Vánoce a čas kolem nich by měl mít taky časem setkávání se.

A mně se to tuhle neděli splnilo vrchovatě. Vlastně i v sobotu, kdy jsem si i s Olinkou užila adventního jarmarku na Křivoklátě. Spousta krásně strávenýho času. S medovinou, dárečkama, představení chrliče ohně, dobrůtek, kávičky a všeho toho, co si člověk na jarmarku na hradním nádvoří může užít.

No a v neděli….. v neděli jsme si užili adventního trhu u nás. Doma. I když trošku improvizačně. Původně to mělo být setkání v „restauraci u Špulky“ 😀 . Neboli u našeho provizorního stolu z dřevěné staré špulky od drátů, u které sedáváme na zahradě. Teď jsme teda sedět nechtěli, ale v plánu bylo, že z toho tam udělám „stánek“ a dáme si tam vánoční punč, jako někde na adventních trzích. S Bárou , sPetrs, Petrem, s Thielli, která tohle setkání vzala i  jako příležitost dopřát Eliettce možnost být ve společnosti psů, které zná, kterým může věřit a v jejichž společnosti se může třeba trošku po psovsky nadechnout a odreagovat se.

A šécko to krásně vyšlo. Ponejprv jsme se šli jen tak procházkovat. S ohaříkama a černou madmazél pudlicí. Krajina byla trošku pocukrovaná sněhem, v lese ho bylo i o něco víc a tak to mělo i tu vánoční atmosféru. Nikde nikdo. Jen my, les a čoklidi. Nepotřebujete víc. Eliett se po prvních rozpacích uvolnila a fordila prostorem lehce jako vítr a zkoumala všechno, co se zkoumat dalo. A mně se na to hezky koukalo. Když jsme se pak vraceli, usmívala jsem se, když jsem se na ni dívala, jak se pustila do myšího zkoumání. Jak ji to bavilo, jak věděla, že tohle je to místo. Dobře bylo, když ji člověk tak viděl. 

A já jsem se i těšila, až přijdeme dom, jak šécky pěkně vánočně pohostim. Protože!!

Nejen, že jsem uďála nealko vánoční punč pro ty, co řídí a tím pádem alkahůl nemožou. Ale! Já se nesmírně hecla, vážení.  Protože!!!

Nejen, že jsem uďála vánoční vaječnej liguére  a to ve verzi alko a též nealko, pro ty, co řídí a tím pádem………. nemožou. Ale. Já se nesmírně vánočně hecla, vážení. Protože!!!

JÁ SEM VYROBILA SVOU PRVNÍ VÁNOČKU!!!! A trochu za to može i moje milá kamarádka Sokol, která mi shodou okolností poslala návod na to, jak plést vánočky ze dvou až devíti pramenů. To byl u mě vždy problém, netušila jsem, jak tohle provozovat. Takže od doby, co tu se mnou není moje máma, vánočky prostě nebyly. A  když mi před víkendem poslala Sokol email s tímhle návodem, pošouplo mě to, protože tak jako tak jsem to chtěla zkusit a tady se nabízela cesta.

Našla jsem si recept na těsto a pustila se do výroby. Nádhera. Do těsta jsem místo rozinek nasázela sušený meruňky, aby mohli vánočku i čoklidi. Těsto krásně spolupracovalo a návod byl tak jednoduchej, že jsem tady zpívala radostí koledy nahlas. Jedinej zádrhel byl, že jsem si myslela, že jsem zapnula troubu a ono jsem ji ve svý radostnosti pouze rozsvítila 😀 .

Ale přes to, že to bylo časově natěsnačku, tak jsem to zvládla. A z trouby vytáhla krásnou vánočku. A juché!! Raduju se z toho ještě teď. Moje vůbec první vánočka v životě a takhle krásná a…….jak se pak ukázalo i výborná. Já vim, se tu chlubim. To se nemá, ale mám z toho prostě radost jak malý dítě.

Když jsme se vrátili, rozhodli jsme se  – teda rozhodly, páč samý ženský, že jo, Rumíček nezasahoval a Petr od Peti, radši mlčel 🙂 , že vánoční stánek U Špulky uspořádáme, vzhledem k počasí, doma.

Já už měla šécko nachystaný a mohla to fedrovat na stůl. 

Nejdřív pěkně vaječňáček. Obě verze byly v kurzu a všem moc chutnaly. Hrdostí se mi dmul hrudníček.

Pak přišla na řadu ta VÁÁÁNOČKA! A to mi hrudnik už přímo pýchou prdnul  😀 . Protože jsem ji ochutnala a …………..bože, to byla dobrota. Odmysleme si, že výrobce jsem byla já, ale ono to napoprvé tak vyšlo. A myslím, že i proto, že místo cukru jsem použila med, jako všude, kde to jde. Nepoužívám cukr. Hele, bez skromnosti – byla vy-ni-ka-jí-cí a já se moc těším, až ji zase udělám. A pozor. Vymyslela jsem ještě něco, co ji zase posunulo o úroveň výš. Víte jak nejlíp chutná skvělá vánočka? Ne s máslem. To vůbec. 

S VAJEČŇÁKEM!!! Návod je jednoduchej – vezmete vynikající vánočku a namočíte ji zlehka do domácího vaječňáku. MANA!! MANA NEBESKÁ VÁNOČNÍ 🙂

A aby to nebylo jen o žrádle, měla jsem ve stánku i adventní zboží. Jak pro Thielli, tak pro Petrs jsem měla dárkovou krabičku plnou…………. čistících bombiček do záchodu domácí výroby – ve tvaru ořechů. Ať to má vánoční štábní kuldůru. Šécko bylo, tak jak to na adventním trhu má být.

Cpali jsme se vánočkou, dělili se s čoklema, pili vaječňák a když došel, pili jsme ten punč, povídali si a bylo – myslím? doufám ? všem moc dobře.

A takhle by to o čase vánočním – a nejen o něm – mělo být.

Bylo to moc prima. Díky milý návštěvníci. Děsně jsem si to užila. A vlastně užívám i teď, když o tom píšu a když na to vzpomínám.

Hezký adventní čas všem.