Co?
Poslední obří bourání v Domečku. Máme ho za sebou. Bohužel to nešlo udělat jindy, dřív, jinak, než když už je toho hodně hotovýho a bourá se uprostřed Domečku.
Byla to zeď naší bývalý kůchňo-obýváko-pracovny, kde jsme dlouhou dobu žili všichni čtyři, pak pět, když přišla Bubiška. Nechápu, jak to bylo možný, ale bylo. Celou už ji nemám, tady zbytek vybourávaný linky:
Vešla se nám tam celá naše pražská kuchyňská linka, kredenc, stůl a židle, lednice, stolek s počítačem, kamnosporák a tři pelíšky (tady jen dva 😀 ).
A v době kovidový taky starý polohovací velký dřevěný křeslo po babičce, kde jsem já pobývala, když jsem byla kovidově nemocná, abych se mohla dívat na televizi a nebudit Brtnika svým urputným kašlem, když už on chodil do práce. To všechno tam bylo a přes to se tam dalo i pohybovat. I když to tak dneska nevypadá. Bylo to naše zázemí v počátcích až do listopadu 2022. Pak se místnost vyklidila, my se přesunuli do civilizovaných prostor a začali žít jako lidi 🙂
Zedník už nepřišel a my na to zbyli jen dva. A tak zbudování obýváku, který měl ve vyklizeným prostoru vzniknout, nebylo prioritní. Prioritní bylo připravit střechu, byl tehdy rok střechy.
V místnosti bylo zapotřebí udělat krom jinýho, celkem slušný stavební zásahy. Vybourat starý okno a připravit to pro okno nové. Tedy bordel. A co hlavně čekalo nás zbourání zdi mezi obývákem a předsíní. Protože je vlhká, musí se zaizolovat a tak se postaví rovnou nová a v ní dřevěný velký starý posuvný dveře. Když budeme chtít, zasunou se a bude to propojený velký prostor, když budem chtít soukromí, dveře se zavřou a bude to. No ale to není jen tak, zbourat celou stěnu, která je už v obývaném prostoru. Protože co? BORDEL NESKUTEČNEJ, to je jasný. A tak se to odsunulo na neurčito, až přijde ten správnej čas, aby se mohly tyhle bouračky uskutečnit.
No a ten nastal teď. První přišlo logicky na řadu okno, tím se zabránilo proniknutí obrovský hmoty prachu do Domečku. U zdi už to pak nebylo možný, nicméně, když si věci děláte sami, uděláte si je tak, aby škody byly co nejmenší.
Akci jsme spustili minulý pátek, kdy jsme se do toho vrhli hned po práci. Teda ne hned, nejdřív ohaříci ven a pak teprv my dovnitř.
Pátek podvečír, začínáme:
Bourat se začalo zvnitřku pokoje, kdy se začala opatrně rozebírat stěna. To se ještě dařilo udržet prach celkem na uzdě. Výhoda byla, že nahoře byla malta taková malta nemalta, jak se dřív šetřilo s cementem. Takže to šlo hezky rozebírat a do předsíně napadalo bordelu jen nějak snesitelně.
Pátek večír – máme to načnutý:
Zato v sobotu. To bylo ródeo. V sobotu už se začlo bourat v opačným směru, tedy z předsíně do obýváku. A prášilo se fakt ve velkým. Já jsem hlavně odebírala cihly, v mezičase uvolňovala ty, kde jsem se dostala a v závěru odklízela hromady sutě. To jsme byli na úrovni podlahy a čekalo nás ještě vybourání zdi pod podlahama.
To si moje kolena a plíce budou hodně dlouho pamatovat. Kolena proto, že nebohá kolínka holá klečela v té suti a plíce proto, že jak jsem byla skloněná a vybírala ten jemný prach, dýchala jsem to hned zpříma. Taky mi hned v neděli a ještě v pondělí během dne furt tekla krev z nosu a jak se sliznice snažily zbavit toho bordelu kejchala jsem třeba pětkrát za sebou furt dokolečka. No ale hlavně, že to šlo fuč. A hlavně!!!
ŽE JSME SI MOHLI ŘÍCT: MÁME TO, MÁME TO:
Brtnik tedy následně v neděli podlehl trudomyslnosti. Že se do toho už celkem civilizovanýho prostoru otevřelo zase staveniště. A tak si odskočil z Akce Dvoreček (neb letos máme ten rok díry) do Akce Obývák. Zapnul míchačku a umíchal maltu. Aby mohl udělat vodící sloupky a mohlo se nahazovat. A kdopa bude nahazovat? Zednik to nebude, Brtnik to nebude. Bude to Koláče, ano. Nikdy jsem to pořádně nedělala, prozatím by bylo svěřeno jen zahazovat maltou – růčo, bez zednický lžíce, díry po életrice. Tetkonc to bé moje premiéra. Tak jsem na sebe zvědavá.
