Takhle přesně jsme to měli v jedno úterý.
Udělalo se tak nějak přijatelnějš – bylo celkem pod mrakem a nebyly tropy. A my přijeli domů dřív, protože Brtnik jel vyzvenout skruže. Abychom mohli mít ve dvorečku stromeček. Vánoční. Malej nějakej zakrslej, ale aby měl dostatečnej prostor k žití.
Vysadil mě doma, dostal inštrukce, že má taky vyzvednout v Balíkovně balík s vajcama a odjel. Já jsem se hodila do gala, nakrájela do ledvinky dvě jablíčka jako odměny, což je v létě vítáno, neb to osvěží, no a šlo se.
Už cestou domů jsem si řekla, že vyrazíme na louky vedle pastvin. Dlouho, dlouho jsme tam totiž teď nebyli. Nejdřív byla tráva vysoká a v ní mláďata a pak nastaly ty úmorný vjédra. Takže…. bude zpestřeníčko. Teď to bylo ponejvíc v lese, takže vítaná změna. A když nám to počasí umožňuje, musíme toho využít.
A nešli jsme sami. Což jsem zjistila až posléze. Mouses se za námi ledabyle loncal v trávě a jak je jeho zvykem, nadával. Celou cestu špačkoval. U kapličky s námi přešel za silnici a tam se rozhodnul, že jsme magoři a on už dál nejde. Dolů už nešel, odpojil se a zmiznul.
Kdo naopak byl napojenej byla Tali, která moc hezky poslouchala na „Talinko, broučku“. To mně dycinky udělá tak dobře na duši, když flekatý ohař pluje prostorem, vy zavoláte: „Talinko, broučku, poběž k nám.“ a ona skutečně poběží a je ráda. No. Krása.
Bylo to takový svobodný odpůldne, tak proč ho kazit nějakým sportováním a hračkama. To můžeme jindá. Dneska prostě budem jenom psama. A byli jsme.
Já jsem si šla, jako velkej pán, s rukama v kapsách a jen vydávala na vyžádání jablíčka. Po těch byla dneska poptávka. Páč takový ščavnatý jablíčko, jednoho udejchanýho ohaře pěkně osvěží. A že udejchaní byli, protože si běhali sém a tám…. spokojení, svobodní. Moc pěkně se mi na to koukalo. A tak jsem právě občas využila té spokojenosti a svobody a zavolala“ Talinkooo, broučku, pocém.“ a děsně, děsně, děsně si užívala, že ten brouček flekatej se přikýbloval, vysmátej a rád, že mě vidí 😀 A nepospíchal nikam, nechal si podrbat záď a pak si zas spokojeně šel, vystřídal ho Rumoušek, který vzal za své, že balkonky dneska rozhodně taky nebudou. Rumíček vždycky to první jablíčko nechce. Dělá scénku nějakou asi. A pak si to rozmyslí a běhá pro jablíčka jak fretka.
No fretka……….ta asi jablíčka ale nejí, že jo. Tak jakoooo… jako…jako kozlik šikula nějakej. To by sedělo spíš. I proto, že byl radosten a když je Rumíček radosten, tak občas metá kozelce 😀 A dneska teda metal. Sešli jsme podél pastvin dolů k remízku a podél něj se vydali k mojí křemeňáčkový pěstírně. Nepředpokládala jsem moc, že by tam něco mohlo čekat, protože tou dobou to bylo bez deště. Ale!
Čekalo tam na mě překvápko. Tři veliký kusani. Ti dva už byli tak velký, že jsem se rozhodla je tam nechat. Však z nich vzejde zase nová generace. A vzala jsem jen ten jeden, krásný exemplář. Pro jednoho pána u Brtnika v práci. Je to starší pán, starej no. Zemřela mu jeho paní, je sám, tak chodí do práce dělat údržbáře. A básnil před časem o houbách, na který už se nikam nedostane a právě hlavně o křemenáčích, který léta nenašel. Už loni jsem mu udělala radost se zásilkou pár kousků. Tak si to zopákneme i letos. čapla jsem toho krasavce a nesla ho v ruce jen tak.
Tohle jsou vždycky chvíle, kdy si vzpomenu na naše krušný začátky. Resp. několik mnoho našich krušných začátků. Kdy třeba nebylo něco vůbec možný, protože se člověk nemohl pustit vodítka. Vím, že tehdy by byl ten krasavec v ohrožení, kdybych ho nesla jen takhle a ne někde v trezoru na zádech, kde by při nějakým Talibláznivým výpadu došel úhony. Taky vím, že jsem to tu nedávno zmiňovala, ale prostě – se mi to opravdu neochodí, ta radost z toho, že jdu s normálním psem. Nebo takhle – ehm, skoro normálním, abych byla přesnější.
