Udělat nějaký čtení. Páč jsem měla pořád co dělat, nebo taky nedělat.

Ponivadž ty Vánočky, že jo. A návštěvy, a pohádky a Silvestr a fčéra večer, když už byl klid, tak nevím, co mě to napadlo, ale přesně po roce jsem vytáhla ze šuplíku krabičku s puzzle, který jsem nechala loni Brtnikovi vyrobit k Vánočkám a poprvní v životě šla zkusit skládat puzzle. 

Mno……. 🙂 asi tušíte 😀 . 

Vzhledem k tomu, že na fotce je vyfocena naše jídelna, tak je to docela masakéro. I proto, že fotka neměla tolikatě pixlíků, nebo co to chtějí, aby to bylo dokonalý. Ale taky proto, že jestli si vybavíte, tak je tam spooousta cihliček, co vypadají, jedna jako druhá 😀 . V podstatě jde o tenhle záběr:

No myslela sem si, že ………asi sem prostě spíš nemyslela. To bude přesnější. Takže jsem se s tím nimrala a nimrala. A na celej svět zapomněla, fšicí  pak už šli konečně spát, takže byl kolem božskej klid a já se dál nimrala a nimrala. 

Ale se polepšim slibuju. Už vymejšlim hádání.