Aneb, co se má stát, to se fakt asi stane.

Nebude to dlouhý psaní, ale je to takový udivený zamyšlení.

Jak víte, jsem teď za tu Élišku každý den, protože samostatně jezdím do Prahé a zpátky, když Brtnik choří.

Každej den se hrozně bojím, ať už ráno, nebo odpoledne, když vyjíždím. Snažím se být sakra zodpovědná, předvídavá, soustřeďovaná.

Když jsme začínali jezdit z Domečku do prasé, jezdili jsme jednou trasou. Byla jakoby v trojúhelníku naší cesty tou kratší variantou. Ale vedla hodně po vedlejších cestách. A lesama.

Současná trasa je rychlejší v tom, že jsme na dálnici snažší cestou. A asi i rychlejší ve výsledku, přes to, že ta původní trasa je po přeponě. 

No ale. Já jsem tu původní trasu měla moc ráda. Ráno bych tam nejela, protože je tma a je tam mnohem větší možnost potkat divou zvěř. Ale odpoledne?? To jsem si říkala, že bych tadyma jet domů mohla, po dlouhý době. Bylo by to jako dobrodružství za odměnu :-).

No jenže. Teď u nás fouká. A hodně. Tak jsem si řekla, že radši nebudu riskovat a vezmu to tak, jak teď jezdíme obvykle. Že to není tolik v lese a nehrozí, že by mi něco žuchlo na auto ze stromů.

Aha.

Jedu si tak, jedu si. Sjíždím dolů do vesnice, která je nad námi, vyjedu z lesa, blížím se k rybníku, kde nejni skorem žáden strom. Jen čtyři topoly na hrázi.

A prd ho! Taková rána do střechy. Ještě jsem se koukla nad sebe a tam letěl nějakej velikej pták. Sjela jsem ke krajnici a začala couvat, abych se usadila na cestě vedoucí k rybářskýmu spolku nějakýmu. Ty vado, to byla šupa, co to bylo? Nechala jsem blikačky  šla se podívat ven. Na střeše nic nebylo, na silnici taky ne, šla jsem to opravdu prozkoumat. I z toho důvodu, že jsem se třeba mohla splést, jestli to nebylo dospodu, jestli jsem na něco nenajela. Ne, nenajela. Ale ve střeše auta……………důlek jak kráva.

Od čeho byl nevím. Nikde na cestě ani kolem neleželo nic. Tak asi ten pták Noh po mně něco hodil? 😀 😀 FAkt nevím.

Ftipný ale je to, co jsem si uvědomila o asi hodinu a půl později, když jsme se jeli podívat na adventní trhy, pořádané v nedalekém okolí. To jsme museli jet tou trasou, kterou jsem odpoledne zavrhla, že nepojedu, aby mi něco nespadlo v tom větru na auto. S největší pravděpodobností by mi na tu střechu nespadlo vůbec nic, kdybych jela tak, jak mě napadlo. Zatímco……….. jo, zatímco když jsem tuhle variantu zavrhla a jela tak, jako obvykle………..ozvala se rána a v autě je důlek.

Nu a co z toho plyně? Že co se má stát, to se stane a osudu se asi neuteče 🙂 . Páč, kdybych bývala byla jela, jak jsem si původně myslela………….kdo ví, jak by to dopadlo 😀 😀 😀