A tak se venčí hlavně ráno, když je chladno. Tedy o víkendu.

Ve všední den se halt musí po práci, někdy k večeru. A nejde o žádný velký výkony, protože v těch tropech prostě se nikomu nic nechce.

Leč ohař nemá krnět, že jo. A tak že si aspoň něco málo doma pokutíme. Jsem si trapně myslela. Aby jako nestrádali nedostatečnou činností………

Mno, tak jediný, kdo strádal, jsem byla nebohá já. Protože to bylo zas jako cvičit dva retardéry, neb oni naopak oplývali nedostatečností. Mozkovou. Trošku jsem si za to ale mohla i já sama, protože pro začátek jsem po nich nechtěla nic složitýho. Že si jen tak budeme povídat. To je taková naše legrácka, kdy ohařiska sedí, na mě hledí  a já se jich ptám, jak to bylo, co se stalo, co tady dělali celej den, jesli zlobili, co se jim zdálo….. a oni „musí“ střídavě odpovídat, podle toho, jak jsou vyzváni. 😀 .

Jsou nadšení, protože můžou organizovaně hlučet. A Rumíček též na pokyn vrrrčet. Naopak se nesmí moc hlemejždit, mají u toho sedět a tedy hovořit na jmenovité vyzvání. Což, s prodlužující se délkou rozhovoru, bývá těžší a těžší dodržet. Především v životě po všech stránkách dopředná Taliprdnice s tímto mívá problémek. 😀 A tak si po nějaký době připadáte tak trochu jako v úle….Páč vona začne bzučet 😀 😀 . Pak se taky pokouší vrčet a vyjde z toho zpravidla Hrrrgrrršuiíhá. Tak nějak. Rumouše rozčílí, že mu skáče do proslovu a začne kvokat a dělá maxim pro to, aby uhájil svůj osobní prostor a to jak v hlasově, tak fyzicky, páč Tali, se ve snaze vyniknout, dere dopředu a nakonec to vypadá, jak když se Maďaroš Hungároš hádá s Tatarem a pak oba začnou řvát, dílem proto, že jim ten druhej skáče do řeči, dílem proto, že je svobodná možnost hlučet a dílem proto, že já už se směju nahlas. A Domeček se otřásá v základech. I proto, že Tali u toho sedět nevydrží, nadskakuje jí zadnice a pak už skáče a řve a má radost, že řve a může řvát a nikdo jí neřiká: „neřvi pako jedno!“

„Tak to celý uklidníme, přestaneme se smát jako pitomý a půjdem dělat vážný věci!!  řekla jsem. No…. to byl teda ale nesmyslnej nápad.  To přece nemohlo nikdy vyjít. Ti dva byli rozjetí jak Pendolíno a tak se nemožu divit, že pak následovalo to, co následovalo. Že když pes měl sedni – lehnul a dělal cíplýho psejka a ešče u toho mlátil vocáskem, koulel očima a hlučel. Že když pes měl lehni, začal couvat a hlučel a skákal u toho a pak řval. Že když měl k noze, tak dělal otočku a kvičel u toho, nebo kvokal, podle toho, kdo byl zrovna na řadě…… Prostě vážení, ti  psi mě vůbec nebrali vážně! Voni si ze mě reguléreně dělali srandu!! Předstírali, že jsou hluší a blbí a vůbec netuší ani za mák, co by měli dělat a tak ale dělají to nejlepší, co je napadá….. No prostě vysoká škola retardérů. To vám řeknu. 

Brtnik volal z verandy, kde něco kutil, co to tam děláme za bordel. A když jsem řekla, že cvičíme, tak mi, nevím vůbec proč, nechtěl ale věřit!  😀 😀