Mám se … jako…

Mám se jako pan Herriot.

Nejsem, pravda, zvěrolékařka, jako on. I když jsem chtěla být. Naštěstí pan Osud tomu nechtěl. A je to dobře. Z dnešního pohledu vím, že bych na to neměla. Ne studiem, přístupem, silou, ale prostě emočně. 

No, takže sice neobjíždím farmy ve Skotsku, jako on, ale…………

Stejně jako on chodím svobodně po loukách. Se svými psy. A stejně jako on, nemusím nic víc. To je taková vám kráááááááááááááása . Po letech  života ve městě, kde mi od samého maličkata nebylo dobře a utíkala jsem aspoň do maličkýho březovýho hájku, nebo s kamarádkou  na pískovcové “skály”  a tak podobně. Po letech života na sídláku, kde jsem byla ščastná aspoň za ty bývalý pole se stařinou, kde se ale i tak čím dál tím víc utahoval šroub civilizace. Tak po těch všech letech můžu plnýma hrstma nabírat svobodu pohybu. A ta je pro mě hodně důležitá. Proto miluju ty rozlehlý louky.  A ticho. Božský ticho, kdy v lese nad loukou píská jen datel a na pastvině sem tam zabučí krafka. A já? Já  můžu bejt právě taky zticha. Po letech hulákání, důrazu a já nevím čeho všeho, prostě jdeme, jsme a to je všechno. 

A hrouda fleků si jen čmuchá a sem tam za mnou přiběhne se nahlásit a směje se a já se směju na ni.  A netíží nás nic.  Každý odpoledne si připadám jako můj milovanej pan Herriot. Jen jdu, jsem a rozhlížím se:

Někdy kouknu nahoru a tam mi nad hlavou krouží velký dravec a mně se ho zas nepodaří zachytit včas:

A pak přijde západ, slunce jde spát a my jdeme dom:

Jdou ohaři a blecha.

Jedna ščastná blecha. Já 😀

 

 

4 komentáře u „Mám se … jako…

  1. Jsou to moc krásná místa. já vyrůstala kousek za Prahou a bylo to super, v přírodě. akorát nám do Prahy jezdí přímý autobus několikrát do hodiny a to i o víkendu.

    1. No on tady v momentě, kdy jsme se nastěhovali, taky jezdil přímý autobus. Do listopadu toho roku a pak šmidra. Když chci domů nebo z domu emhádéčkem, tak si na to musím vzít dovolenou a o víkendu vůbec prt.
      Ale je tady tak krásně, že si prostě člověk zvykne 😀

        1. Ano a jsem za to děsně ráda a vždycky když si vzpomenu, usednu za volant v tričku, co mi nechala udělat Peťa AP. S Éliškou. 😀

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..