Na Štěpána bývají hony.
A na honu se střílí. A protože s tím jsem už před Vánočkama měla bohatou zkušenost…….psala jsem tu to? Asi ne, že jo? Protože to jsem díky zádům u počítadla nemohla sedět. Takže to vlastně nevím, ešivá vy víte, že mě málem zastřelili??? Když jsem si, v rámci rozcházení se, došla do lesa pro větve. Vyšli jsme, já slyšela střelbu na druhé straně údolí a říkala si, že to je v pohodě, že když dneska loví tam, můžu to v klídku vzít nahoru ke kostelíčku a tam si dojít pro větve do míst, kde říkal Brtnik, že jsou po kácení stromů haldy větví, který tam viděl, ještě než odhučel do nemocnice.
Hm. Příště to otočím a půjdu domů i kdyby se střílelo až v Prahé. Páč celou dobu bylo ticho. Užívala jsem si ticha a samoty lesa a krásně jsme došli na místo. Tam byla dvojice lidí, kteří si taky sbírali něco z toho zelenýho, Za zády nám všem přeběhlo stádo prasat, ale jinak – božskej klid. Dvojice odešla dřív, já se tam ještě prala se špičkou stromu, kterou jsem nutně potřebovala, protože si z ní udělám stromeček na dvoře přece. A pak – prda jako blázen. A další a další. Okamžitě jsem svolala ohařiska k sobě a řvala jako prokopnutá, že je tady člověk, ať nestřílí. Marná lásky snaha. Další rány následovaly. Začala jsem utíkat, celou dobu jsem volala a pak se ozvaly rány i na druhé straně. Sice mnohem dál, ale prostě nechcete vlítnout do náruče dalším střelcům. Nikdy v životě jsem se takhle nebála – i proto, že jsem měla s sebou ohaříky a nikdy v životě jsem takhle hrozně nekřičela. Nevěděla jsem vůbec co mám dělat. Byli opravdu blízko, nebyl to klam, pak jsem zahlédla i auto, bylo jasný, že jsou fakt tady. Napadla mě spásná myšlenka. Mám přece telefon na místního myslivce (kde hlásím, když najdu uhynulý kus apod.) Třeba bude s nima, nebo bude vědět komu zavolat. Měla jsem štěstí, byl s nima. A během hovoru s ním jsem slyšela, jak někdo vedle něj říká: “ No, já jsem slyšel, že tady někdo volá….“ E? Chápete to? On slyší, že tady volá člověk a nezastaví střelbu???????????????????????? No nic, pak mi pan myslivec sdělil, že se nemám bát, že už jsou stejně skoro na konci leče. Neposlechla jsem a bála se dál. Dokud opravdu dlouho nebylo ticho. Pak teprve jsem se vydala zpátky domů a po pár krocích – doslova – viděla je a jejich auta. Opravdu byli blizoučko. A jak mi došlo večer – zcela logicky nepálili do místa odkud přišli, ale do míst, který měli před sebou. A tam jsme byli my. Dlouho, velmi dlouho mi nebylo dobře.
Nu, takže je pochopitelný, že už jsem si to zopakovat nechtěla. A když jsem si u místního myslivce potvrdila, že i tady se půjde na hon na Štěpána a pak na Nový rok, bylo jasný, že na Štěpána do lesa ani náhodou. Pěkně na louky se půjde. Kde je daleko a daleko vidět a slyšet…. No!
Pěkně jsem to vymyslela, že jo?
Měli jsme i krásný počasí, podívejte:
Mimochodem – na tý čtvrtý fotce od konce to vypadá, že Rumouš kadí zelený žužlobalonky. Tak ne, nekadí 😀 😀 Což je na jednu stranu škoda, nemusela bych je furt kupovat 😀
Podél rozsáhlých koňských pastvin pod lesem /patří té majitelce stáda kozenek/ jsme došli až skorem do další vesnice a udělali si tam piknik, který jsem nesla na zádech. Víno, řízek, salát. Na ten teda nedošlo, neb mi lžíce upadla na zem. Což by nebylo až tak nic, ale tady všade, kde chodí koně a jsou koňský koblihy, se mi vzhledem k tetanu úplně nechtělo tu lžíci používat.
A tak jsme si tam seděli pod šípkem, za zády koně, čučeli jsme do krajiny :
a cpali se řízkem a zapíjeli to červeným vínem. Luxus 😀 . A to myslím doopravdy, protože pro mě to luxus je. A velkej.
