Aneb na nejsevernější bod naší republiky.

Byl to báječnej výlet. Moc, moc báječnej. Popojeli jsme kousek autem, zaparkovali a vyrazili. Myslím, že víc než slova budou asi mluvit tentokrát fotky. Nejdřiv ty kravský. S bílejma kravičkama:

A já si dokonce i natočila vídejo s kravím bučením, abych, až se budu někdy chovat jako kráva, si mohla pustit o čem to  je 😀 

Jsou tu tak krásný výhledy!

A domky 

Začátek cesty byl po širší, pohodlný cestě, která končila tady,

kde jsme pro vás s Rumíčkem vyfotili tu hádankovou žabku:

Pak už na nás čekala na dlouhou dobu takhle uzoulinká stezička, která vedla zpočátku kolem pastvin.

 

V jednom vhodným místě byla lavička a my si udělali pauzičku na sváču, kterou jsem nám vzala.  Všem nám udělala radost 😀 : 

Po nějaké době nás cesta zavedla do lesa.  Museli jsme projít kouzelnou bránou 🙂

Jo, trochu přeháním, nebo bychom museli být trpajzlíci, ale krásná je, že jo? A navíc kousek za ní začínal tak trochu pohádkový les.

Protože tohle bylo království potoků a potůčků.

 

Zkrátka voda, kam se podíváš.  Výlet podle ohařího gusta.

 

Touhle nádherou jsme došli až k našemu cíli – k Nejsevernějšímu bodu naší republiky:

 

Dali jsme si malou pauzičku a pak pokračovali kouzelným lesem dál:

 

Abychom nesešli z cesty:

   o to se staral velitel výpravy:

I nadále bylo všude vodičky habakůk (najdi jeden rozdíl)

 

Tady už se naše cesta chýlila ke konci, ještě jsme jen tak mimochodem našli jednu “kešku”    a na konci  cesty jeětě útulnu.

To už jsme to měli k autu “za pár” a jelo se dom. Se zastávkou na jídlo. Jeli jsme na jistotu – neboli k Babičce a pak už se jen pěkně válet.