mám v remízcích krmítka a kde je pak o kus dál, v lese, krmelec.  Roznosila jsem to šécko a pak už jsme se mohli pomalu vracet. Ono už se taky šeřilo. Došli jsme dom, tam už bylo zaparkovaný auto, Brtnik doma, Mouses na pelíšku a mohli jsme si užít zbytek posledního volnýho dne. A že jich tyhle Vánočky teda bylo. Celejch třináct! Ščastné to číslo, že jo?

 

9 komentářů u „Trošku sněhová

  1. Pěkné procházky tam u vás máte. My už konečně můžeme mezi psy, tak si to Emča užívá .

    1. Jo ten malý trpaslíček poníček je hrozně roztomilej tím svým kukučem.
      No oni ty nesmeky asi měly být víc nafest – nejspíš.

      1. No já jsem si nesmeky taky asi před třema rokama pořídila, a zatím je ani jednou nenasadila. Což třeba dneska byla chyba, páč jsem se od nás ze stráně nemohla dostat nahoru k autu, uvázla jsem na posledním metru a potupně visela na cizím plotě a nemohla se vytáhnout ten poslední kousíček. Až mě zachránil a vytáhnul okolo jdoucí starosta. Což bylo hezky načasovaný, slíbil, že s tou cestou něco technický služby udělaj 🙂

        1. Promiň, promiň, velmi promiň. Jest mi nad slunce jasnější, že jsi se – visíc na plotě – asi těžko bavila jako teď já, která má díky Tobě hubu roztaženou kolem celý hlavy, ale já jsem Ti za tenhle popisek srdečně vděčná. Sype se mi to tu a frustrace narůstá, takže každé cokoliv veselé, i když na úkor jiných, mi zachraňuje život 😀 Jehehééé. promiň. Aspoň, že tedy starosta viděl a zasáhne. U nás se nezasahuje. Jen hlavní cesta.

          1. Jako že bys chtěla posypat až k vrátkům, nebo že se neprotahuje cesta do M.? Mmt, to ale JE hlavní cesta!

          2. No vona to vopravdu není hlavní cesta, vona to je taková klikatá příkrá stezička vyšlapaná ve stráni, a občas je do ní vloženej žulovej blok jakožto schod. Což většinou stačí, umíme to seběhnout po slepu. Jenže před pár rokama po rekonstrukci přilehlý plochy nahoře jeden z těch žulovejch schodů zmizel a místo něj tam uplácali schodek hliněnej. Což už po pár letech samozřejmě nemá ten správnej tvar, takže to po jílu klouže i za deště, natož když včera zledovatěl původní sníh a dnes na tom byl poprašek sněhu nového dovedně maskující uklouzanou část. Což ještě ve svých normálních botách dávám, jenže já dnes jsem za dámu v kozačkách a tak jsem skončila na plotě. Už po cestě mi dcera odebrala veškerá zavazadla, abych se nepolila kafem z termohrnku a nerozsedla si noťas, tudíž jí nezbyla pomocná ruka pro nemohoucí matinku. No a přiznejme si to, i jsem trošku přehrávala, aby si starosta uvědomil, co to tam na tý cestičce vlastně spáchali 🙂

  2. ….. jenže já dnes jsem za dámu v kozačkách a tak jsem skončila na plotě…..

    😀 😀 😀 😀

    ešče, prosím Tě ešče vyprávěj! Já se nutně potřebuju smát 😀 .

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.