Makám jako zběsilá.

Házim furt to kamení. Tak jsem asi bez viny 😀 :D, páč už delší dobu nedělám nic jinýho, než házim kamení. Asi takhle:

Bylo už částečně převezeno – nenapadlo mě to vyfotit dřív:

Má se převézt:

Radostný to pohled, že?

A tak jsem se do toho vobula.  V sobotu odpoledne. Do večera zmizla větší půlka a stihla jsem to zavozit taklenc:

 

Slušný, ne?

 

A na neděli mi zbylo už “jen” tuto:

 

To jsem rozfedrovala za pár hodin a mohla si opucovat ruce:

Šécko pryč a na svým místě:

 

Dostavil se čistě hrdobecký pocit. To šécko já sama!  Sama samotinká, protože chlapi kopali életriku do dílny a Brtnik taky zazdíval okno do sklepa, kudy se do Domečku kdysi sypalo huhlí. Tetkonc už se nám tamtudyma žádná myša nedostane. Tohle zazdívání bylo trošku nad plán, neb se s ním momentálně nepočítalo a tak jakoby zdržuje.  Leč jak se ukázalo,  je to nutnost –  kvůli potřebě vyřešení izolace před zasypáním díry. Prostě bez toho, že se to zazdí, nelze provést izolaci a tím pádem se zbavit díry. Takže chlapi – myšleno Brtnik a kamarád Ričrd dělali smysluplnou práci. A já práci pro primitiva. Na házení kamení nic nezkazíte – pokud nehodíte kamení do okna a to jsem nehodila. 

Zato jsem se občas bavila. Tím, jak může někdy situace z pohledu kolemjdoucího či sousedů vypadat velmi zajímavě. Tak trochu jak někde na východě, či v takových těch divných státech. Kde chlapi sedí, pijí pívo či jiné tekutiny  a ženská dře jako barevná.

Páč.

Já když dělám těžkou práci, dřinu, tak ne vždy dělám přestávky. Jak chytím tempo tak jedu, jedu, jedu, dokud můžu. Někdy přestávkuju, ale to nebyl tenhle případ, prostě jsem jela, jela a jela a nechtěla vypadnout z tempa. A chlapi, kteří  kopali, si občas tu přestávku dali, sedli pod korunu starýho ořecha, dali si pívo, Ričrd cígo a odpočívali. A já  kousek vedle nich házela lopatou štěrk. A tak si mohli projíždějící byčiglisti a sousedé myslet ledasco, když viděli tenhle obrázek, jak se ženská ohání na hromadě štěrku lopatou, zatímco mužská část populace se válí ve stínu 😀 😀  .

“No a co , ” říkala jsem si, “ať si myslej co chtěj”. Hlavně! ŽE UŽ TO MÁM HOTOVÝÝÝ!  Stihla jsem to za dva dny! Co za dva dny, za dvě odpůldne. Sem výborná. Víte proč?

Protože až poté jsem se dozvěděla,  od Brtnika, že jsem sama pokořila celých pět tun kamení!! Pět tun = 3,5 kubíka! Za dvě odpůldne. To je myslim slušný skóre. 🙂