A s ohaříkama byl Brtnik. Nechce, abych chodila do lesa potmě. Tak ho chvíli nechám a pak stejně pudu 😀 . Teda ne do lesa, ale na louky.
No ale, jsem měla takovej ohaří deficit jako. Že jsme nebyli spolu a nic nedělali. Tak jsme si zas udělali cvičák doma. A bylo to bezva.
Ponejprv jsme ale měli společenskou, protože jsem si na chvíli s Brtnikem sedli u stolu a povídali si. Mně se na klíně usalašil nějakej rezatej škudibik převlečenej za čápa. Za čápa proto, že od malička dělá to, že, jak ho člověk vezme do vzduchu – když byl malý tak do náruče, teď jen na klín, tak začne zaklánět hlavu. Už jen čekám, kdy začne klapat zobákem 😀 Je to komik malej rezatej.
Brtnikovi položila Tali hlavu do klína a nechala si mudlat uši. Užili jsme si tak fšicí takovou pěknou klidnou chvilku a pak. Šup do prasé. Brtnik něco stavebně konat a já domácnostně konat v kombinaci s tím cvičákem. Pobíhala jsem v rychlosti po kuchyni a trošku to tam pofackovala a u toho mi právě ohaříci asistovali. Jak jsem otevřela nějakej šuplik, okamžitě se zase zavřel, protože se přištrachal jeden, nebo druhej a zavřeli mi to. Oni se bavili, já míň. Ale jen o trošku, to je jasný, páč ono je to ftipný. No a pak jsme teda šli cvičákovat. Aji s kocóřiskem. Mouses trénoval pobyt na podložce. Aby se nám tam moc nemotal. Páč my to vzali s vervou.
Ponejprv jsme si dali klidnější práci, aby až se pak rozpumrdlikujou, u toho aportu neblbnuli. Rumíček chodí vždycky první, aby si Tali vzpomněla, co že se to po ní chceeeeE? 😀 . No jo , no. Nenadělám nic. Ale pochválím jí, hezky jí to šlo. Zmastila to jen jednou. A měla ze sebe radost, což je pro mě podstatný. Rumoušek pochopitelně taky, ten po odevzdání a uvolnění vždycky hopíkal nadšením, jak von je to šikovnej klouček 🙂 .
No a pak jsme to rozpohyboval. Nejdřív na zemi, když jsme si dávali plazení. Už dloooouho jsem tohle s nima nedělala. A Tali to možná prospělo, protože se citelně vylepšila. Není to ještě na nějaký dlouhý plazení – a já to po nich ani nechci, není to pro ně přirozenej pohyb. Je to jen takový zpestřeníčko ve cvičení.
No a pak už to jelo, pěkně přivoláváníčko přes celej Domeček, chodilo se u nohy a vůbec se dělala cvičáková spartakiáda, střihnutá trochou agilitění. Tali se při obíhačkách převlíkla za čmeláka a jala se nespokojeně bzučet. Měla za to, že jedno oběhnutí je dostačující. Já byla jinýho názoru a ešče sem jí pak otočila na druhou stranu a to už se z ní stal regulérní roj sršňůch 😀 😀 . Tady zase ona inspirovala Rumouška, mýho tichošlápka, který nikdy nic nekomentoval. Dnes si z ní vzal vzor a tak to skorem vypadalo, že bydlim v úlu 😀 . Víte, mě vždycky hrozně baví dívat se jim do očí, jak to baví je. S Tali to tak dřív nebylo, brala všechno jako opruz (a i dneska někdy), ale když jí to baví, to jí oči svítí jak lampijounovej průvod. Dneska vyloženě šajnila. Odměny jsem jim navíc vždycky někam mrskla tak, aby si je museli vyhledat, takže to bylo celý v takovým hodně svižným tempu. A to se ukázalo jako správná taktika.
Páč když jsme skončili, běželi se oba vytlemeně nalábat vody, vycamrali kolem misky vody asi tolik, kolik je v Rožmberku a pak s sebou bez říkání pleskli na zem a………nedělali nic.
To sem jim dala do kožichu, ohařům jedněm. Já jim dám! Každej den se bude takhle makat. Jen jsem jim pak musela upravit večeři, páč byli tak hodný a tak odměňovaný, že toho sežrali tak na tejden dopředu 🙂 .
Ale – a to je hlavní – bavilo nás to šécky. I toho Mousesa, kterej celej ten rumrajch dozoroval ze svýho pelíšku, za což byl taky notně odměňován. On može, on je furt povenku, potřebuje tukový zásoby.