Sikovnyyy! To teda musela byt sichta a toho prachu do uz takhle skoro hotovyho domecku, ale uz to konecne mate a ted teda uz se bude finisovat vevnitr?
Jo byla to šichta. V tom vedru fakt něco, ale člověk ví, proč to dělá 🙂 . Tak je rád, jak to ubejvá.
No finišovat vevnitř…… to se tam vždycky do té místnosti tak nějak odskočí. Je tam ještě hodně práce – trámy se musí očistit a natřít, stěny umýt, zaházet zbytek életriky, doomítnout to, naštukovat, postavit tu zeď. 11. října přijedou okna. Než se položí lino a vymaluje, to bé ešče spousta času. A pak za dlouho přijde čas propojit ty místnosti všechny, udělat dlažbu v předsíních…. ve verandě spousta práce, schody na půdu nejsou vůbec, schody do sklepa a stěny se musí upravit….. ešče dlouho nebudem sedět a čučet jen tak 🙂
Uplne vidim tu vrstvu prachu, co ted vsude musis mit. Me jen rezali beton a dlazbu, schovany za igelitama a stejne ten prach po celym baraku. Ale s posuvnyma dverma to bude pekny.
hele překvapilo mě, že to nebylo tak úplně, úplně hrozný. Dveře do části, kde je ložnice, šatna, wc a kópelka, byly zavřený a zalepený, to stejný, všechny dveře u těch smotných místností. Takže tam úplně cajk, nedostalo se tam nic . A kuchyň taky byla zalepená, ale ta je v přímým kontaktu, takže tam něco málo jo, ale nebylo to tak hrozný, řezání betonu jako u Tebe, to je jinší kávička, to moc dobře vím. My se navíc snažili fakt minimalizovat ten prach tím, že jsme to nedělali hlava nehlava to bourání. Řezání prostě ovlivnit nejde 🙁
a co rouska, chranice na kolinka…?
No nic jako, právě,no. Vim, nezodpovědnost. Ono v tom vedru ta rouška – to by mě asi zabilo. Ale mohla jsem si prdnout pod kolena aspoň bublinkatou folii – ZA KTEROUŽTO TÍMTO VELMI DĚKUJI JÁ I VČELKY. Pořád jsem vyhlížela, jestli neuvidím nick formička, abych mohla poděkovat přímo a konečně se mi to povedlo. Je to báječnej nápad, moc děkujeme. Teď přivezla Thielli dárek pro včeličky – plovoucí kytičku na síťce, coby profesijounální ponton pro včelky a taky ptáčky, nicméně bublinka je ve hře v ostatní vodní ploše, geniální nápad fakt. Ještě jednou moc díky. a to mi připomíná, že musím vzít bublinu dneska taky na chalupu.
Když nevezmeš, my ji tam přivezem určitě – přivezeme hrníček. Jeden. Druhej přišel s otlučeným uchem 😡
na chalupě ucho nevadí.
Musím si pamatovat čtyři věci, vlastně pět!
bencýn
bublina
tablety
píla
a hrtany pro ohaříky.
Tak stejně vám v pátek dovalíme ty zásoby, tak co zapomeneš, to od vás vezmem. Akorát ten benzín a hrtany by to chtělo dnes 😀
Ucho mě irituje z principu.
Petrs – pravda, bencýn a hrtan stačí 😀
jste megašikovní oba…ale jestli si nevezmeš aspoň minimální ochranu na tělo a hlavu, fakt spláčeš na výdělkem! Roušku ne, to je nanic a na přidušení – radši profi respirátor, co používají stavaři při veleprašných pracích. a ochranné brýle, to rozhodně!!! nebo to napráším našemu bezpečákovi, který má přezdívku Nejostražitější a on se na Vás dva vypraví i s delegací z inspektorátu práce 😀
Už je vidim, i to jak je Mouses přivítá 😀 😀
Bys videla jake by bylo veselo – oni jsou v majetku italskeho chrtika 😉
Vy jste neuvěřitelně pracovití, ale opravdu byste měli být na sebe opatrnější 😀.
My jsme byli opatrní. Nikomu nespadla cihla na hlavu, ba ani to vybourávaný futro 🙂
Hezky pekne jste s tim zase hnuli, to bude krasa, az to dodelate. 🙂 Ale taky delam bububu ohledne ochrannych pomucek, zbytecne si zadelavas na zdravotni problemy.
Nešlo v tom vjédru mít ešče něco na hubě, nešlo. to bych asi cípla spíš, se přiznám.