Taky nejni někdy na škodu.
Zvlášť, když si to ti dva vyberou sami a sami si o to řeknou.
Protože je podzim. A na loukách je živoučko. A to hlavně nejvíc pod zemí. Tudíž mají ohaříci velmi mnoho podnětů k vědeckému bádání na téma „Jak se žije myší populaci v Čechách“
A já můžu stát a dělat jen dozor jak pančelka na chodbě ZŠ. A kochat se. Protože vono prostě kochání mi jde stejně nejlíp 😀
No a tak zatímco Rumouš bádá…. Tali obíhá jak satelit:
Zbejvalo by už jediný, abych si tam lehla vedle něj a šla zjišťovat, co to tam mají. Protože jejich výzkum byl skutečně dosti intenzivní a mě zajímalo, čím to tam žijou. Jenže … jsem zase nechtěla, aby se o mně ve vesnici mluvilo už vůbec jako o bláznovi, kdyby mě při tom někdo viděl. Stačí, že mě vídávají, jak se plouhám s kocórem na zádech krajinou 😀 😀 A tak jsem radši jen čučela v dešti do toho kraje.
A voni chtěli abys jím vodvalila to seno. Tyhle komiksy jsou super :-))
Byli jak badatelé v Amazonským pralesu 😀 😀 a i Rumouš, kterýho to ščítání myší tak moc nebere, jen okrajově. Tam u toho kotouče jsme strávili v podstatě celý to venčení a domů šli spokojený, jak si to užili. To mám tady taky moc ráda, že prostě, když člověk vyjde de facto jen za barák, tak si užije venčení, jak kdyby byl bůhvíkde.
Peti, u Vás je tááák krásně 🙂
Děkuju, já si toho úplně hrozně vážím, každej fakt každičkej den. Beru to jako dárek, kterej jsem nečekaně dostala a furt a furt se z toho raduju. Stojím někde zapíchnutá a čučim a říkám si furt dokola, že je tu krásně. A nebo to fotim, taky furt dokola a vokazuju Brtnikovi, aby si toho byl ešče víc vědom a nebo, když sedíme v mé hospůdce U Špulky a pijeme prosecco, nebo pívo, tak zas čučim a užívám si toho. Teď jak je teplej a barevnej podzim, dovoluje to ještě intenzivnějš, než jindy.