Dík. 😑
přesně to jsem dnes potřebovala číst.
Když u nás doma nějaký vodložení je vo nervy a pokusit se s nima cvičit v bytě znamená, že se můžou přerazit jedna o druhou, nohy jim ujížděj a sliny kapou a nějaký vnímání povelů se krčí kdesi vzadu na jedné buňce mozkové kůry.
No nic. O víkendu se bude stavět pěkně targetek, prkýnka už jsem to donesla, gumovou rohož koupila…
Tak se vybodni na odložení, to je hodně vysokej level (ano, na zkouškách má pes odložení a cvičí jiný pes – ale s jiným majitelem!). Druhého psa někam zavři, nebo venku přivaž. Zezačátku jen pár krátkých nenáročných lekcí aby pochopily princip. Nemusíš jet s oběma totéž, řiď se konkrétním psem a zařaď co jí jde a baví, těžší a neoblíbené věci vkládej mezi to a raději míň a dobře.
Můj mozek: no tak samozřejmě, že to musíš takhle dělat. Petrs ti to jen zopakovala. Jedna čuba se deset minut zavřená v ložnici neutrápí žalem.
Moje srdce: ach, ta druhá zavřená chudinka tam v ložnici, jak ono jí musí asi být, takhle odstrčená, dyk ona tam určitě pláče.
😂
a to jsem celá já.
a ty máš pravdu.
No, ty seš fakt marná. Ta chudinka na to fakt neumře a bude se těšit. Tak si ji přivaž k radiátoru, jestli ji nutně potřebuješ mít na očích. Nebo je postupně nauč to odložení, ale ze začátku tak, že ji bude mít na vodítku druhej člověk a dozorovat aby zůstala. A neber furt první hnědou.
„No, ty seš fakt marná.“
Hele, já to vím. My to tak jako doma děláme, že jeden pes je třeba s někým na gauči, zlehka odměňován za to, že tam není přibitý násilím a druhý cvičí a pak se vymění.
Já jsem myslela, zda by třeba nebyl nějaký zázrak, abych k tomu nepotřebovala druhého a aby nemusela být zavřená vedle.
No a vidíš, jak jsi mi poradila. Dám k topení řetěz. A bude. 😁
Nechceš přijít na čaj? 😘
Jo, já přijdu a ty mne dáš na řetěz! 😆
Prdlačky.
Při své vysoké inteligenci jsi už dávno mohla poznat, že jsi jediná, kdo mi beztrestně neustále opakuje jaký jsem marný dement a já s pokorou dál držím jak ovce místo toho, abych na tebe ze dveří pustila svou ješitnost.
Dement nejseš, marná seš. Ty seš přesně ten typ lidí, co než by psem párkrát cukla na vodítku, tak ho radši nechá celej život táhnout a bude vymýšlet co nejměkčí postroje aby to pejsánkovi neublížilo. Jenomže vono se prostě i těm psům líp dýchá, když znají pravidla. Vono… všem se pak líp dýchá.
Chceš-li, aby druhá čuba seděla na gauči, tak ji to nauč. Vem čmuchací kobereček (nemusíš se věnovat pracujícímu), posaď na gauč obě, přivolej jednu, dej jí čmuchání a dozoruj. Pak ji odvel na gauč, naplň, přivolej druhou a dozoruj. Ideálně s povelem jako má Petra, ve stylu „Taličeká“. Až to převedeš do cvičení, dej dva povely a vyměň psy, prodlužuj postupně.
Já mám radši tu verzi když se druhý pes těší a je tudíž bez povelování uzemněn mechanicky – oddělením nebo vodítkem. Protože tou vysokou ovladatelností srážíš tu chuť do práce, protože musí „makat“ i v tom odložení.
Thielli – nepotřebuješ target. máš pelíšek ne? Na pelíšku umí být? No tak. Však cvičení odložení je taky cvik, nejdřív leží obě, ty chodíš, děláš různý věci, přicházíš, odcházíš, ony leží. pak naházíš žrádlo třeba, ony leží. Pak leží jedna, druhou přivoláš, odměníš, pošleš zpět – velmi krátké, vyměníš je. Pokus nutno, jistíš tím vodítkem. nemusíš nikam zavírat, udělej si to cvičení jako zábavu pro všechny zúčastněné.
