Tradice se maj dodržovat

Tohle teda vlastně ještě nejni úplně tradice, ale mohla by bejt.

Páč letos stejně jako loni jsme si o Vánočkách vyrazili do našich oblíbených Kyšic. Tedy do míst , který nás  v době, kdy jsme bydleli v Prahé zachraňovaly a dávaly nám možnost venčit v krásný přírodě a ne se furt motat po okraji Prahé. A však vy to víte.

Takže jsme tam po Vánočkách zamířili s tím, že se tam rovnou najíme. Těšila jsem se převelice na zvěřinu, kterou si dám U Netopejrů.  Když jsme přijížděli a viděla jsem tabuli s nápisem Jelen, divočák, srnčí, můflon, srdéčko mi zaplesalo. Dneska si narvu pupek. Škoda, že to nemožu udělat jako Bohouš, že bych si to dala šécko 😀 😀 . Enemže to by se do mě teda nevešlo. A to ani po procházce.

Která byla lůkcusní. Velmi lůkcusní.

Nebe bylo modrý, vzduch křišťálově čistej,

a námraza malovala.

A kdyby jen námraza, ta hra světla!! Já vždycky lituju, že neumím pořádně fotit.

Bylo opravdu krásně a já si to užívala plnejma douškama

A ohaříci jakbysmet, protože balonky šly s námi a tak se občas objevily, aby jim zpestřily cestu.

Jak je vidět, Rumíček měl potřebu balonku v pohybu, Tali naopak značnou část cesty balonek svědomitě nesla a sebrala ho i poté, co ho někde odložila. Buď sama od sebe a nebo stačilo říct něco ve smyslu: „Kdes nechala balonek? Nezapomnělas na něco?“ a už ho čapla a nesla.  A opravdu se o něj starala. Oba jsme konstatovali, že to je věc nevídaná, aby to vydržela takhle dlouho. 

Průběžně jsem balonky zabavovala a zase je vracela  „do hry“ a pěkně se nám šlapalo.  Byla to náááádhera. Však člověk nemusí nikam za moře, aby našel krásu. Byla jsem moc ráda, že si můžeme užívat to, co máme rádi – přírodu, k tomu hezký počasí a supr hodný psejky. Jen jednu chvilku se mi udělalo smutno na duši. Když jsem si vzpomněla, jak tady s námi loni pobíhala Bubinka. A pak jsem si řekla, že přeci, to ale bylo moc fajn, že si takhle mohla užít výlet, objevování novýho a taky pak v hospodě pozornost obsluhujících. Protože to je pro ohaře velmi důležitá  věc, aby byli obdivování, mazleni a krmeni lahůdkami 😀 . Na ty jsem se těšila i já, na ty lahůdky.

Enemže. Tohle mi zrovna nevyšlo. Když jsme dorazili k Netopejrovi, tak ponejprv bylo pekelně plno. Pak se zadařilo a našla se dvě místa, kam by se mohli i ohaři vejít. A když už jsem se radovala, jak si začnu vybírat mezi tím jelenem, srncem, divočákem….. přišla informace, že dneska se ještě nevaří. 🙁 Aaaaaaaa pomooooct, huba mi zkysla zklamáním. Ještě, že je záložní plán. Autem jsme se popovezli nahoru a zapluli do naší oblíbený Liky, kde taky pejsky oblibujou (však jich tam taky měli najednou už pět pod stoly) a kde nás i ohaříky dobře nakrmí. Tak dobře, že pak někteří usínají na klíně 😀 😀

Bylo to moc fajno vánoční procházení plný pohodičky a kochání se. No a doma pak šup do polohy ležmo a odpočívat. Miluju tenhle čas, kdy má člověk příležitost být venku a pak si jen tak lenošit.

4 komentáře u „Tradice se maj dodržovat

  1. No to je ale náádhera. Jen mě vždy poněkud rozhodí Brtníkovy kraťasy. 🙂
    A fotky jsou hezké. Mám ráda to lomené světlo mezi stromy a úplně slyším jak vám křupala námraza pod nohama. A tlapkama. 🙂
    Krásně jste si to v Kyšicích užili.

    1. Jo, miluju to světlo jak se takhle rozdělí a osvětlí ten prostor. Můžu to fotit furt dokola. A máš pravdu, pěkně to pod nohama a tlapkama křupalo. tohle je supr čas.

    2. Pokud nejsi venku a na větru celej den, nebo neděláš jiný skopičiny, tak nohy to bez problémů dají. Důležitý je střed těla. A blbej je vítr, ale ty nohy to daj nejlíp.

      1. Jo blbej je vítr. Já si dycinky vzpomenu na mámu, jak jí to rozčilovalo. A já jsem jí říkala, že vítr je důležitej, že je to pro stromy to, co pro nás hřeben(odmysleme urágoš, to je jasný), ale kuwa tak ledovej hřeben do xichtu, jako byl tůdle u nás na loukách, to si můžou vodpustit 😀

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.