Pak jsme to otočili a pomalu se vraceli dom. A…….. no……najednou střelba 😀 😀 😀 . Nebylo to úplně daleko. Přesně na druhým-dolním konci Prudký louky, jak jsme si tuhle louku pojmenovali, protože je opravdu prudká.
Okamžitě jsem hodila zpátečku a hnala všechny po cestě zpátky, protože střelci stáli dole.
Výborný. Takže znova si to dáme?
Nějakou dobu jsme pak čekali na cestě v dostatečný vzdálenosti, abychom byli v bezpečí. Ale nemohli jsme tam stát donekonečna, že jo. Nakonec Brtnik nevydržel a šel. A já se modlila, aby se po tý době, kdy už bylo ticho, neozval výstřel, který bude reagovat na pouhý pohyb na horizontu, kam nikdo nevidí. Naštěstí se neozval a Brtnik mával, že můžeme jít. Střelci byli sešikovaní dole u silnice. Prosmažili jsme to loukou co nejrychleji to šlo. Neb člověk nevěděl, jestli už skončili, nebo mají jen přestávku.
Když jsme dorazili ke kozenkám v ohradě, byla tam i jejich majitelka a posléze dorazili i sousedé na procházce. Tak jsem je pro jistotu poinformovala o probíhajícím honu. Což – vzhledem k padající mlze – bylo víc, než na místě.
No a my tou padající mlhou zamířili už rovnou domů, do teplíčka, ke kamnům a k pohádkám. Mouses už čekal u dveří a klepal netrpělivě tlapkou, kde se flákáme. I on se těšil, jak se bude flákat. Resp. jak se zašije pod stromeček a bude tam lovit kouličky 😀 .
Ono hlavně jak se to nese, tak se ta strelba blbe lokalizuje odkud to jde a kam se vlastne strili.
Takze ja jak slysim strelbu, byt zdalky, beru kramle a nejkratsi cestou domu neb myslivci chodi i po polich a lukach.
Stalo už se mi to taky parkrat.
No tady v obou případech bylo jasně identifikovatelný odkud a kam to pálej.
Já opravdu nepochopím, když v každý vesnici máme ten rozhlas (a to je prosím tuším ryze česká vymoženost, to jinde ve světě nemají-možná naši bratia tiež, historicky, ale jinak nic), tak proč Franta vod myslifců, nezajde za Honzou starostou a neřekne mu: „Honzo , prosim Tě, můžete párkrát v rozhlase zahlásit, že v ty a v ty dny, tam a tam bude hon? “ A bylo by o starost míň. U nás to totiž není ani na nástěnce.
Oni jsou povinni ty hony hlasit, ovsem u nas jsou vyveseny jen na vyvesce primo na obecnim uradu a to by tam clovek musel chodit to denne kontrolovat. Jinak to neni ani na webovkach, na FB, mobilnim rozhlasu, nikde a kdyz jsem se na to ptala proc ne, tak prej casto proste ty hony maji domluveny narychlo a nekdy prej nakonec jdou jinam nez puvodne planovali, takze by to stejne nesouhlasilo. Netusim jestli to takhle s honama jde, kazdopadne fakt se divim, ze se zatim nic nestaslo a vicemene se myslivci strili jen mezi sebou. 😀
No já to taky nechápu. Při tom prvním extempore jsem tam nebyla sama, takže se tohle nestává jen občas, při druhým honu, by jim tam bývali napochodovali sousedé z opačný vesnice, celá rodina.
Já nechápu, že se toho nebojej, že někoho zabijou. Dneska je ten pohyb lidí v krajině vyšší, než býval a v době Vánoc stopro.
Tady byl hon pred Vanocema, po dlouhy dobe vyslovene meli zeleni muzici stanoviste u nas. Nechapu, ze muzou strilet kousek od vesnice, dalnice. Zajela jsem se psama do baraku radsi, praskalo to pekne, tady nejspis sli jen po zajicich a bazantech, vysoka se uz stahla o kus dal, prasata tu nejsou.
Jo, ten druhej hon probíhal ze začátku taky u silnice, to fakt nechápu. Velmi blízko u silnice. Prasata jsou šécky u nás.
to dostávám chuť jim nasypat broky do jejich zelených gatí, imbecilům. kdyby trochu mysleli hlavama, to bych chtěla asi moc 🙁
….kdyby trochu mysleli hlavama….
asi proto paradoxně myslivci 🙂
jelikož jsou ne-myslivci 🙁