Ad to, že bude/nebude trpět,když tam bude odložená někde jinde -ohaři taky nezemřeli, když jeden , či dva jsou na pelíšku a jeden dělá bombaře. 🙂
edit – a když jednu musíš ošetřit , tak ta druhá mezitím čeká a taky nezemře.
Petro,
target nemám na tohle, to jen chci rozšířit jejich dovednosti. Přední nohy, zadní…
…
„Však cvičení odložení je taky cvik, nejdřív leží obě, ty chodíš, děláš různý věci, přicházíš, odcházíš, ony leží. pak naházíš žrádlo třeba, ony leží. Pak leží jedna, druhou přivoláš, odměníš, pošleš zpět – velmi krátké, vyměníš je…“
hele, až Přijde Petrs na ten čaj, přijď taky… 😂 uvidíš to v reálu.
hahahaa – ony leží. Hnědá leží, černá stěží… ta se neustále zvedá a s úsměvem idiota přichází a vrtí ocáskem…
Ony totiž moc nerozlišují svá jména, takže i venku když zavelím jedné „ke mně“ – přiběhnou obě. A já – nadšená z toho, že poslechly – obě odměním. Páč si neumím představit jedné místo toho říct – tebe jsem nevolala. Tak nazdar.
No. Zkusíme to jištění vodítkem, abychom se o píď posunuly…
Jako pokud nemají základní odložení, těžko je naučíš tohle. Maturitu bez základní školy prostě nedáš. Přivolání venku je maximálně žádoucí a základní povel, to chválím VŽDY. Ale můžeš dělat „Elí sedni“, ňamku a druhou ignorovat. Za 5 minut povel druhé a první ignorovat.
Odložení venku mají spolu. To cvičíme obden na zahradě a venku na ulici, když si mohu dovolit hnědou pustit z vodítka… Hnědá dřepía ani se nehne, i když třeba zajdu za dodávku ke koši a ona mě nevidí. Černá se drží u ní, ale nezůstane sedět, když mě nevidí, takže udělá ten krok a sleduje, zda jsem neumřela.
Odfláknutej nácvik, přeskočené lekce, upevněné chybné chování.
Udělej si občas čas, vyvenči krátce obě a pak vem každou zvlášť na ten zbytek. A věnuj se jenom jí a cvič a vnímej.
a jak to děláš, když střiháš drápy?
Jedné se střihá a druhá leží metr vedle s soucitně pozoruje tu týranou.
Může ležet na pelíšku a ne metr vedle.
„Já mám radši tu verzi když se druhý pes těší a je tudíž bez povelování uzemněn mechanicky – oddělením nebo vodítkem. “
Asijo. Černá motivaci ztrácí rychle, když jí něco nejde a ono jí toho nejde dost… ona je prostě Boženka…
Na povel k noze jsem hnědé kdysi jako pubescentce udělala navedení pamlskem, ona to pobrala a dodnes si na povel pěkně přisedne. Černou navádím sedm let…. 🙈 a sedá si do 45 stupňů… a směje se a vrtí ocáskem…. 🤣
Tak to chci zkusit na tom targetu.
Petrs01
jsem jí to říkala, ať si je bere zvlášť, že stačí na chvilku. Ono to i prospěje ve všech ohledech.
My už s tím začaly. Že se jde kromě odpolední dlouhé vycházky pak ještě s odstupem k večer na 10-15 minut ven jen s jednou cvičit.
Jen frekvence pokulhává. Páč hodně mojí depresivní únavy. V létě zvednutí léků, abych nespala únavou už ve čtyři cestou z práce, jenže strašný pocení po těch prášcích, takže zase návrat k normální dávce.
Teď je to vofous lepší, využiju toho.
Hele, zas to nervi na krev. Tohle má být činnost pro radost. Na obou stranách. Péf nejni debilitos, takže to pozná. Co nejde, tak prostě nejde. To myslim smrdelně vážně.
Nejsou tak hrozný, že ne?
Tys je viděla na vycházce… chodí z lesa na přivolání, že jo?
Zastaví se na povel, že jo?
Neudělala u vás mezi kopci velkou ostudu, že ne?
Hnědá zahudrala hlasitě v těsné uličce plné různých nohou, ale jinak svoje bublání nechá usměrnit v obýváku u ohařů, že jo?
Že jo?
😳
ehm… jako nechci nijak srážet tvé kynologické výkony… ale Piksle totéž zvládla po měsíci a půl a bez hudrání 👻
Že jo. A taky že ne.