Rumoušek hopikal kolem mě a Tali kroužila svoje kruhy. A občas právě přišla, aby si řekla o jablíčko. Udělali jsme si jen jednu jedinou zastávku (když nepočítám tu na křemeňáka) . A to proto, aby si mohli ohaříci začmuchat. Mají to rádi a já taky,. Dívám se na ně, jak si hledají svou porci dobrůtek a netíží mě nic.
Za silnicí na mě na loučce čekalo překvapení.
Tali našla malýho odrostlýho zajíčka. A moc hezky poslechla, sice na důrazný upozornění, ale poslechla, aby ho nechala jít. Nechala. U ní je vždy potíž v tom, že když je u toho i druhý pes, tak sice dlouho přiznává, ale pak chce být „v cíli první“. Což znamená, že musím odložit Rumíčka a pak komunikovat s ní. Zajoch odběhl a pak jsem jen důrazně trvala na tom, že se jde se mnou. Nechtěla jsem, abychom se kolem toho místa zbytečně motali. Odměnou pak bylo velkovolno. Pro všechny. I pro mě 🙂 .
Vešli jsme do stínu starýho sadu a loudavě scházeli dolů ke hřbitovu. A……další překvápko. V roští vedle uzoulinký cestičky lomození a………srnka. Byla jsem ráda, za tuhle variantu, páč co kdyby tam bylo prase, že jo 😀 . Tak jsme to nakonec měli i s trochou neplánovaný ohaří práce, nejdřív zajoch, pak srnka a mohlo se jít spokojeně domů. Tam čekal na Rumíčka bazének, kam se šel uložit a na Tali chladná tráva pod ořešákem, páč madáme do bazénku nene.
Pro mě bylo odměnou tohle prozevlovaný pohodový odpoledne.
Nádherné venčení a krásný začátek dne. Ráno při čtení (když nemusím někam chvátat) procházím se ráda s vámi a čtený text si hned vizualizuju. Na dnešní „společné“ prochajdě u toho byla i celá škála emocí. Hned u prvního odstavce jak píšeš o místečku pro vánoční stromeček, rychlá odbočka k omrzlému panu Javůrkovi (esli to dává) měl brouček od začátku blbě rozdané karty, udělali z něj bonsai.
Jdeme dál i s hodnou Talinkou na louky a já se usmívám a pak se přidá Mouses a to už se tlemím kolem celé hlavy a navrch ještě přijde Rumíčkova etuda s jabkem… jenže! dojdeme do křemenáčové pěstírny a tam TŘI KUSANI a to už jsem zase nasraná víc než Mouses 🙂 🙂 nadsázka samozřejmě. No malinký osten závisti někde vzadu v hlavě….
Chtěla bych vidět oči toho pána u Brtníka v práci. Jak já ho chápu, mám totiž ke křemenáčům stejný vztah a raduju se za něj….
Tak zase někdy na procházce. Jdu si ještě trochu pošmejdit k nám do parku (než bude horúco) a vyzvednout knížku v zásilkovně.
Já bych taky ráda toho pána u toho viděla, ani nevím jak vypadá, ale hlavní je, že mu tu udělá radost a já doufám, že Kuskus si taky najde svoje houby a třeba i toho křemeňáka najde? Pokud tam v tom místě rostou? Křemenáč a liška jsou pro mě top houby.
Mouses šel s námi včera zas. A je trapnej, musela jsem mu dělat nosičku 😀 😀 normálně se choval, jako koťě nějaký, nešel po svých. Dvakrát jsem ho nesla. Pak chtěl skočit na skruže, co je v lese, jenže já to vím, jsem na to připravená a tak ho vždycky vystrnadím, nechci aby tam spadnul, to by špatně dopadlo. Pak hezky poslechnul na velmi razantní NE a VYPADNIII! 😀
krásné odpoledne… úplně vymalované a radostné. moc Ti to přeju!
A já moc děkuju. Bylo příjemně, nebylo vedro, dusno, užili jsme si to.
Mousíka pozdravuj od nás všech, je to zásaditý kocourek 🙂 Vincent a Eda se nechávají nosit ze zahrady paničkou, co by se namáhali, když je můžu vzít pod pazuchu jednoho pod druhou druhého a jdem 😀 lenory chlupatý to jsou 🙂
No nejen zásaditej, von je vobčas chlapec i dost kyselej , ba se nebojím říct protivnej 😀
Ale dneska ráno ne, to byl opravdu hošíček otomilej.
🙂 kocour chemický, někdy sladký 🙂