Nejsou hrozný, jsou v pohodě. Poslouchají přesně jak píšeš.
Ale v jednom s Tebou nemohu souhlasit, bohužel.
Nebylo to v obýváku. Bylo to v jídelně. 😀 😀 😀
Nic se nemá dělat na sílu, když to jde, tak to jde, když ne, tak na to netlačit. Až bude síla A HLAVNĚ CHUŤ jít venčit děleně, udělej to. Jinak to nemá smysl.
Zima má výhodu v tom, že může člověk cvičit doma, aby je zabavil a to odložení je právě zrovna dobrá věc. Otuží se ony, otužíš se ty. Ale musí to být zábava, pamatuj na to.
ehm… jako nechci nijak srážet tvé kynologické výkony… ale Piksle totéž zvládla po měsíci a půl a bez hudrán…..
No jo, Petrs, ale nejsou fšicí psi, jak Pikslička, nebo Bubinky, kde to jde jinak. A taky každý člověk je jiný, každýmu to jde jinak.Nám to Tali prostě nejde tak, jak by si člověk představoval. Ale zase, když má dobrý období, člověk úplně kvete. A není to od nervů 😀
„Odfláknutej nácvik, přeskočené lekce, upevněné chybné chování.“
😳😳😳😳😳
njn. když na těch videjích to před těmi osmi roky vypadalo tak snadno.
Předváděla to většinou už vycvičená bordera.
„Udělej si občas čas, vyvenči krátce obě a pak vem každou zvlášť na ten zbytek. A věnuj se jenom jí a cvič a vnímej.“
Jo.
Nebuď smutná, já to mám někde s Tali – díky situaci, která byla, taky.
Thielli
Tvoje starosti na moji hlavu. 🙂 Ti pujcim Pepina, chces? Pak uvidis vsechno v naprosto jiny perspektive, holcicky kudrnaty budes chvalit do nebes.
Hele, ono odlozeni jako takovy (a je jedno jestli v ramci sportovky nebo takoveho toho domaciho beznyho kravinkovani na pelechu) je tezky. Jak uz tu bylo psano, je to cvik. A vlastne hooodne tezkej, statickej cvik. 100x tezsi nez vsechny dalsi poslusnostni cviky, bo po psovi chces, aby se kontroloval a zaroven nedelal NIC. Teda jo, lezel/sedel/cumel, ale nic vic.
Ja tohodle u svych fen nikdy nedosahla. Bo jsou a byly to mrchy zarlivacky. Mluvim teda o domacim cviceni, kdy si klikam s jednim nebo druhym, tretim, ctvrtym psem. To neslo. Resim to stejne jako Petrs – kdo pracuje, je se mnou. Kdo ne, je separe v druhym pokoji, chodbe nebo ma otevreno na zahradku, at si tam vasni svy nebohy emoce. Na cvicaku je to jinej cvik, mluvim o sportovce, tam se to da naucit snadneji, kdyz cvici jiny lidi s cizima psama.
Toz pro me taky je naky odeslani psa na pelech a soucasne probihajici prace s druhym psiskem nedosazitelnou metou. Co ale praktikuju casto, je venceni separe, s retardou by to jinak ani neslo, spolecny venceni maji jen obcas. On se totiz nacucne na Ruzici a vypne mozek. Kdyz jdu s kazdym zvlast, ona si odpocine, zablbneme, zacvicime. On se uci stale zakladnim povelum, privolani, vnimani…
Tak hlavu vzhuru, dycky muze bejt hur. 😀
Čají – k Orlickým horám – psala jsem párkrát na Zvířetník:
Orlické hory – zveřejněno asi květen 2019
Zapomenutá země – zveřejněno 1.11.2019
Než byl zlatý důl – zveřejněno 15.12.2022
Mokrý týden na Sucháku – zveřejněno asi březen 2023
Sváteční výlet – zveřejněno asi květen 2023
Retro rekre – zveřejněno asi září 2023.
Samozřejmě mám ještě další místa, ale to si na chvíli budu muset sednout nad mapu. Taky jsem slíbila Petrs a Zlatě seznam některých svých knížek. Teď je to trochu složité, bolí mě celej člověk, dnes mi přišla dvě parte ze vzdálenějšího příbuzenstva. Tak se musím nejdřív trochu zmátořit. ☹🤦♀️
Ach jo, ten můj předchozí příspěvek samozřejmě patří na Kecací – tak je vidět, jak jsem marná.